Můj cíl v Americe? Zisk univerzitního stipendia, objasňuje exkališník Petr Gregor

Zveřejněno 01.07.2020 | Vít Trubička
Svou první sezonu v americkém týmu AAA Omaha Indians má za sebou Petr Gregor. Ve své kategorii odehrál velké množství zápasů, které jej po mnoha stránkách zocelily. „K angažmá jsem se vlastně dostal úplnou náhodou, a to když jsem se jednou vydal na led se staršími hráči působícími v Americe,“ popsal věkově teprve dorostenecký bek okolnosti vzniku své zahraniční štace.

Máš za sebou první sezonu v Americe. Co ti dala do hokejového života?

Určitě větší disciplínu. Změnila mě mentálně i fyzicky. Když jsem do Omahy odcházel, byl jsem ještě větší vyžle, než aktuálně jsem. Za osm měsíců jsem nabral patnáct kilogramů. I z této stránky to byl pro mě dobrý krok.

Jak jsi se dostal k takovému angažmá?

Bylo to úplnou náhodou. Šel jsem o prázdninách na led s hráči, kterým již bylo kolem dvaceti let a hráli v Americe pět let, navíc v poslední době za univerzitní týmy. Jejich trenér si všiml, že hraju proti nim až moc dobře. Nabídl mi tedy, zda i já nechci zkusit angažmá v USA a předal mi kontakt na trenéra mé kategorie. S ním jsem pak už vše řešil a následně odletěl na místo.

Bylo zprvu náročné být tam jediný Čech mezi samými cizinci?

Nebyla to úplně procházka růžovým sadem. Přece jen se jedná o jiný jazyk i jiné prostředí. Postupně jsem se ale se všemi dal dohromady a sedli jsme si.

Jak vypadá tvůj běžný den na místě, co se týče hokeje i mimohokejových aktivit?

Zpravidla v 8:30 jsem vstával, kolem deváté jsem šel na trénink, na stadionu jsme ještě dostali snídani. V 10:30 jsem šel do školy, po škole ještě jednou na trénink a pak domů vypracovávat úkoly a dělat školní povinnosti.

Jakou přikládali důležitost vzdělání v hokejovém systému?

Neřekl bych, že by bylo vzdělání zcela zásadní. Neříkám, že kdybych to převedl do českého prostředí, mohl bych hrát se samými pětkami. Ale pokud nehrozí propadnutí, tak to vůbec neřeší.

Jak máš na místě vyřešeno bydlení? Jste s týmem pohromadě nebo někde v rodině?

Bydlím v rodině. Na tu jsem měl velké štěstí, chytil jsem asi tu nejmilejší, která byla k dispozici. Brali mě vždy, když jsem měl volný víkend, do jiného státu. Tam jsme pobývali celý víkend. Bavil jsem se s hráči, kteří u této rodiny byli o rok dříve a tohle mi jen potvrdili.

Těžké bylo vrátit se z Minnesoty a za dva dny jet do Colorada

Z čeho se skládala samotná sezona, kolik jste kupříkladu měli zápasů?

Každý víkend jsme měli minimálně dva zápasy. Včetně turnajů jsme odehráli kolem osmdesáti zápasů. Více jak tři čtvrtě z nich jsme dokázali vyhrát. Ještě týden před mým odletem začalo play-off, jehož první kolo jsme též vyhráli.

Bylo náročnější cestovat nebo jste měli všechna utkání v rámci jednoho státu?

Bylo hodně těžké fungovat tím stylem, že jste se v jednu chvíli vrátili např. z Minnesoty a za dva dny jste odjížděli do Colorada.

V klubu Omaha AAA ovšem každoročně pořádají try-outy pro obsazení svých kádrů. Jsou něčím, co se týká i tebe nebo už máš jistotu působení v týmu?

V podstatě mám jistotu. Minulou sezonu jsem hrál s hráči o ročník staršími, byl jsem mezi nimi jediný s rokem narození 2004. Starší hráči odešli do své kategorie a v současnosti už budu v týmu se svými věkovými vrstevníky.

Jaký byl samotný skok odtud z Litoměřic do Ameriky?

Hodně velký. Je to úplně jiný hokej, nelze si v něm dělat cokoliv na modré čáře jako ve zdejší lize.

Po příletu jsem musel do karantény, pak zapracovat na kondici

Celou letní přípravu jsi ale strávil zde v Litoměřicích. Jak bys zhodnotil tréninky a dají se porovnat s těmi americkými?

Bral jsem to spíš, abych se zde viděl se svými kamarády, se kterými jsem se rok neviděl. Netrénoval jsem jen se zdejším týmem, ještě jsem si přidával soukromě.

Co se ti zdálo nejnáročnější a co takové pohodovější?

Nejlehčí byly herní týdny, které jsme občas měli. Naopak nejtěžší byly běhy na Mostné hoře.

Jaké tedy bylo trénovat se svými bývalými spoluhráči?

Ze začátku to bylo trochu divné. Po příjezdu z USA jsem měl ještě čtrnáctidenní karanténu, tak jsem nebyl fyzicky úplně ve stoprocentní kondici. Celkem rychle jsem se ale dostal do tempa a pak už to bylo v pohodě.

Kdy se vracíš zpátky do Ameriky a jak ti to vše zkomplikoval koronavirus?

Blokuje mi to hodně, v okolí Omahy se nyní rozjel celkem značně. Jsem tedy v kontaktu s trenérem i spoluhráči. Ještě ani nevím, jestli se vrátím do stejného státu. Řeším se svým českým zprostředkovatelem angažmá možnost hrát v jiném týmu, v rámci stejné ligy ještě lepším, než je Omaha.

Jak obecně vidíš svoji hokejovou budoucnost?

Chtěl bych si určitě zahrát v amerických juniorských soutěžích a pak získat nějaké plnohodnotné univerzitní stipendium.