Jednou z nadějí českého i německého hokeje je litoměřický odchovanec Marek Krocker. Ten poslední rok strávil jako kapitán extraligového litvínovského dorostu, přesto se nyní vydává na angažmá mimo Českou republiku, byť v jeho případě se nedá říct zahraniční. Od příští sezony bude hrát za bavorské Řezno. „V Regensburgu o mně dlouho stáli, já si sice vždycky před sezonou říkal, že zůstanu v Česku, ale stejně jsem podvědomě věděl, že jednou do Německa odejdu,“ prohlásil mladý forvard o svém přesunu.
Máš před sebou první angažmá mimo Českou republiku. Jak se na něj těšíš?
Těším se na to hodně, je to určitě něco nového. Pro mě to budou další cenné zkušenosti, navíc v jiném prostředí.
Co tě vedlo k tomu vydat se zrovna do Německa?
Já jsem hlavně Němec. Regensburg o mě jevil zájem už tři roky nazpátek. Každou chvíli mi psali, jestli bych neměl zájem hrát v jejich klubu. Vždycky jsem si ale před sezonou říkal, že chci zůstat v Česku. Zároveň jsem podvědomě věděl, že do Německa stejně jednou odejdu.
Bylo to tedy tvým cílem zkusit si zahraniční angažmá?
Zahraničí je určitě něco nového. Vždycky je to něco jiného a stojí za to vyzkoušet si takové angažmá. I proto jsem se pro něj rozhodl.
Hrála roli i postupně se zvyšující úroveň německého hokeje, jak je vidět třeba na seniorském mistrovství světa?
Celkově jde německý hokej nahoru. Taky to byl pro mě impuls, že jdu do kvalitní soutěže, do kvalitního klubu a že mě to nějak posune.
Budeš to mít hokej spojený i se vzděláním nebo zůstaneš na české škole?
Vzdělání tam je propojené. Přímo s hokejem je spojené místní Werner-von-Siemens-Gymnasium. Takže se jde ze školy rovnou na hokej a toto propojení funguje dobře.
Jak to máte v Regensburgu s letní přípravou? Máš od trenérů nějaké plány, jak postupovat?
Plány jsme všichni dostali. Každý den nám zasílají na e-mail, co máme doma dělat. I co mám plnit po trénincích zde. Jinak letní příprava už v Německu začala, trénuje se tam po skupinkách a jsem tam s budoucími spoluhráči v kontaktu.
V Litvínově jsem se naučil hrát s každým a na různých pozicích
Poslední dva roky jsi nastupoval za Litvínov v nejvyšší dorostenecké soutěži. Jak ti tato zkušenost pomohla v hokejové kariéře?
Určitě mi to pomohlo a získal jsem plno nových zkušeností. Poznal jsem tam nové lidi a naučil se hrát s každým v každé situaci. Stále jsem totiž měnil pozici a hrál v lajně s někým jiným.
Jaké bylo vést litvínovský dorost z pozice kapitána v minulé sezoně?
Byla to určitě čest. Jsem strašně rád, že jsem dostal důvěru.
Jaká byla parta v litvínovské kabině?
Parta byla normální jako v každé kabině. Byla tam pohoda, někdy smích. Když se prohrálo nebo když byl špatný trénink, tak to nebylo někdy ono. Ale parta tam obecně byla dobrá.
Už skoro měsíc se připravuješ s litoměřickou juniorkou. Jaký byl návrat zpět do domovského prostředí?
Návrat byl určitě příjemný. Kluci mě v pořádku vzali do party, sedli jsme si, jsme tu kámoši, máme se rádi.
Zde v Litoměřicích jsi s hokejem začínal a byl jsi tu až do dorostu. Na co tak nejvíc z těchto let vzpomínáš?
Vzpomínek je celkem hodně. Vzpomínám na turnaje, na všechny zápasy s klukama. Už odmala jsme tady byli výborná parta, škoda jen, že už někteří kluci nehrají. Ale jsem rád, že je vídám a stýkám se i s těmi, kteří zde zůstali.
V čem ti bylo působení ve Stadionu prospěšné? Co ti dalo do hokejové kariéry?
Dalo mi to hlavní kroky, které byly potřeba v začátcích s hokejem. Trenéři mi tu pomáhali a dávali rady, jak se dále posouvat a díky nim jsem dnes tam, kde jsem.
