Poté, co kondiční trenér Martin Iterský přijal nabídku z ruské KHL, nastoupil do jeho role úplný nováček. Ondřej Kredba se u A mužstva Stadionu objevil na doporučení svého předchůdce a stejně jako on může využít řadu zkušeností. Trénoval například v Perském zálivu, působí i jako kouč jednoho z českých kickboxerů. Angažmá v Litoměřicích bere jako velkou výzvu. „Se sportovci pracuju rád. Chápu, že tréninky jsou pro ně důležité. Je tam hlad po vítězství. A když člověk vidí, že ta práce má smysl, baví mě to,“ hlasí nový člen realizačního týmu.
V roli kondičního trenéra jste nově vystřídal Martina Iterského. Než u mužstva skončil, už jste mu asistoval, abyste se s hráči seznámil. Jak se výměna seběhla? Není nic nového, že Martin dostal nabídku jít trénovat do Magnitogorsku. Sice nevím, jak probíhal výběr náhrady, ale Martin mě nejspíš vybral a doporučil, a tak jsem tady. Spolu se známe několik let a dohodli jsme se na tom, že první měsíc tady budeme společně, abych se nastavil do systému, který je tu už od loňska daný, a pak pokračoval v jeho stopách.
Mohl byste se jako nová posila realizačního týmu představit? Co všechno máte z pracovního pohledu za sebou? Trenérem jsem asi patnáct let. Prošel jsem pár klasických fitness zařízení v Praze. Mám za sebou stáž ve Spojených arabských emirátech, kde jsem působil jako kondiční trenér u fotbalového týmu, který vedl Karel Jarolím. Potom jsem připravoval a připravuju profesionálního kickboxera Petra Vondráčka. K tomu stejně jako Martin školím trenéry.
Zmínil jste stáž v Emirátech. Jak jste se k takové práci dostal? Navíc pod vedením jednoho z nejlepších českých trenérů Karla Jarolíma? K tomu se váže vtipná historka. Bydlel jsem v místě, kde byla taková fajnová vinárnička, kde jsme se s panem Jarolímem seznámili. Docela jsem si padli do noty, navíc věděl, že trénuju a dostal na mě doporučení s tím, že jsem specialista na gunex, což je tréninkový systém, který jsem spoluzakládal a školím v něm. Je to věc, která je důležitá pro rozvoj rychlosti a výbušnosti, což je ve fotbale i v hokeji potřeba. Dali jsme si spolu pár tréninků, a pak mi nabídl, jestli s ním nechci odjet. Já nad tím samozřejmě moc neváhal.
Emiráty jsou z mnoha pohledů hodně specifická země. Co tamní prostředí a podmínky k trénování? Je to dost specifická země. Bylo tam strašné vedro. Když jsme přijeli, bylo tam asi 49 stupňů. Navíc když mají ramadán, tak přes den nejedí a nepijou. Tréninky proto byly v deset večer. Celkově to bylo jiné. Hráči byli jinak kondičně vybavení než Evropané. Musí se s nimi jednat jinak než s hráči tady. Ale bylo to fajn a určitě na to rád vzpomínám.
Vraťme se zpátky k hokeji. Hráči za sebou mají suchou přípravu, teď absolvují tréninky na ledě i mimo něj. Jak se v téhle fázi liší program od klasické „suché“? Důležité je především to, aby udrželi fazonu, která je nastavená v rámci letní přípravy. Aby to, co vybudují před sezonou, dokázali udržet. Zásadní je udržet je v dobré kondici a bez zranění. Určitě se zaměřujeme také na sílu, snažíme se udržet rychlost a dynamiku, ale zároveň musíme udržet hlavně zdraví.
Co všechno je součástí současné kondiční přípravy. Jak moc se na ni zaměřujete? První dva týdny to máme nastavené tak, že jedou všichni dohromady se mnou 45 minut plus předtím rozcvičení. Pak mají chvíli pauzu a pak jdou na led. Je to docela jednoduché, mám je všechny dohromady. Kromě reprezentantů. Až je budu mít všechny i s chybějícími hráči, bude to zas trošku jinak. Teď ještě pokračujeme v kolejích, které jsem si nastavili v minulých týdnech, akorát ubíráme počet opakování. Cviky v podstatě zůstávají stejné, jen je jich míň. Aby hráči nebyli vyšťavení, když už začali chodit na led. Takže systém zůstává stejný. Kluci jdou víc do síly a pak vlítnou na led.
Trénink o dovolené? Hráči k tomu přistoupili zodpovědně
K trénování se kališníci vrátili po třítýdenním volnu. Jak na tom byli po návratu z pohledu fyzických sil? Není to tak strašné, čekal jsem to horší. Když jsem viděl videa od moře a z dovolené, trošku jsem se bál. Ale hráči k tomu přistoupili zodpovědně a i v době volna na sobě makali.
U týmu nejste dlouho, ale přesto. Jaký jste si za tu dobu vybudoval k hráčům vztah. Třeba Martin Iterský byl vyhlášený svou přísností. Martin v tomhle byl výjimečný. Já jsem byl třeba v Emirátech spíš kamarádštější typ, ale na druhou stranu taky umím zařvat a myslím, že jsem si zjednal respekt i tady. Doufám, že ho jen tak neztratím.
Nepociťujete občas, že si čas od času někdo ve vaší části tréninku nějaký cvik odpustí nebo něco vypustí? Vůbec. Myslím, že hráči jsou teď odpočatí a tím, že je trénink kratší, jdou do toho naplno a je to v pohodě.
U hokejového týmu jste poprvé. Je to pro vás určitý způsob výzvy? Je pravda, že radši pracuju se sportovci, protože k tréninku přistupují jinak než běžná klientela ve fitku. Sportem se živí a chápou, že trénink je pro ně důležitý. A je jedno, jestli je to hokej, fotbal nebo bojové sporty. Všichni mají hlad po vítězství a to baví i mě. Když je vidět, že ta práce měla a má smysl. A to se mi tady snad povede.
