Historie

HISTORIE LEDNÍHO HOKEJE V LITOMĚŘICÍCH

· 1949 založení oddílu Radobýl Litoměřice

· 1957 založení oddílu VTJ Litoměřice

· 1961/62 VTJ Litoměřice – nejvyšší československá soutěž

· 1963/64 VTJ Litoměřice – nejvyšší československá soutěž

· 1969-72 výstavba zimního stadionu v Litoměřicích

· 1970 založení oddílu TJ Rudá Hvězda Litoměřice

· 1990 ukončení činnosti oddílu VTJ Litoměřice

· 1991 změna názvu na TJ ODDM Stadion Litoměřice

· 2000 transformace TJ a změna názvu na HC Stadion Litoměřice

· 2006 obnovení činnosti týmu dospělých

· 2010 postup do I. ligy ČR

Co se vám vybaví, když se řekne Litoměřice? Většina lidí si pod názvem královského města představí Zahradu Čech nebo radnici s kalichem. Někteří lidé mají také naše město spojené se slavnými osobnostmi, jako jsou Karel Hynek Mácha nebo Josef Jungmann. Fanoušci ledního hokeje si však vzpomenou na klub HC Stadion Litoměřice. Na klub, který hraje od sezóny 2010/11 první hokejovou ligu a na klub, jehož historie je bohužel z větší části zapomenuta. Lední hokej má v Litoměřicích až nečekaně dlouhou tradici – od druhé poloviny 40. let 20. století se ve městě vystřídalo postupně několik oddílů. Jeden z nich se dokonce na krátkou dobu podíval do nejvyšší československé soutěže. Další vychoval světoznámé hokejisty jako například Milana Hniličku nebo Martina Škoulu. Vydejte se proto s námi na exkurzi napříč historií litoměřického hokeje.

Kapitola první: Radobýl Litoměřice a VTJ Litoměřice v 60. letech

Po druhé světové válce nastal velký rozvoj ledního hokeje v tehdejším Československu a Litoměřice nebyly výjimkou. První klub, který se usadil v Litoměřicích, nesl na dnešní dobu poměrně zvláštní, ač pro Litoměřice symbolický název, Radobýl Litoměřice. O prvním oddílu na území sedmého největšího města Ústeckého kraje toho kromě roku založení (1949) není mnoho známo. Dohledatelná historie litoměřického hokeje začíná až s klubem VTJ Litoměřice, který byl založen roku 1957. Stejně jako ve všech ostatních klubech, které v období socialismu spadaly pod československou armádu, se v řadách litoměřické "Dukly" objevovali zejména sportovci během základní vojenské služby.

Historicky první sezóna Dukly skončila pro celek z města kalicha skvěle – se sedmi výhrami a jednou remízou v šestnácti zápasech se Litoměřice usadily na 3. místě české skupiny II. ligy. V další sezóně se Litoměřice umístily na šestém místě a v sezóně 1959/60 se přiblížily postupu do I. ligy. Dukla tu sezónu skončila na 2. místě se ztrátou 7 bodů na vítězný celek z Českých Budějovic.

Příznivci litoměřického hokeje však nemuseli zoufat – postup do nejvyšší československé soutěže slavil jejich tým o rok později spolu s týmem TJ VŽKG Ostrava (dnes HC Vítkovice Steel), který vyhrál moravsko-slovenskou skupinu. Družstvo v čele s pardubickým odchovancem Milanem Kokšem do I. ligy postoupilo jen těsně – druhý tým v české skupině, TJ Jiskra Havlíčkův Brod (dnes BK Havlíčkův Brod), získal v sezóně 31 bodů. Litoměřická Dukla nasbírala bodů 33.

Do role týmového střelce se v historicky první prvoligové sezóně VTJ (1961/62) postavil Jan "Gusta" Havel . Legenda Sparty Praha a trojnásobný vítěz Spenglerova poháru, který se v Litoměřicích objevil v rámci povinné vojenské služby, nastřílel v 32 prvoligových zápasech v dresu Litoměřické Dukly celkem 29 branek. Více gólu tu sezónu vstřelili pouze čtyři hráči.

Ani jeho výkon však bohužel nepomohl Dukle k záchraně v I. lize. Litoměřice se v jejich první sezóně mezi československou hokejovou smetánkou umístily desáté z celkem 12 týmů. Boj o záchranu se týmu nepovedl už vůbec. Hokejisté Dukly v 10 zápasech šestičlenné skupiny o záchranu vydřeli pouze 2 výhry a klesli na úplně poslední místo. A přitom stačily na záchranu pouhopouhé dva body! Předposlední celek tabulky, CHZ Litvínov (dnes HC Verva Litvínov), zachránilo před sestupem odhlášení šampiona české skupiny II. ligy z Kolína. Vítěz moravsko-slovenské skupiny, brněnský Spartak, však po postupu do I. ligy toužil a Litoměřice mu tudíž musely uvolnit místo.

I bez Milana Kokse, který se v polovině sezóny 1961/62 vrátil do Pardubic, a Jana Havla, který byl po té samé sezóně převelen do Jihlavy, si Litoměřice počínaly v II. lize excelentně. Dukla v sezóně 1962/63 prohrála pouze dvě z dvaadvaceti utkání a vysloužila si druhou šanci mezi československou elitou.

Druhá a zároveň poslední sezóna v nejvyšší československé soutěži až podezřele připomínala tu první. Mladý kádr, složený z hráčů, jako byl například Josef Beránek st. (otec bývalého kapitána pražské Slavie Josefa Beránka ml.), Břetislav Kocourek nebo reprezentační brankář Miroslav Lacký, se opět umístil třetí od konce v základní části. Tentokrát však boje o záchranu bolely ještě více, než předtím. Litoměřice se umístily na předposledním místě s pouhou jednobodovou ztrátou na TJ Gottwaldov (dnes PSG Zlín). K záchraně nejvyšší ligy v královském městě stačil jeden jediný bod. Hokejoví bozi však Litoměřickým nepřáli a spolu s VTŽ Chomutov (dnes Piráti Chomutov) museli hokejisté VTJ přenechat místa v I. lize celkům z Košic a Prahy.

V sezóně 1964/65 se II. liga hrála ve formátu čtyř skupin po osmi týmech. Vítězové všech skupin postoupili do kvalifikace, kde se střetli s devátým a desátým týmem I. ligy v osmizápasové baráži. Poslední dva celky I. ligy, 11. a 12. tým, sestupovaly přímo do II. ligy bez možnosti kvalifikace.

Litoměřice naposledy postupu o stupeň výše přičichly právě v sezóně 1964/65. Tu sezónu Dukla opět vyhrála skupinu B s pětibodovým náskokem nad Spartakem ZVU Hradec Králové (dnes Mountfield HK). Litoměřice do baráže postoupily spolu s celky z Chomutova, Opavy a slovenské Žiliny, zatímco týmy z Gottwaldova a Plzně musely obhájit svou prvoligovou příslušnost. To se jim také podařilo. Litoměřice se v baráži umístily na čtvrtém místě.

To bylo naposledy, co Litoměřice měly šanci postoupit do nejvyšší soutěže. V následující sezóně jim baráž těsně unikla, když TJ Spartak Motorlet Praha vyhrál skupinu B s pouhým dvoubodovým náskokem.

Na dlouhou dobu naposled se VTJ Litoměřice ukázaly v II. lize v sezóně 1968/69. Umístily se na 13. místě skupiny A z celkem 16 týmů. O sezónu později se v Litoměřicích hrála divize.

Od konce 60. let se II. liga rozdělila na I. českou a I. slovenskou národní hokejovou ligu. V I. české lize se Litoměřice ukázaly až mnoho let po jejich sestupu do divize.

Kapitola druhá: TJ Rudá hvězda Litoměřice, Dukla v 70. a 80. letech

Na přelomu 60. a 70. let se litoměřičtí fanoušci ledního hokeje dočkali – konečně mají svůj vlastní zimní stadion. Oddíl VTJ, který nesl od roku 1957 název královského města, hrál až do počátku 70. let všechna utkání v sousedních Lovosicích. Otevřený zimní stadion s původní kapacitou 5000 míst se začal stavět v roce 1969 a dokončen byl o 3 roky později. Výstavbu provedly Vojenské stavby Litoměřice.

Dne 8. června v roce 1970 byla v Litoměřicích založena při útvaru SNV TJ Rudá hvězda Litoměřice a svoji činnost zpočátku zahájily oddíly kopané a sportovní střelby. Do roku 1971 byly ještě založeny oddíly juda, zápasu, karate a ledního hokeje. Ve městě najednou byly hokejové týmy dva.

V průběhu činnosti TJ Rudé hvězdy Litoměřice se stal největším oddílem oddíl ledního hokeje, který měl přes 200 členů a šest hokejových týmů od elévů až po dospělé. Týmy startovaly v krajských soutěžích. Z hokejových oddílů byl nejdříve založen tým dospělých, který hrál zpočátku v Lovosicích.

Po otevření zimního stadionu v Litoměřicích přátelským utkáním mezi juniory ČSR a týmem Maďarska se začala činnost oddílu rozšiřovat. Zimní stadion (ZS) v Litoměřicích provozoval Slavoj Litoměřice, který ale neměl oddíl ledního hokeje a neměl ani zájem ho zřídit. Správce ZS pan Kurt Kauschitz měl však velké pochopení pro lední hokej, kterému se věnoval i ve svém volném čase. K lednímu hokeji také vedl své dva syny - dvojčata - Kurta a Radka. Díky správci ZS výborně fungovala spolupráce s oddílem Rudé hvězdy. S hokejisty začala zdarma pracovat trenérská skupina, a to již zmiňovaný Kurt Kauschitz, pan Chotěbor, bratři Petrášové, pan Říčánek a další.

Vytvořením funkcionářské a trenérské struktury, většinou z řad rodičů elévů, žáků a dorostenců, se podařilo zabezpečit činnost oddílu. Zajištěním základní materiální vybavenosti a prostředků na úhradu pronájmu ledové plochy ve spolupráci s MěNV v Litoměřicích, OV ČSTV, OS LH Litoměřice, KS LH Ústí nad Labem, ekonomickým úsekem MV Praha a útvarem SNV Litoměřice, který navíc zajišťoval dopravu na zápasy, se podařilo vytvořit podmínky pro rozšíření činnosti oddílu.

Oddíl začal spolupracovat s týmem ledního hokeje VTJ Dukla Litoměřice, který také v Litoměřicích působil a byl dislokován u VÚ 6174. Velmi dobrá byla spolupráce se členy VTJ Dukla pány Bruzlem, Brodilem, Červeným, Hrdličkou, Kaiserem, Krejcarem a dalšími. V souladu s přestupním řádem bylo umožněno několika hráčům vojenského týmu startovat za tým Rudé Hvězdy, což se výrazně projevilo na celkové hráčské úrovni.

Důležitá byla též podpora tehdejších podniků na území města a okolí. Hokej v Litoměřicích podporovala SEMPRA, Okresní zemědělské sdružení, Výstaviště Zahrada Čech, litoměřické mrazírny, výrobce nábytku Kovobel, Restaurace a jídelny Litoměřice a další drobné podniky. Rozjela se naplno činnost družstev elévů, mladších žáků A a B, starších žáků, mladšího a staršího dorostu. Významný byl příchod pana Zbyňka Poura do funkce předsedy oddílu. Ve funkcích vedoucích družstev začali pracovat pánové Novák, Kestřánek, Kostelný, Lenner, Puhlovský, Šrejbr a další. Ve funkcích trenérů pracovali pánové Dyrynk, Chládek, Kampf, Kapeš, Kunst, Macek, Ryba, Valko, Vrána a další.

Rudá hvězda se zaměřovala hlavně na juniorský hokej a její seniorský tým nikdy nepostoupil z krajského přeboru. Ve výchově mladých hokejistů však celek Rudé hvězdy exceloval. V jeho dresech se poprvé po kluzištích proháněl například několikanásobný reprezentant a vítěz Stanley Cupu z roku 2001 Martin Škoula , držitel zlaté medaile z mistrovství světa 1999 Milan Hnilička , trojnásobný šampion České extraligy Petr Přikryl nebo bývalý olomoucký kapitán Jakub Bartoň.

Dukla hrála na přelomu 60. a 70. let třetí nejvyšší stupeň hokeje v Československu, divizi. V roce 1973 byla však divize posunuta na čtvrtý stupeň a mezi divizi a I. českou národní hokejovou ligu byla zařazená nově vzniklá II. národní hokejová liga, kterou VTJ Litoměřice hrály od její první sezóny.

V sezónách 1973/74 a 1974/75 se Litoměřice umístily na 5. místě osmitýmové skupiny B. Jen o pár sezón později, v ročníku 1978/79, se poprvé staly mistry II. ligy, kdy s šesti bodovým náskokem na druhý celek z Mladé Boleslavi vyhrály skupinu B. Návrat do druhé nejvyšší české soutěže trval litoměřickému celku přes deset let.

První sezóna zpět v první lize (1979/80) nevypadla vůbec špatně. Dukla sice nasbírala pouze 41 bodů ve 44 zápasech, avšak 18 výher a 5 remíz stačilo na osmou, nesestupovou pozici ve dvanácti týmové skupině A. Střelcem sezóny se stal Zdeněk Čech, který si připsal 22 branek. Dalšími tahouny týmu byli například obránce Karel Soudek nebo útočník Miroslav Holenda.

Sezóna 1980/81 však byla pro Duklu ostudná. Litoměřice vyhrály pouze čtyřikrát v základní části a ve skupině o záchranu si připočetly pouhých 9 bodů v 12 zápasech. Na poslední záchranou pozici ve skupině, kterou si vybojoval TJ Jitex Písek, chybělo hráčům Dukly celých 13 bodů. Po zrušení II. ligy v roce 1979 se sestupovalo přímo do krajských soutěží, které se staly domovem Litoměřic na další dvě sezóny. Velkou oporou v poslední prvoligové a první sezóně v krajském přeboru se stal Jaromír Korotvička .

Druhá liga byla obnovena v roce 1983 a hned do její první sezóny se zapojila i litoměřická Dukla. Mužstvo s tahounem Michalem Konečným v útoku a s dvacetiletým Miroslavem Macháčkem v bráně vybojovalo v sezóně 1983/84 úctyhodné třetí místo ve skupině A. Konečný zůstal v týmu i na další sezónu, ve které sice nasbíral o 8 bodů méně, ale jeho tým si udržel stejnou pozici.

S příchodem Jiřího Peřiny před sezónou 1985/86 Litoměřice opět sahaly po postupu o stupínek výš. Peřina v jeho jediné sezóně za VTJ sbíral neuvěřitelných 52 bodů v 28 zápasech. Litoměřice tu sezónu zakončily na druhém místě ve skupině A, s šestibodovou ztrátou na vítězný tým železáren z Chomutova.

V následující sezóně Litoměřicím zabránil v postupu ještě menší bodový rozdíl. O postupu TJ Stadionu PS Liberec (dnes Bílí tygři Liberec) do baráže o I. českou národní ligu rozhodl pouze tříbodový náskok.

Sezóna 1987/88 však už byla pro Litoměřice postupová. Liberec minulou sezónu v kvalifikaci o I. ligu neuspěl a tuto sezónu mu první příčka v tabulce unikla o čtyři body. Tým Litoměřic s Josefem Duchoslavem v čele postoupil do finále II. ligy, kde se spolu střetli vítězové všech tří skupin. V ní triumfovala Dukla nad týmy Karviné a Milevska a podruhé v historii klubu postoupila do I. České hokejové ligy. Zde nahradila sestupující Ústí nad Labem.

V retrospektivě se zdá, že by možná bylo i lepší, kdyby tým nikdy nepostoupil. Litoměřický stadion byl sice kvůli postupu konečně zastřešen, ale sezóna 1988/89 byla jinak katastrofální. Klub prohrál 31 z 33 zápasů a ve skupině o udržení si připsal pouze jedno vítězství z 12 zápasů. Musel tedy dát první lize sbohem.

V posledních dvou sezónách existence Dukly se celek z Litoměřic umístil na šestém a pátém místě skupiny B. S pádem železné opony došlo k rozpuštění VTJ Dukly Litoměřice, která tedy zanikla v roce 1991. A Rudá hvězda? Ta byla přetransformována na civilní oddíl TJ ODDM Stadion Litoměřice.

Kapitola třetí: HC Stadion Litoměřice – krajský přebor a II. liga

Po roce 1991 zmizely Litoměřice z hokejové mapy České republiky. Posledním náznakem kvalitního seniorského hokeje v Litoměřicích byla účast HC Stadionu Litoměřice v druholigové sezóně 1994/95. Stadion tu sezónu získal 5 bodů v 30 zápasech a pochopitelně spadl zpět do krajského přeboru.

Litoměřice v druhé polovině 90. let hrály krajské přebory. První jasné a dohledatelné informace o účasti klubu v krajských přeborech se datují k sezóně 2002/03. Tu sezónu Litoměřičtí vyhráli 5 zápasů z 12 v Ústecké krajské soutěži.

Na sezónu 2006/07 se vrátila spousta odchovanců z prvoligového Ústí nad Labem. Proto bychom ji mohli pokládat za jakýsi "restart" seniorského hokeje v Litoměřicích.

Kvalitní kádr se povedlo v Litoměřicích vybudovat v sezóně 2007/08. Litoměřice v létě před touto sezónou totiž koupily druholigovou licenci od teplického klubu, který shodou okolností také nesl název Stadion. V první druholigové sezóně se v dresu Stadionu představil Daniel Tvrzník, Vlastimil Patzenhauer nebo Kurt Kauschitz . Stadion se umístil na 9. místě, těsně pod poslední postupovou příčkou do play-off.

V sezóně 2008/09 se k týmu připojily významné posily. Útok posílili Martin Novák, Milan Buďa, Jan Kloz a Petr Procházka, obranu vyztužil Michal Kouba a do brány se postavil ústecký gólman Martin Volke. V dresu Stadionu se také na 8 zápasů mihl Milan Antoš, zkušený český útočník a dnes jeden z nejznámějších hokejových komentátorů. Začátek sezóny se Litoměřicím vůbec nepovedl – po 11 kolech měly na kontě 1 výhru, 1 výhru po prodloužení, 2 prohry po prodloužení a nelichotivých 7 porážek. Navíc se museli hokejisté v polovině sezóny přestěhovat do Lovosic kvůli dlouho očekávané rekonstrukci "Průvan arény". S přesunem o pár kilometrů se však produktivita klubu rapidně zvedla a prohra v druhé polovině základní části byla raritou. Stadion bohužel ztratil body díky hrubé chybě – kvůli neoprávněnému startu útočníka Patzenhauera bylo vítězství v Klášterci nad Ohří kontumováno v neprospěch Stadionu. Litoměřice zakončily sezónu na 14. místě a postoupily do play-off. Jejich soupeřem v prvním kole měl být klub z jihočeského Písku, který Stadion porazil v obou vzájemných zápasech v základní části. Stadionu se však povedlo píseckého Goliáše zdolat v prvním utkání na jihu Čech 3:2. Doma v Lovosicích dva góly Vlastimila Patzenhauera potvrdily postup Litoměřic do čtvrtfinále. Zde však Stadion narazil na jiný jihočeský klub, na kohouty z Tábora. Proti nim se nepodařilo hokejistům Litoměřic vyhrát ani jednou a sezóna pro ně skončila.

V létě 2009 se Litoměřicím upsala obrovská posila. Z prvoligového Berouna přišel Ladislav Slížek, odchovanec pražské Slavie s bohatými zkušenostmi v první lize. Z Berouna spolu se Slížkem přišla ještě jedna kvalitní posila, útočník Petr Hořčička. Brankář Martin Volke odchytal všech 36 zápasů základní části. Výkon Litoměřic byl v této sezóně velmi proměnlivý, sérii výher často střídala stejně dlouhá série proher a naopak. Vítězství 6:2 nad týmem HC Roudnice nad Labem v posledním kole zajistilo Stadionu čtvrtou příčku v tabulce a možnost začít play-off na domácí půdě.

Prvním soupeřem Litoměřic v play-off byl tým z Klatov, který celou sezónu podával podobný výkon, jako Stadion. Úvodní utkání Litoměřice zvládly 4:1, avšak v druhém a třetí zápase Stadion Klatovům podlehl a musel vyhrát dva zápasy v řadě, aby postoupil do semifinále. Po první třetině čtvrtého utkání série na ledě Klatov to vypadalo, že je s nadějemi Stadionu konec. Dvoubrankové manko se však povedlo Litoměřickým smazat a nakonec utkání vyhráli hokejisté Stadionu na nájezdy. Na domácí půdě se Stadionu už bojovalo lépe. V rozhodujícím pátém zápase porazil celek trenéra Daniela Tvrzníka SHC Maso Brejcha Klatovy 3:1 a postoupil do semifinále, kde narazil na klub z Klášterce nad Ohří.

S druhým týmem tabulky po základní části si však Litoměřice poradily hravě. Hokejistům Klášterce nedaly ani jednu šanci a po výhrách 3:2, 2:0 a 2:1 postoupily do finále západní skupiny II. ligy.

První utkání finálové série s týmem HC Baník Most však přerušilo vítěznou sérii Litoměřic. Po vyrovnané bitvě nakonec Stadion padl 4:6. V Mostě však Stadion deklasoval Baník 5:1 a v dalším zápase na lovosickém zimním stadionu přestřílel Most 5:4. K postupu do kvalifikace o I. ligu stačilo litoměřickým hráčům jediné vítězství, kterého se nakonec dočkali až v pátém utkání v Lovosicích. Čtvrté střetnutí totiž vyhrál domácí Most 3:2 po samostatných nájezdech. O postupu do kvalifikace rozhodl Jan Kloz gólem v prodloužení pátého zápasu. Soupeři Litoměřic v kvalifikaci se staly týmy Písku a Valašského Meziříčí.

Litoměřice si v kvalifikaci připsaly pouze jednu prohru na ledě Písku. Ostatní tři zápasy Stadion vyhrál a po triumfu 3:1 nad Valašským Meziříčím mohl slavit postup do I. národní hokejové ligy.

Posledním utkáním proti Valašskému Meziříčí také skončil azyl Litoměřic v Lovosicích. Hráči a fanoušci se mohli těšit na moderní halu, která dostala název Kalich Arena.

Kapitola čtvrtá: HC Stadion Litoměřice v první lize

Historicky první utkání v Kalich Areně odehrály týmy Stadionu Litoměřice a Slavie Praha v rámci letní přípravy, 3. srpna 2010. Utkání skončilo jasným vítězstvím Pražského celku skórem 5:0.

Před první porevoluční prvoligovou sezónou Stadion posílil o zkušeného útočníka Jaroslava Haška , který do Litoměřic přišel z Chomutova. Dále se v dresu Stadionu v sezóně 2010/11 představil útočník Petr Šinágl nebo brankáři Dušan Salfický a Petr Přikryl. Stadion sezónu zahájil prohrou 3:2 na ledě Chrudimi a první výhru si Litoměřice připsaly v prvním domácím zápase proti Kadani. Litoměřice postupně v domácích zápasech porazily Kadaň, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Znojmo a Benátky. Prvním soupeřem, který dokázal lališníky porazit na jejich domácí půdě, se stala Olomouc. Ta v 15. kole deklasovala Litoměřice 5:0. Litoměřice v této sezoně skončily na 12. místě a o 3 body jim uniklo předkolo play-off.

V sezóně 2011/12 stačil výkon Litoměřic na 10. místo. Kádr Litoměřic se rozšířil například o útočníka Marka Loskota, který na konci sezóny vrátil do Mladé Boleslavi, nebo o útočníka Martina Belaye.

Do play-off první ligy poprvé postoupil Stadion v sezóně 2013/14. Kádr v čele s Miloslavem Čermákem se umístil na sedmém místě a v prvním kole potrápil Olomouc, které nakonec podlehl v šesti zápasech.

V sezóně 2014/2015 se podařilo přivést střelce Vítězslava Bílka a jeho dvorního asistenta Jaroslava Kallu, kteří se po celou sezónu pohybovali na čelních místech prvoligových individuálních statistik. Ke konci základní soutěže padla na Stadion krize a místo jisté účasti v play-off se musel poprat v předkole s Benátkami n. J. Bohužel, ani tato série Stadionu nevyšla a po porážce 3:0 na zápasy skončily Litoměřice sezónu předčasně.

Do sezóny 2015/16 vstoupil Stadion s novým extraligovým partnerem. Pražskou Spartu nahradil hradecký Mountfield, díky kterému dres Litoměřic oblékli i Jiří Vašíček nebo Adam Svoboda. Výkony poměrně mladého kádru, jehož soupiska obsahovala například gólmana Jaroslava Pavelku nebo útočníky Petra Beránka a Lukáše Nedvídka, stačily na desáté místo v základní části. V předkole play-off narazili kališníci na Havířov, kterému podlehli ve třech zápasech.

Nadcházející sezóna 2016/17 přinesla pokračování spolupráce mezi Stadionem a Mountfieldem HK. Litoměřický dres tak oblékl například slovenský reprezentační gólman Patrik Rybár, či jeho krajan Peter Frühauf. Kostra týmu ale zůstala obdobná jako v předchozím ročníku. Již trochu zkušenějšímu týmu však jen velmi těsně uteklo předkolo play-off. Sezónu tedy zakončil na jedenáctém místě.

Ročník 2017/18 byl zahájen po řadě razantních změn ve fungování litoměřického týmu. Užší spolupráci s hradeckým týmem vystřídala účast na projektu Dukla Českého svazu ledního hokeje. Ten měl za cíl zajistit co nejlepší zázemí pro české juniorské reprezentanty pro mistrovství světa a zapojení samotných hráčů do extraligy. Své naděje sem posílaly týmy jako Plzeň, Sparta, Pardubice, Hradec Králové a někteří další. Díky tomu se v Litoměřicích objevili velcí talenti ročníků 1998 a 1999, jako jsou například Petr Kodýtek či Ondřej Machala. Určitou spolupráci navázal Stadion i s extraligovou litvínovskou Vervou. Byť měl celý tým rozehranou sezónu velmi dobře, zakončoval ji opět na jedenáctém místě.

V sezoně 2018/2019 klubu pokračoval v projektu "Dukla" a vedle zkušených hráčů se na litoměřickém ledě proháněly i mladé hvězdičky v čele s Lukášem Rouskem, Jakubem Pourem nebo Davidem Kvasničkou. Tým navíc táhli Daniel Voženílek, Jiří Jebavý, Patrik Marcel nebo Fin Markus Korkiakoski. Trenérské žezlo převzal po Miloši Říhovi ml. David Bruk a společně s Danielem Tvrzníkem dovedli tým až do play-off. V něm kališníci narazili na velkého favorita soutěže, jihlavskou Duklu. S ní Stadion odehrál velmi vyrovnanou sérii, i když nakonec padl 1:4 na zápasy. Celkově pak Litoměřičtí skončili na 8. místě.

Ročník 2019/2020 odstartovali kališníci ve velkém stylu. V novém hracím modelu Chance ligy se rychle zorientovali a v základní části, která skončila na začátku prosince, obsadili třetí místo. Na druhý Přerov jim chyběl pouhý bod. Následně se soutěž rozdělila na dvě skupiny - Stadion si zahrál tu lepší, o pořadí v play-off. Po MS juniorů a očekávaných změnách v kádru si však tým vybral nepříznivou sérii a postupně klesl až na sedmé místo. V posledním utkání základní části tak bojoval s pražskou Slavií o poslední místo zajišťující přímý postup do vyřazovací části. Důležitý duel se kališníkům nadmíru povedl a sešívané porazili 6:3. Zajistili si tak definitivně šestou příčku. Ve čtvrtfinále play-off měli narazit na Vsetín, kvůli epidemii koronaviru však byly předčasně ukončeny všechny hokejové soutěže v České republice. Úspěšnou sezonu pak zakončila vítězství v různých anketách odborníků. Daniel Voženílek byl vyhlášen nejlepším útočníkem a Vojtěch Střondala nejlepším juniorem soutěže. Do All-Star týmu se vedle Voženílka vešel ještě Patrik Marcel. Šestice hráčů ve složení Peter Jánský, Jan Strejček, Patrik Marcel, Markus Korkiakoski, Martin Kadlec a Daniel Voženílek se dostala do žebříčku TOP 100 hokejistů Chance ligy.

Dařilo se i týmům dorostu a juniorů, které do poslední chvíle bojovaly o postup do kvalifikace o nejvyšší soutěže své věkové kategorie. Dobré výkony podávali i hráči a hráčky mladších ročníků.

Sezona 2020/2021 pro kališníky dopadla tak, že si po sedmém místě v základní části zahráli předkolo play-off. V něm vyřadili Sokolov a mohli se těšit na čtvrtfinále s Jihlavou. Dukla sice byla velkým favoritem, Stadion ji ale zaskočil a série trvala 7 zápas, nakonec ale byla šťastnější JIhlava, která vyhrála 4:3.

V sezoně 2021/2022 se Stadionu poprvé v historii podařilo vyhrát základní část první ligy, ve čtvrtfinále pak ale kališníci narazili na Prostějov i vinou zdravotních problémů nakonec soupeři podlehli a sezona pro ně skončila.

V sezoně 2022/23 kališníci znovu dokráčeli do čtvrtfinále play-off, kde znovu narazili na Prostějov. Ten jim tentokrát nedovolil ani jednu výhru a po prohře 0:3 tak kališníci skončili v celkovém umístění pátí.

Sezona 2023/24 byla pro kališníky historická. Nejdříve ze čtvrtého místa po základní části přímo postoupili do čtvrtfinále play-off, ve kterém po vyrovnaném průběhu dokázali v pátém utkání série v Kalich Areně rozhodnout o postupu do semifinále. V něm narazili na zlínské Berany, které potrápili a série došla až do sedmého rozhodujícího zápasu, ve kterém ale zvítězili Moravané a Stadion obsadil konečnou 3. příčku, což bylo nejlepším výsledkem v historii klubu.

Přehled umístění od sezóny 2007/2008

Přehled trenérů od sezóny 2006/2007