Z Čech jsem přišel dobře připravený, a to mi pomohlo, říká útočník Klepetko

Zveřejněno 14.07.2020 | Hana Kubatková
S hokejem začínal v Roudnici nad Labem a následoval posun do Litoměřic. Bývalý útočník Stadionu Benedikt Klepetko ale nezůstal ani tam, jelikož jeho kroky zamířily do USA. „Amerika je pro mě výborná příležitost, které jsem se chopil na 100 procent. Je potřeba makat, jestli to chci někam dotáhnout,“ uvědomuje si sedmnáctiletý útočník, který už dva roky obléká dres univerzitního týmu St. John Bosco High School Braves a v loňské sezoně se stal jeho druhým nejproduktivnějším hráčem.

Po tvých hokejových začátcích v Roudnici nad Labem jsi se přesunul do Litoměřic, jak na své působení ve Stadionu vzpomínáš?

Hraní v Litoměřicích bylo úžasné, rád na to vzpomínám. Byl to po začátcích v Roudnici posun o krok dopředu na vyšší úroveň, stejně jako když jsem pak z Litoměřic odešel do zámoří. Nejkrásnější vzpomínky mám asi z Kalich Cup turnajů a víkendových zápasů, po kterých hrálo litoměřické áčko.

Přesunul jsi se do Ameriky, jak jsi se k možnosti hrát v zahraničí dostal?

Bylo to asi před dvěma lety po završení dvouročníkového mladšího dorostu. Cítil jsem, že nastal čas, abych se posunul na další level. Objevila se nabídka pro hráče, kteří to s hokejem myslí opravdu vážně, k účasti na výběrovém kempu do USA pod vedením bývalého českého reprezentanta. Americký systém zároveň umožňuje dokonale spojit sport se studiem, což je skvělé.

Hraješ v USA dva roky, vidíš nějaké rozdíly v americkém a českém hokeji?

Je to určitě odlišné. Americký hokej je fyzicky mnohem náročnější, všichni hráči jsou silní, rychlí, zkrátka fyzicky dobře připravení, klade se tu na to velký důraz. V Česku jsou naopak takoví hračičkové a mají výborné hokejové myšlení. Myslím si, že kombinace těchto dvou stylů je skvělá, z Čech jsem přišel dobře připravený, a to mi pomohlo.

Jaké pro tebe bylo zvyknout si na tamní prostředí a na rodinu, u které bydlíš?

Tam jsou všichni přející a nápomocní, takže jsem si zvykl snadno a rychle. Moje rodina je skvělá a také má velký podíl na tom, že jsem se tu rychle zabydlel. Žiju na krásném pobřeží Pacifiku v Long Beach. V okolí jsou známá pohoří jako Hollywood a Beverly Hills a také parky, které tvoří krásnou krajinu v Los Angeles.

Od své české rodiny jsi velmi daleko, bylo obtížné se s tím vyrovnat?

Dalo by se říct, že to bylo docela v pohodě. Občas si napíšeme nebo zavoláme, ale beru to tak, že Amerika je pro mě výborná příležitost, které jsem se chopil na 100 %. Je potřeba makat a jestli to chci někam dotáhnout, musím obětovat všechno, na stesk po rodině není čas. Nicméně je třeba říct, že od svých rodičů a všech příbuzných mám maximální podporu.

Americký život je jistě odlišný od toho českého, jsi student, jaké rozdíly vnímáš například ve školství?

To je odlišné snad ve všem. Chodím na soukromou školu, která je uzpůsobena k vychovávání sportovců, má jméno mezi prestižními univerzitami a je brána mezi top v celé Americe. Každý student, který sportuje, má k dispozici celý areál školy, do nějž patří studijní pokoje, herny, bazén, různá sportoviště atd. Každý z nás má sedm předmětů/bloků, které máme individuálně udělané jako například druhý jazyk, podnikání, náboženství nebo posilovnu. Po vyučování nás školní autobus odveze na trénink na stadion.

Co ti zámořský hokej přinesl do tvé kariéry a jaké zkušenosti jsi v USA nasbíral?

Především jsem se naučil, že když má člověk cíl, tak si za ním musí jít, nikdy se nevzdávat a věřit v něj, protože všechno je možné. Jinak jak už jsem zmínil, díky zámořskému hokeji jsem se posunul o několik kroků vpřed hlavně po fyzické stránce. Nové zkušenosti ve hře tu sbírám v podstatě každý den od elitních trenérů a hráčů NHL.

Jaké jsou tvé ambice do budoucna, chtěl bys v Americe zůstat?

Rozhodně v zámoří chci pokračovat. Pro cílevědomé lidi je to ideální příležitost. Moje ambice jsou takové, že bych se chtěl z univerzitního a juniorského hokeje propracovat do co nejlepší profesionální soutěže.