Výhra a dva góly? Konečně mi to tam spadlo. Paráda, usmíval se Havelka

Zveřejněno 07.10.2018 | Martina Kramerová
Jako snajpr jaksepatří. V takovém světle se ukázal útočník Martin Havelka ve druhé bitvě proti Přerovu. Svým prvním gólem nejprve načal skóre zápasu, druhou trefou pak navyšoval vedení kališníků na 3:0. Stadion nakonec zvítězil 4:3 a právě mladý forvard byl hlavním strůjcem domácího vítězství. „Jsem rád, že mi to tam konečně spadlo,“ těšilo litoměřickou pětasedmdesátku. Přiznal ale i to, že jeho tým měl v duelu číslo dvě velkou kliku.

Stadion urval proti Zubrům další výhru. Vy jste přispěl dvěma góly. Byl to asi hodně povedený večer, že?
Musím říct, že v tomhle zápase jsem měl hodně štěstí. Co jsem hodil na bránu, to tam spadlo. Jsem za to rád, protože v minulých utkáních jsem měl velké šance a mohl jsem dělat, co jsem chtěl a nespadlo to tam. Mám radost, že se to konečně otočilo. Navíc důležitá výhra. Takže paráda.

Jak byste druhý zápas „minisérie“ vůbec zhodnotil?
Soupeř na nás ze začátku hodně vlétl. Perfektně jim šly nohy. My jsme se skoro nedostali z pásma, nevystřelili na bránu. Pak jsme si výborně vyměnili puk s Dvořkou (Jaroslav Dvořák – pozn. redakce), hodil jsem to bekhendem na bránu a byl z toho gól.

Právě úvodní branka padla tak trochu kuriózně. Mohl byste situaci popsat z vašeho pohledu?
Pravda. Viděl jsem Jirase (Filip Jirásek – pozn. redakce), jak si najíždí do brány. Říkáme si, že musíme puk házet do brankoviště, tak jsem to zkusil. A oni si to tam hodili sami.

Závěr byl hodně o bojovnosti. Přerov se dostal na dostřel a mocně dotahoval. Jak jste se v tu chvíli burcovali na střídačce?
Na střídačce byla velká nervozita. Každý věděl, že když jde na led, má velkou zodpovědnost. Pro mě osobně to bylo nejtěžší na samotném konci zápasu. Při buly nějakých třicet vteřin do sirény.

Utkání zpestřila i poměrně slušná bitka. Musel jste se hodně držet, aby jste se ve větší míře taky nezapojil?
Já jsem věděl, že vedeme, takže jsem se snažil udržet nervy na uzdě. Potom na mě skočil jeden z přerovských hráčů zezadu a musím poděkovat Mácovi (Patrik Marcel – pozn. redakce), že se mě zastal, protože tohle se prostě nedělá. Je důležité takové hráče mít.

Přestože jste vedli už 3:0, dokázal Přerov zápas ještě zdramatizovat. Čím to bylo?
Jak už jsem říkal, my jsme dobře bruslili a chodily nám nohy, ale ve druhé půlce zápasu jsme přistoupili na jejich hru. A to nemůžeme. Musíme hrát svou hru a musí nám jít nohy. Pak nám to celkově jde.

Když byste měl obě utkání porovnat. Které vítězství se z herního pohledu rodilo jednodušeji a které naopak hůř?
Jednodušší vítězství určitě bylo to páteční, protože jsme výborně napadali a pořád si kontrolovali průběh. U toho druhého už byla jen náhoda, že jsme to dotáhli do vítězného konce, protože Přerov měl v závěru dvě hodně velké gólové šance. Naštěstí pro nás žádnou neproměnil.