Litoměřický hokej není jen A-tým, na sezonu se se svými trenéry připravují také mládežnické kategorie. Jako hlavní trenér osmé a páté třídy a asistent u šestky učí mladé kališníky různým dovednostem na ledě i nový kouč Jakub Janoušek. Ten se v rozhovoru rozpovídal o své koncepci, pohledu na hokej a prioritách, kterých se chce držet.
Poměrně nedávno jste se stal jedním z nových trenérů mládeže. Jaké jsou vaše dosavadní trenérské zkušenosti?
První plnohodnotný kontakt s trenérstvím přišel roce 2014, kdy jsem jako dovednostní trenér začal organizovat různé individuální tréninky a kempy. O rok později jsem se stal součástí trenérského týmu HC Smíchov 1913 (tehdy ještě HC Slavoj Zbraslav), kde jsem si v průběhu let vyzkoušel vést téměř všechny mládežnické kategorie. Zároveň jsem zastával svazovou pozici trenéra žáků a dostal se i do vedení klubu. Od roku 2018 jsem se jako skills coach zúčastnil několika svazových akcí, od školení trenérů, přes natáčení vzdělávacích materiálů, po vedení skills tréninku VTM.
Každý hokejový kouč má svůj styl a filozofii, kterou se řídí. Jaká je ta vaše?
Zastávám názor, že čím více dovednostmi hráč disponuje, tím větší množství řešení situací má v utkání. Samozřejmě nejde jen o kvantitu, ale především o kvalitu, jelikož i drobné detaily mohou ve výsledku rozhodovat o tom, zda zvolené řešení bude úspěšné či nikoliv. To může mít následně vliv na důvěru hráče ve využívání některých dovednostních prvků v utkání. Limitujícím faktorem však může být úroveň koordinačních schopností jedince, proto je důležité tyto schopnosti rozvíjet, abychom dosáhli vysoké kvality dovedností na ledě, a zároveň nad jedním prvkem nestrávili celé mládí. V případě, že hráč disponuje širokou škálou individuálních dovedností, nemusí být následně limitován při řešení herních kombinací či při výuce herních systémů a taktických prvků i v seniorském hokeji. Je však důležité také zmínit, že jediným cílem není “pouze“ vychovat skvělého hokejistu, ale především slušného člověka, ze kterého se následně ten vrcholový sportovec může stát. Ne každému se povede dostat na profesionální úroveň, a tak je tento přesah do běžného života nesmírně důležitý.
Jako trenér se budete pohybovat u tří kategorií – osmé, šesté a páté třídy. Co je podle vás v těchto věkových skupinách klíčové pro hokejový rozvoj?
Vzhledem k tomu, že kategorie, které mám na starost, se řadí mezi mládežnické, považuji za klíčové, aby se hráči naučili milovat sport, který dělají. Jedině vášeň a zapálení bude následně tou nejlepší motivací při výuce nových dovedností a v klíčových momentech utkání hraje často rozhodující roli.
Může být fakt, že působíte u více týmů, výhodou? Přece jen uvidíte vývoj více hráčů na různých stupních.
Jednoznačně ano. Je velmi zajímavé sledovat, jak každý hráč reaguje na trénink odlišně. Může to být tak jedině přínosem pro optimální působení na jednotlivé hráče, propojení kategorií a následně i koncept výchovy.
Bude pod vaší trenérskou taktovkou platit, že pokud hráč prokáže talent, chuť a potřebné schopnosti, dostane možnost trénovat nebo i hrát se staršími?
Těžko lze tyto situace paušalizovat. Je třeba především rozlišit, zda je jedinec opravdu talentovaný či pouze biologicky akcelerovaný. V žádném případě však nejsem proti tomu, aby se jednotlivé kategorie vzájemně prolínaly. Každý hráč se musí posuzovat individuálně a je nutné, aby jeho případné působení v jiné věkové kategorii bylo řádně odůvodněno a přizpůsobeno jeho rozvoji.
Čeká vás hodně náročných úkolů. Jak těžké bude připravit jednotlivé hráče na přechod mezi žákovským a dorosteneckým hokejem?
Optimálně bychom chtěli dosáhnout toho, aby tento přechod byl jen plynulým hokejovým vývojem hráče. Je třeba si uvědomit, že dorostenecký tým se skládá hned ze dvou ročníků, a tudíž hráči přechází do kategorie s větší konkurencí a porovnávají se i se staršími hráči. Z toho je tedy zřejmé, že aby se jedinec v tomto prostředí prosadil, musí být především psychicky odolný a disponovat vším, co již bylo zmíněno dříve.
V Litoměřicích se ještě teprve rozkoukáváte. Je ale něco, co vás z pohledu vašich nových svěřenců překvapilo?
Velké množství hráčů mě překvapilo svým přístupem a zapálením do sportu obecně. Doufám, že se nejedná jen o počáteční euforii ze začátku přípravy na ledě, protože tohle mě opravdu nadchlo.
Na předsezonní cíle je sice ještě brzy, ale přece. Máte už nějaké mety, na které byste chtěl dosáhnout?
Myslím si, že je ještě brzo zmiňovat nějaké konkrétní cíle. V první řadě je třeba detailně poznat místní proces výchovy hráčů a fungování mládežnických kategorií. Každopádně i za ty týdny, které jsme zatím v srpnu odtrénovali, mohu říct, že je opravdu na čem stavět.
