Po neuvěřitelných deseti letech se s Litoměřicemi loučí obránce a kapitán Jiří Jebavý. Kališnická dvanáctka se v Kalich Areně poprvé objevila v závěru sezony 2015/16. Poté patřila k základním pilířům litoměřické obrany a v posledních dvou sezonách nosila na dresu kapitánské céčko. Nyní se s kališníky loučí. Jak hodnotí své působení pod Radobýlem a na co bude nejvíce vzpomínat? Přečtěte si rozhovor.
Jiří Jebavý. Stálice litoměřické obrany. Zkušený bek, který šel všem spoluhráčům v kabině příkladem. Kapitán Stadionu v sezonách 2023/24 a 2024/25. Za deset let se stal pod Radobýlem ikonou místního týmu. Nyní se s královským městem ale loučí.
Jan Fišera, předseda klubu
„Jsem hrozně rád, že jsme Jirku měli tak dlouho v našem týmu. Přinesl opravdu hodně zkušeností a zanechal zde nesmazatelnou stopu. Bohužel, hokejový život přináší i takovéto smutné momenty. Nikde ale není psáno, že se u nás už nikdy neobjeví. Jirkovi patří ohromný dík za všechnu práci, co pro nás odvedl. Právem se zařadil mezi nejplatnější litoměřické hráče a osobnosti A týmu.“
Jiří Jebavý odehrál na severu Čech přes 400 duelů v nichž nastřádal 62 bodů. Patřil k základním stavebním kamenům litoměřické obrany a ve spojení s mladými spoluhráči plnil roli jejich mentora a učitele.
Rozhovor s Jiřím Jebavým
Sezona 2024/25 byla pro tebe tou poslední v Litoměřicích. Jak ji hodnotíš?
Co se týče výsledku, tak super sezóna, to je jasné. Navázali jsme na tu loňskou, semifinále, krůček od finále... To si myslím, že je velký úspěch. Celý její průběh byl bez problému. Možná tam bylo nějaké kratší období, kdy se nám tolik nedařilo, ale pořád jsme se drželi nahoře. Základní částí jsme prošli hladce. Play-off byla taková třešnička na dortu. Myslím si, že čtvrtfinále i semifinále jsme odehráli velice dobře, i když se nepovedlo postoupit dál.
Jaký byl tvůj nejhorší moment v uplynulém ročníku?
Já bych neřekl jeden, ale všechny zápasy, ve kterých jsem nemohl nastoupit. To je vždycky nejhorší.
V Litoměřicích jsi poslední dvě sezony zastával roli kapitána. Co to obnáší a byl na tebe o to větší tlak?
V tomhle mladém týmu by měl člověk na této pozici nastavit nějakou laťku, co si kdo může dovolit. Držet trošku ty mladší kluky pod zámkem... Ale musím říct, že letos to nebylo vůbec potřeba. Nejsem si vědom, že bychom měli nějaký problém. Všichni fungovali, jak měli a z tohohle hlediska jsem moc práce neměl.
Platil jsi během své kariéry v Litoměřicích nějakou pokutu do týmové kasy?
No pokutu jako takovou ne. Maximálně takové příspěvky, co si vypisujeme za vyhrané zápasy, ale pokutu ne. Žádný prohřešek jsem neudělal.
Na co jsi za těch 10 let, co jsi tady byl, nejvíce pyšný?
Nejvíce pyšný jsem na to, jak jsme vyhráli základní část, to byl velký úspěch. Strávil jsem tady 10 let a jsem rád, že mě tady ta organizace celou tu dobu chtěla, že jsme si tady vzájemně pomáhali. Jsem rád, že jsem mohl působit takovou dobu na jednom místě a nemusel jsem se pořád někde přesouvat mezi kluby. Sám mám rád takový klid.
S kým se ti pod Radobýlem nejlépe hrálo?
Těžká otázka. Asi nedokážu říct jednoho hráče. Za těch 10 let se tady vystřídalo takových kluků... Já jsem většinou dostal k sobě nějakého mladého spoluhráče, protože jak mnozí vědí, já jsem takový defenzivní bek. Takže jsem vždycky dostal někoho na starost, aby se mohl vedle mě vyhrát, aby měl vedle sebe někoho, na koho se může spolehnout. S některými to bylo samozřejmě těžší, někdy to bylo lehčí. Ale za tu dobu, co jsem byl tady, jsem si moc oblíbil Kubu Černohorského, se kterým se mi hrálo dobře. Trávil jsem tu s ním nejvíce času.
Na co nerad vzpomínáš? Jaké byly tvé nejhorší chvíle v Litoměřicích?
Tak to vím naprosto přesně. To bylo v letní přípravě, teď nevím jestli to bylo 6 let zpátky. Utrhl jsem si koleno, když jsme běhali schody tady na Mostce. To bylo asi nejhorší. Asi půl sezóny jsem nehrál a pak byl ten návrat zpátky hrozně těžký a vlastně od té doby jsem začal mít problémy se zády. Další kritický moment přišel loni, když jsem na začátku sezóny vůbec nevěděl, zda budu moct hrát, nebo jestli půjdu na operaci se zády. To byly takové kritické zdravotní problémy.
A nějaké nezdravotní?
To mě nic nenapadá. Já si myslím, že jsem takový bezproblémový (směje se). Maximálně, když se mi trošku nedařilo, ale to je asi normální, že občas to jde a pak ne.
Ve většině sezón, co jsi tady byl, jsi patřil ke zkušenějším hráčům. Jakým způsobem si se snažil předávat zkušenosti a dokážeš si představit být jednou trenérem?
Tak určitě si to dokážu představit a bavilo by mě to. Asi každý, kdo dělá hokej celý život, by chtěl u toho nějakým způsobem zůstat. No a to předávání zkušeností jsem bral vždycky tak, že půjdu příkladem. Ať už třeba v létě v trénincích, v posilovně a tak dále, protože jsou to důležité věci, nebo tím jak pracuju a jak se chovám, jak vystupuju a samozřejmě na ledě jsem dělal nejvíc, co jsem uměl. Snažil jsme se je inspirovat přístupem a ukázat jim nějaký směr. Je to tvrdá práce. Musí si to tak nastavit v hlavě a vidět to u těch starších kluků.
Většinou působíš klidně, ale dokázal jsi někdy celou kabinu seřvat? Co tě nejvíc vytočilo?
Loni jsem měl pár takových výstupů. Jeden takový větší, to mi kluci dodneška říkají, že jsem byl celý rudý, když jsem tam chvíli řval. V jednom zápase jsem to už nevydržel a museli jsme si to tam trošku vyříkat. Ale nebylo to hodně. Nemám takovou povahu, ale když už je potřeba, tak s tím nemám problém.
Co ti z Litoměřic bude nejvíc chybět?
Tak bude mi to chybět celkově všechno, strávil jsem tady 10 let. Cítím se tady jako doma. Neumím si teď představit, že bych chodil na jiný stadion, do jiné šatny, prostě jsem tady zvyklý. Je to dlouhá doba, takže mi celkově bude chybět tahle organizace. Všichni ti lidé, co tu jsou. Celkově stadion, město. Všechno mi bude chybět.
Pamatuješ si, co tě do Litoměřic přivedlo a proč jsi se tenkrát rozhodl sem jít?
Než jsem přišel do Litoměřic, tak jsem druhým rokem hrál ve Vrchlabí 2. ligu, protože jsme předtím sestoupili s Berounem. Byla to pro mě taková složitá situace, co se týče peněz a všeho. Tenkrát mi Vrchlabí nabídlo pomoc, když tam půjdu hrát. Už jsem začínal s prací a vůbec jsem nevěděl, jestli budu hrát profesionální hokej, nebo jestli tam už zůstanu. No a tu druhou sezónu se mi Litoměřice ozvaly. Měly tady nějakou marodku a potřebovaly beka, tuším 6 zápasů před koncem základní části, takže jsem sem přijel na posledních 6 zápasů a potom na předkolo play-off. Po těchto pár utkáních jsme se domluvili, že si zavoláme. Ze strany Stadionu byl zájem, tehdy mě přivedl Daniel Tvrzník, s kterým jsme měli tenkrát schůzku, plácli jsme si a od té doby jsem byl tady.
Jak moc se Stadion za 10 let proměnil?
Posunul se hodně dopředu. Servis a všechno tu šlo hodně nahoru. Nejvíc se zde zvedla úroveň, když tu byl svazový projekt. Fyzio, kondiční trenéři a prostě celkový servis. Kustodi se o nás skvěle starají. Málokterý klub to takhle bude mít. Myslím si, že tady na to můžou být pyšní.
Klub Jiřímu Jebavému děkuje za vše, co pro Stadion udělal a přeje mu hodně úspěchů v následující etapě.
