Jedním z litoměřických odchovanců, kteří se dostali do světa, je i vytáhlý forvard Zdeněk Fábry. Ten strávil jednu sezonu v kanadských týmech Temiscamingu a Almaguinu. V 41 zápasech v Greater Metro Hockey League vybojoval hned 33 kanadských bodů. „Dostal jsem dobrou nabídku, tak proč ji nezkusit,“ řekl produktivní útočník o svém zámořském angažmá. V tuto chvíli ovšem bojuje v 2. lize za bílinské Draky, kde bude začínat již druhý ročník.
Jak celkově vzpomínáš na působení v Litoměřicích?
V Litoměřicích jsem s hokejem začínal. Občas mi chybí hrát s kalichem na hrudi. Proto na něj velmi rád vzpomínám. A celou dobu sleduju, jak na tom Litoměřice jsou.
Který ročník byl asi z tvého pohledu nejúspěšnější?
Asi 2017/18. Play-off nám sice uteklo o tři body, ale i tak to byla povedená sezona.
Máš za sebou i angažmá v Kanadě, co tě vedlo k tomu to tam zkusit?
Dostal jsem dobrou nabídku, tak jsem si řekl proč nevyzkoušet něco nového.
Jak bys zhodnotil úroveň soutěží, ve kterých jsi působil? V obou týmech jsi byl celkem produktivní.
Řekl bych, že to mohlo být podobné juniorské extralize.
Jaké bylo zvykat si na komunikaci v cizím jazyce? Jak Temiscaming, tak Almaguin měly na soupisce hráče různých národností?
Ze začátku to byl trochu problém, Ale první měsíc tam se mnou byl Adam Čech (odchovanec Hradce Králové, nyní nastupující za belgický Mechelen - pozn. redakce), který mi ukázal co a jak chodí.
Jak vůbec komunikace v kabině probíhala? Bylo znát, že Temiscaming je z Quebecké provincie, a proto tam spíš jela francouzština, nebo v obou případech stačila angličtina?
Všichni mluvili anglicky, takže jsme se v pohodě všichni domluvili.
Jaké bylo cestování napříč Kanadou z pohledu hokejisty? Jak často bylo nutné a jak probíhalo?
Bylo to úplně stejné jako tady. Akorát vzdálenosti byly o něco delší.
Pomohly ti třeba i zkušenosti z dospělého hokeje z tehdejšího litoměřického B týmu?
Všechny zkušenosti se vždycky hodí.
Jak vypadal tvůj život v Kanadě mimo hokej? Kde jsi třeba byl ubytovaný?
Temiscaming i South River byla obě taková menší města, takže nebylo moc možností co dělat. Venku bylo klidně i mínus 30 stupňů, takže když bylo volno, chodili jsme do bazénu, sauny nebo posilovny. V Temiscamnigu jsem bydlel v rodině a v South River jsme se spoluhráči měli pronajatý barák.
Jak byl nastaven režim pro hráče v takových soutěžích?
Měli jsme trénink třikrát denně, ráno suchou, odpoledne led a pak zase suchou. Zápasy byly tak dvakrát, někdy třikrát týdně.
Zlom mezi dorostem a juniorkou mi dal nejvíce
Po roce jsi se ale vrátil do ČR, konkrétně do Bíliny. Jak pro tebe byla náročná úroveň 2. ligy?
Rychlostně a z pohledu tvrdosti mi to nepřišlo moc rozdílné, jen mají hráči větší přehled. Hlavně ti se zkušenostmi z extraligy jako Bednář, Sýkora, Rolinek a plno dalších.
Čím to, že jsi se vůbec vrátil zpět?
Já tu ani nechtěl zůstávat, ale Martin Kučera, vedle kterého sedím, mě přemluvil, ať zůstanu v Bílině.
Jaké bylo nastupovat v Bílině pod ruským trenérem a s ruskými spoluhráči?
V Kanadě jsem měl pár ruských spoluhráčů, takže jsem to ani tak nevnímal.
Poměrně dlouhou dobu jsi také působil jako kapitán litoměřického staršího dorostu, později juniorky. Jak tuto dobu hodnotíš a jak pro tebe byla přínosná?
Rád na tu dobu vzpomínám. Myslím, že zlom mezi dorostem a juniorkou mi dal nejvíc. Už v té době jsem chodil hrát za béčko a myslím, že i to mi pomohlo.
Jakou jste měli v týmu partu a stýkáte se nějak stále?
Měli jsme super partu. S někým se stále stýkám, nejvíce s Liborem Studentem, který nyní v Litoměřicích trénuje děti.
Sledoval jsi i nyní výsledky litoměřických juniorů, přestože tam už nastupovali jen hráči ročníku 2000 a mladší?
Ano sledoval, s plno klukama se znám a hrál jsem s nimi. Doufal jsem, že se jim podaří postoupit. Bohužel se to ale nepovedlo.
Kam budou směřovat tvoje další hokejové kroky?
Zatím zůstávám dál v Bílině.
Autoři fotografií: Karolína Štolcová a Denis Lacourse.
