Litoměřickým prvoligovým hokejistům končí letní příprava. Léta si moc neužili. A ani neužijí. Čeká je premiérová sezona ve vybrané společnosti. Žijí svým sportem a možná ani netuší, co je za pár týdnů čeká. Předkládáme čtenářům zpověď a příběh všedního, červencového dne jednoho z nich. Je jím obránce s číslem 13 - Vladimír Kolbaba.
5.45 Je čtvrtek 1. července. Dnes výjimečně vstávám v tuto denní dobu. Mám před sebou fofr v práci. Jinak vyskakuji z postele každý den v 6.15, což je příjemnější. Dnes se mi ale vstává těžce. Nejsem schopen vyskočit z postele, jak bych to zvládl před měsícem. Ta příprava mi dává zabrat. Je to dril, na který jsem nebyl zvyklý. Musím si chvíli sednout a rozkoukat se. Včera jsem absolvoval testy. Končí nám letní příprava a trenéři nám naordinovali nějaké běhy a skoky. Dnes ráno z toho mám pěkně tuhý nohy. Ještě ke všemu je venku jasná obloha. To zas bude vedro! Proběhnu se po zahradě se psem, aby tam nebyl sám a okouknu probouzející se Litoměřice. Musím si zabalit svačinu, protože budu snídat až v zaměstnání. Strčím do tašky nějaké koblihy nebo jiné pečivo. Doma bych nestíhal. Hodím se trochu do gala a hurá mezi lidi.
6.45 Usedám do auta a vyrážím pro kolegu ze skladu, kterého nabírám cestou kousek od plaveckého bazénu. Směr naší cesty - GERTABAU - Podlahové centrum na předměstí Litoměřic.
7.00 Začínám pracovat. V chodu pojídám u otevřeného počítače snídani. V jedné ruce kobliha, v druhé tužka. Je to trochu chaotický, ale jinak to nejde. Jsem dnes v kanceláři první. Zapnu počítač a z obrazovky na mě vykukují došlé objednávky. Dnes máme rozvozový den, kdy zavážíme naše zákazníky po celém kraji. Rychle vypsat zákaznické listy do skladu. Musím se snažit naložit auto tak, aby šofér sedl a mohl ihned odjet. Doufám, že až začneme trénovat na ledě, bude vše jinak. Dva tréninky denně mi dávají zabrat, i v práci. Někdy si musím brát práci i domů. Mám štěstí, že ji na počítači doma zvládnu. Jsem rád, že mám pochopení u kolegů, a vím, že i oni mají po mém odjezdu na trénink práce až nad hlavu.
8.45 Sedám opět do vozu a jedu na trénink. Čekají nás testy v posilovně. Docela se těším a věřím si. Poslední běžecké testy byly náročné. Běhali jsme krátké úseky v krátkých intervalech a pak dlouhý běh. Pražilo sluníčko a na běhání bylo počasí hrozný. To v posilovně nehrozí. Benč dopadl vcelku dobře, jsem spokojený. V posilovně vládne uvolněná nálada a všeobecné veselí. Vzájemně se hecujeme a já dávám v benči více, než jsem předpokládal. Trenéři jsou také spokojeni, ale v náročnosti neustupují. Půlka týmu posilovala dál a druhá půlka jde na vedlejší hřiště.
10.30 Končí trénink a přesouváme se do kabiny na zimáku, kde pácháme osobní hygienu.
11.30 Většina kluků odchází na oběd do Budvarky. Tam chodíme vždy v pondělí, v úterý a ve čtvrtek, kdy jsou dvoufázové tréninky. Kluci se vrací na zimák na své pokoje, kde mohou odpočívat. Já do Budvarky nejdu a odjíždím zpět do práce. Cestou jsem se zastavil u Vietnamců a koupil jsem si kuřecí maso s rýží. Budu obědvat za psacím stolem s pohledem upřeným na monitor počítače.
12.15 Sedím opět v kanceláři. Mám dost práce, musím vyřídit další objednávky. Dnes nejdu na odpolední trénink. Díky toleranci trenérů si mohu vyřídit všechny pracovní záležitosti. Kluci se odpoledne na tréninku věnovali kolům. Jeli časovku a pak makali v kopcích. Já musel zastoupit v kanceláři kolegu, který dnes rozvážel zboží. I když se snažím chodit na všechny tréninky, tak ve čtvrtek to většinou nevychází.
16.30 Končím a jdu se podívat vedle do autoservisu na kamaráda Jardu Horejska, který s námi ještě vloni hrál. Viděli jsme se spolu po dlouhé době, takže jsme si řekli, co je nového, a v autobazaru jsem si prohlédl nějaká auta.
18.00 Přijíždím domů. Dnes jsem si práci domů nebral, protože večer máme slezinu s klukama z týmu. Končí nám letní příprava, tak jdeme do Time-outu na večeři. Někteří budou přespávat na zimáku, tak se asi rozšoupnou. Já to nevidím na dlouho, protože ráno budu muset opět do práce. Dopoledne máme odvetné utkání v kopané na hřišti Slavoje. Mladí nám mají co oplácet. Musím si také poklidit u sebe v pokoji a opět si pohrát se psem, který se na to celý den těší. Zapnu si na chvíli internet a napíšu email své přítelkyni, která mi na čtyři měsíce odjela.
19.30 Usedám do auta a odjíždím do Time-outu za klukama. Plánuji to tak do 23.00. Těším se na pohodový večer. Pokecáme s klukama o testech a trochu se pohecujeme.
19.45 Sedíme venku na zahrádce. Je s námi Dan Tvrzník i druhý trenér pan Setikovský. Každý si objednává, na co má chuť. Já si dávám kuřecí řízek a nealko. Mám před hospodou auto. Povídáme si o všem možném a kolem 23.00 se opravdu zvedám.
23.45 Rychlá sprcha a honem do postele. V posteli ještě přemýšlím o zítřejším fotbale. Mladí si v Time-outu dávali do nosu. Asi od nás dostanou zase nakládačku. Usínám s přesvědčením, že my starší a zkušenější jsme i zodpovědnější.
