Svou první sezonu u juniorského týmu v pozici hlavního trenéra zakončil Milan Buďa. Junioři pod jeho vedením nejdříve ovládli základní část, načež v nadstavbě skončili jen těsně na druhém místě. „Závěr mrzel nás i hráče, věděli jsme, že na postup máme,“ řekl lodivod kališnické juniorky o klíčovém boji o prvenství s Plzní B. „Celému týmu bych chtěl za sezonu poděkovat," dodal.
Sezona je u konce. Jak byste její průběh celkově zhodnotil?
Když to vezmu od letní přípravy, tak do ní se zapojilo dvacet hráčů, kteří dva měsíce, v květnu a červnu, pracovali velice slušně. Začátkem srpna jsme šli na led, začalo se týdenním soustředěním v kombinaci led- tělocvična a využívalo se i venkovních sportovišť. Celkově myslím, že příprava byla docela náročná, ale pestrá. Myslím, že pro hráče byla velmi přínosná. Odehráli jsme v ní asi sedm přípravných zápasů a do sezóny vstupovali s určitým cílem. V základní části jsme odehráli čtrnáct zápasů s bilancí jedenácti výher a tří porážek. Myslím si ale, že jsme v této fázi víc prokázali fyzickou připravenost než hokejovou, a zároveň nám to i naznačilo, že do nadstavby musíme určité věci změnit a zapracovat hlavně na koncovce a morálce mužstva.
Do nadstavby jsme vstoupili velmi dobře a hlavně posíleni o některé hráče, kteří se ukázali být pro vývoj této třetiny soutěže jako klíčoví. Ať už Přemek Svoboda, Honza Smola, Ondra Damašek a hlavně Ondra Skokan se ukázali jako hnací motor tohoto mužstva. Nechci samozřejmě ale opomenout další hráče, kteří jim velice dobře sekundovali jako Honza Macel, Michal Svoboda a další. Nadstavbu jsme odehráli i přes různé překážky, jakými byly zranění, marodka, ale i nekázeň některých hráčů, velice slušně, s bilancí 23 zápasů, devatenácti výher, čtyř proher. To nám zajistilo druhé místo, které ale na postup do kvalifikace o extraligu nestačilo.
Byla či nebyla splněna vaše očekávání?
Tím, že jsme s Ondrou Hříbalem u této kategorie poprvé, chtěli jsme spíš od začátku poznávat hráče samotné, jejich charakter, morálku a chuť pracovat a hrát. Postupně jsme si tu mozaiku skládali i pro samotnou soutěž, takže spíš než očekávání jsme řešili hráče samotné, ale cíle byly, a to postupné.
Mrzí nakonec to, že se týmu nepodařilo proklouznout do extraligové kvalifikace?
Samozřejmě nás to mrzí. Zpětně jsme hodnotili zápasy nadstavby, ve kterých jsme si vítězství nechali utéct v samotném závěru a bohužel ty ztracené body nám v té finální fázi chyběly. Mrzelo to nás i hráče samotné, protože i oni sami cítili tu šanci, že je postup reálný a hodně blízko.
Kdybyste měl vybrat nejlepší moment ročníku, co by to bylo?
Nejlepší moment sezony? Když se budeme bavit jen o hokeji, tak za mě byly dva, domácí vítězný i prohraný zápas s naším největším rivalem nadstavby, rezervou Plzně. První jsme otočili z 1:3 na 5:4. Ten závěrečný jsme bohužel prohráli dvěma góly do prázdné brány, ale zápas měl náboj, úžasnou atmosféru, kterou nám diváci vytvořili a celkově z hráčů byla cítit vůle a obrovská chuť vyhrát.
Jak náročné bylo pro hráče se celou nadstavbu držet na čelních příčkách a bojovat o první místo?
Hrálo se jen o víkendu a většinou jeden zápas, takže z pohledu fyzické stránky si myslím, že to tak náročné nebylo. Možná ale zapracovala psychika. Ikdyž si to kluci užívali, tak přesto v těch vypjatých zápasech hlavně s Plzní B, byla nervozita na hráčích znát, ale to v tomhle věku není nic neobvyklého. Trénovali jsme tvrdě a připravovali se na každý zápas pečlivě, navíc jsme brzo odskočili třetímu Mostu a mohli se v klidu soustředit na boj o první místo, ale bohužel.
Byl jste spokojen se samotným přístupem hráčů?
U kluků v této kategorii, a to na jakékoliv úrovni, ať už v lize juniorů nebo v akademiích, je bohužel přístup hráčů alfou omegou všeho. V nejvyšší soutěži je procento hráčů, co je opravdu hokej baví a přemýšlí o něm, mnohem větší než v nižších soutěžích, ale je pak i na nás trenérech, abychom to přemýšlení a chuť v hráčích dokázali probudit. S vášní pro sport, hokej samotný se podle mě musí člověk tak trochu i narodit a měl by k tomu doma být i tak veden.
Místy hrála svou roli i marodka a zranění. Komplikovalo to nějak průběh sezony?
Určitě ano, během sezony se zranilo hned několik hráčů, několik jich bylo i delší dobu nemocných, to je vždy nepříjemné, ale využil jsem hráče z dorostu Pavla Tomšíka, Kubu Marcina, Ondru Kylíška, Vítka Novotného i Kryštofa Hrzána a myslím, že tito kluci zapracovali velmi dobře.
Jak velký byl skok v obtížnosti mezi základní částí a nadstavbou?
Do nadstavby postoupily čtyři týmy z naší skupiny a tři ze skupiny hrající pod Plzeňským krajem. Určitě to bylo mnohem náročnější než v základní skupině a o to víc, že za Klatovy nastupovalo hned několik, někdy i jedenáct hráčů z akademické Plzně. Což ale výrazněji motivovalo moje hráče se předvést a prosadit, porazit tohoto soupeře. V jednom případě se nám to i podařilo, v těch dalších třech bohužel, ale určitě byl k vidění kvalitní juniorský hokej na té nejvyšší úrovni.
Na co z průběhu této sezony lze navázat v té následné?
Měli jsme tu tento rok velmi silné ročníky, i když z ročníku 2000 tu nakonec vydrželi jen čtyři hráči, a tak myslím, že na těch dalších, ročnících 2001, 2002 a nově 2003 se opět dá postavit velmi silný tým pro příští sezónu, ale jak říkám neustále, samotní hráči musejí chtít pracovat, chtít se neustále zlepšovat, o to je to pak jednodušší pro nás trenéry s těmito hráči pracovat.
Způsobil předčasný konec sezony nějaké komplikace? Třeba i v tréninkovém plánu.
Komplikace ani ne, v životě jsou mnohem důležitější věci a zdraví všech hráčů, respektive všech lidí, je a bude vždy na prvním místě.
Mají hráči nějak nastavený program, čeho se držet před startem letní přípravy?
Nemají, vše se odehrálo neskutečně rychle. Tento týden se vše intenzivně řeší a hráči by měli dostat individuální plány a doporučení k tréninku. Na závěr bych chtěl touto cestou všem klukům, mému asistentovi Ondrovi i vedoucímu týmu Víťovi poděkovat za sezónu, byla z mého pohledu úspěšná, a popřát všem hlavně pevné zdraví, teď snad ani není nic víc třeba.
