16. 11. 2020 | Kateřina Kubatková

WHL mě naučila chodit do soubojů, hlásí Filip Koffer! I v Litoměřicích je to super

V současné sezoně obléká Filip Koffer dres litoměřického Stadionu. Minulý ročník ovšem strávil v jedné z nejprestižnějších juniorských hokejových lig, kanadskoamerické WHL. „Juniorskou ligu v Kanadě bych přirovnal k profesionálnímu hokeji tady v Čechách. Je tam úplně jiné zázemí. Na zápasy chodí spousta lidí, každý tým má svoji halu," popsal mladý útočník. Rozpovídal se také o hostitelské rodině, nových zkušenostech i Litoměřicích.

Minulou sezonu jsi strávil v jedné z nejprestižnějších juniorských lig, kanadskoamerické WHL. Co předcházelo tvému přestupu a co jsi pro účast v této lize musel udělat?

Už když jsem působil předtím v Pardubicích, přemýšlel jsem, co bude nejlepší pro mou další kariéru, jestli zůstat v mateřském klubu, nebo jít do kanadské juniorky. Protože jsem nevěděl, jestli bych v Dynamu dostal dost prostoru v A týmu, rozhodl jsem se jít do WHL a myslím, že jsem udělal dobrý krok. Dostal jsem tam spoustu času na ledě a jsem za to rád.

V čem se liší WHL a česká liga juniorů?

Juniorskou ligu v Kanadě bych přirovnal k profesionálnímu hokeji tady v Čechách. Je tam úplně jiné zázemí. Na zápasy chodí spousta lidí, každý tým má svoji halu a je to takové profesionálnější než v ČR. Česká liga juniorů má samozřejmě také úroveň, ale ne takovou, jako mají v Kanadě.

Jak jsi si zvykal na úzké kluziště?

Filip Koffer oblékal ve WHL dres Prince George Cougars. Foto: Bret Cullen.

Já jsem už párkrát na úzkém kluzišti v Kanadě hrál před mým přestupem, takže to nebylo moc těžké a myslím si, že mému stylu hry užší plocha naprosto vyhovuje.

Co ti za oceánem nejvíce chybělo a po čem se ti naopak stýská v ČR?

V Kanadě mi samozřejmě asi nejvíc chyběla rodina, česká kultura a jídlo, protože za oceánem je to trochu jiné. V Česku jsem doma, takže těžko říct, asi mi tu nic nechybí.

Co pro tebe bylo nejtěžší po příchodu do ciziny?

Všechno bylo ze začátku těžké. Zvyknout si na jiný styl hry, jinou mentalitu lidí. Asi nedokážu vybrat konkrétní věc, která byla nejhorší.

Kde jsi bydlel a jak ti šla komunikace v cizím jazyce?

Všichni říkají že nejtěžší je jazyk. Já už jsem něco anglicky uměl, když jsem odlétal. Samozřejmě ne všechno, ale dorozuměl jsem se celkem bez problémů. Bydlel jsem v rodině s jedním gólmanem z týmu, takže mi dost pomáhal. Jak v jazyce, nebo v pochopení jejich kultury.

Hrál jsi pouze hokej nebo jsi v Kanadě i studoval?

Hrál jsem hokej a dálkově jsem studoval školu v ČR.

Byl jsi hráčem týmu Prince George Cougars, na který zápas nebo moment vzpomínáš nejraději?

Mimo led byly nejhezčí momenty, když jsme se s klukama sešli někde venku, zašli na pivo, pobavili se. Tak se ten tým hodně stmelil. Ze zápasů vzpomínám zejména na jedno utkání, kdy jsem se poprvé porval. Já se obyčejně neperu, ale tenkrát mě protihráč nějak vyprovokoval a na tuhle situaci vzpomínám dodnes.

V divizi jsi se potkával s Pavlem Novákem, hecovali jste se nějak před vzájemnými souboji?

Pavel spíš hecoval mě. Vždy, když jsme proti nim hráli, měl tři body za zápas, takže jsem ho chtěl nějak dohnat. Moc se mi to ale nedařilo, Pavel měl úžasnou sezonu.

Během působení ve WHL sis připsal 24 bodů za 9 gólů a 14 asistencí, jak bys konečnou bilanci zhodnotil?

Byla to moje první sezona v zámoří, takže jsem se se vším tak seznamoval. Nehodnotil bych sezonu jako povedenou, protože mám hodně co zlepšovat. Do nového ročníku jdu s tím, že chci dát víc gólů a připsat si víc bodů.

Příležitost v Litoměřicích? Jsem za ni moc rád!

Jaký byl tvůj návrat domů po sezoně?

Můj návrat byl trochu dříve, než se čekalo, jelikož nám ukončili sezonu kvůli pandemii. Takže když jsem přijel domů, musel jsem být 14 dní v karanténě s tátou, protože mi zrušili let z Frankfurtu do Prahy. S ostatními jsem se tedy viděl až dva týdny po příjezdu, bylo to takové hektické, ale vždycky je hezké vidět své blízké.

Navázal jsi v Kanadě nějaká silná přátelství? Jak jste byli se spoluhráči v kontaktu přes léto?

V kontaktu se všemi hráči z týmu jsme neustále, voláme a píšeme si, děláme videohovory a tak dál.

Jak moc a v čem nejvíce ovlivnila soutěž pandemie Covid-19?

Nemoc ovlivnila hlavně konec sezony. Zrušilo se play-off a Memorial Cup. Takže nám skončila dřív sezona a další nám začíná později.

Do WHL se plánuješ vrátit, na co se nejvíc těšíš a na co naopak ne?

Nejvíc se těším na spoluhráče a na rodinu, kde jsem ubytovaný. Bude to lepší, protože už vím, do čeho půjdu. Netěším se na cestování, protože v té lize je všechno daleko a přejíždí se dlouho.

34
S takovou číslovkou na dresu nastupuje Filip Koffer za Litoměřice.

Jaký přínos pro tebe mělo působení ve WHL? Čím jsi se inspiroval, popřípadě co nového jsi se naučil?

Naučil jsem se spoustu nových věcí. Zlepšil jsem si angličtinu, dokážu se postarat o sebe sám. WHL je tvrdá liga, takže mě naučila nebát se jít do soubojů a být tvrdý okolo brány. Hrálo tam dost draftovaných hráčů, snažil jsem se od nich pochytit co nejvíc věcí.

Jak jsi v Kanadě trávil volný čas?

Nejvíc asi doma. Občas jsme zašli zahrát si basketbal nebo do kina. V mé rodině měli dvě mladší děti, takže jsme s nimi hráli minihokej, playstation. Koukali jsme na různé filmy. Dělal jsem školu, ale snažil jsem se trávit čas s tamní rodinou.

V letošní sezoně nastupuješ za Stadion, jak jsi prozatím spokojený se svými výkony a na co se soustředíš ve vynucené pauze?

Jsem moc rád, že v Litoměřicích můžu hrát. Dostávám hodně prostoru na ledě, nejen ve hře 5 na 5, ale i v oslabeních, nebo v přesilovkách. Nemůžu si na nic stěžovat, je tu trenér z reprezentace do dvaceti let, který nás má pořád na očích. Pan Bruk je skvělý kouč. Mám bezvadné spoluhráče, jsme dobrá parta, v kabině je legrace. V pauze se soustředím abych nevypadl z formy a chci být pořád lepší.