Snajpr Korkiakoski: Skvělá parta i úspěch. Čechy? Paráda, jen svíčková mi nechutná

Zveřejněno 23.03.2019 | Martina Kramerová
Před začátkem sezony byl jen jednou z nových zahraničních tváří Chance ligy. Útočník Markus Korkiakoski však v kališnickém dresu řádil a stal se bodově nejúspěšnějším cizincem v historii soutěže. Angažmá v Litoměřicích si finský forvard pochvaluje, teď už se ale těší do rodného Finska na rodinu a kamarády. Uplynulou sezonu hodnotí pozitivně. A to po všech stránkách. Zlepšil se dokonce i v češtině. „Kluci mě hned vzali mezi sebe. Dařilo se nám. Byla to pro mě ta nejlepší sezona. V Čechách se mi líbí a Litoměřice jsou krásné město,“ pochvaloval si.

Odehrál jste svou první sezonu v Litoměřicích. Jaká pro vás byla?
Z pohledu mé kariéry v dospělém hokeji to pro mě byla nejlepší sezona. I klub si vedl v lize velmi dobře. Měli jsme skvělý tým a vynikající hráče a myslím, že sezona byla i z tohohle pohledu úspěšná.

Mohl byste popsat jednotlivé část soutěžního ročníku z vašeho pohledu? Váš příchod a aklimatizaci, průběh základní části i play-off?
Do klubu jsem přišel v srpnu a na začátku to bylo především o tréninku. Postupně jsem se seznamoval s ostatními hráči, kteří mě skvěle přijali. V přípravě se nám celkem dařilo, takže v téhle fázi bylo všechno fajn. Na začátku základní části jsme odehráli spoustu výborných zápasů a dávali hodně branek. Několik utkání jsme dokázali parádně otočit. V týmu sice občas docházelo ke změnám, ale pořád jsme si dokázali udržet slušnou výkonnost. Později přišli Peter Jánský a David Merta, kteří pro nás byli také velkým přínosem. Celkově si myslím, že jsme byli velmi dobrý tým, a to na ledě i mimo něj. I když jsme o to museli hodně bojovat, povedlo se nám postoupit od play-off a i v něm jsme si Jihlavou odehráli vyrovnané zápasy.

Markus Korkiakoski se mohl se spoluhráči radovat z gólu opravdu hodněkrát.

Dokážet vybrat pro vás nejsilnější moment sezony, na nějž budete vždycky vzpomínat?
Z této sezony mám jen ty nejlepší vzpomínky. Nejvíc asi budu vzpomínat samozřejmě na poslední zápas základní části na Kladně, pak také na utkání ze začátku sezony, kdy jsme několikrát dokázali otočit výsledek v posledních minutách a vteřinách.

Co bylo největší předností vašeho týmu? A čím jste se naopak sami sráželi?
Naší silou bylo hlavně to, že jsme hráli jako tým. Navíc jsme měli velmi dobré trenéry. Každý věděl, jaká je jeho role. Pokud přišel do týmu někdo nový, dokázal díky tomu rychle a dobře zapadnout. Sráželi jsme se vlastními přesilovkami, které se nám ve druhé části sezony tolik nedařily. Možná i to, že jsme měli opravdu hodně mladých hráčů. Ale tak ten tým funguje. Oni sbírali zkušenosti a učili se, ale i přesto hráli většinou velmi dobře a hodně nám pomohli.

Gól á la Granlund? Vyhecoval mě brácha, říká Korkiakoski

Objevoval jste se zejména v první útočné formaci. Nejčastěji s Martinem Kadlecem a Janem Klozem, pak s Danielem Voženílkem. Jak se vám s nimi hrálo?
Na začátku sezony jsem hrál s Kácou a Klozákem a musím říct, že to bylo úžasné. Každý z nich je rozdílný typ hráče, ale společně nám to skvěle klapalo a dali jsme hodně branek. Honza Kloz byl vynikající střelec, Martin Kadlec zase měl parádní úniky a když bylo potřeba, jistil nás i dobrou obrannou prací. A samozřejmě i on byl dobrý střelec. Dohromady nám to skvěle klapalo. Myslím, že i později s dalšími hráči.

Na podzim jste na ledě vykouzlil parádní branku á la Granlund. Vzpomenete si, kolik lidí vám gratulovalo a jaký to pro vás osobně byl pocit?
Nevzpomenu si na přesné číslo, ale gratulací bylo opravdu hodně. Co se týče té finty, zkoušeli jsme ji na trénincích už jako malé děti. Někteří to už tehdy uměli, zkoušeli to i v zápasech a šlo jim to. Já to tehdy taky párkrát zkusil, ale nijak zvlášť jsem to netrénoval. Asi tři týdny předtím, než jsem ten gól dal, můj bratr říkal, že je sice speciální, ale není tak těžké tu fintu udělat. Že pokud to člověk chvíli trénuje, pak se mu to povede. Tak jsem to zkoušel na trénincích a dlouho mi to nešlo, ale pak při zápase se to povedlo. Měl jsem hodně velkou radost.

25+38
Tolik gólů a nahrávek nasbíral Markus Korkiakoski v průběhu uplynulé sezony.

Proti kterému týmu se vám v sezoně hrálo nejhůř? A byl naopak nějaký soupeř, co se pro vás stal z jakéhokoliv hlediska oblíbeným?
Mohl bych říct, že oblíbeným soupeřem byla třeba Poruba. V základní části jsme s nimi hráli čtyřikrát a já v těch utkáních nasbíral asi patnáct nebo šestnáct kanadských bodů, že pro mě bylo hodně dobré. Na druhé straně vždycky byly náročné zápasy s prvními týmy tabulky – Jihlavou, Kladnem nebo Motorem. Především na Vysočině to bylo hodně specifické.

Vaše výkony vás dokonce katapultovaly na pozici nejproduktivnějšího cizince v historii Chance ligy. Co pro vás takový milník znamená?
Samozřejmě si toho velmi vážím. Je hezké, že se mi něco takového povedlo. Vedle výsledků týmu je to něco extra, bonus navíc.

Zahrál jste si dokonce i v extralize. Jaké to bylo obléknout dres severočeského Litvínova a vyzkoušet si nejvyšší soutěž?
Doteď si vzpomínám, jak jsem byl natěšený. Byl to skvělý pocit moct si zahrát nejvyšší soutěž a navíc parádní zkušenost. Jsem za tu šanci moc rád.

Je mezi extraligou a Chance ligou velký rozdíl? Bylo hodně náročné se přizpůsobit jiné soutěži i spoluhráčům? A dají se české soutěže porovnat s Finskem?
Je těžké to porovnat, protože jsou to jiné země a jiný styl hokeje, ale musím říct, že v Čechách jsou velmi dobré týmy i hodně dobrých hráčů. Extraliga má velmi dobrou úroveň a patří mezi kvalitní soutěže i v rámci Evropy. I když nemám z osobní zkušenosti až takovou možnost porovnání. Čtyři nejlepší celky extraligy jsou podle mého lepší než u nás. Další čtyři pět mužstev je na úrovní první osmičky. Chance liga je také hodně slušná a je tu hodně týmů, které jsou velmi vyrovnané. V uplynulé sezoně jsem hrál ve Francii a nejlepší týmy jsou srovnatelné s těmi nejlepšími v Chance lize. Z pohledu diváckého zájmu tady chodí na hokej hodně lidí, kteří navštěvují stadiony a sledují zápasy, takže je tu lepší atmosféra než ve Finsku.

Existuje něco, co jste se v novém angažmá naučil? Něco, co vám pomohlo v kariérním růstu?
Zmínil bych jednu věc. Oproti Finsku je to v Čechách rozdílné. Komunikace mezi mladšími a staršími hráči není taková jako tady. Je to trochu jiné. Tady je to týmovější, každý se baví s každým bez rozdílu věku. Nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Což je pro mě velmi příjemná zkušenost.

Kluci mě hned vzali mezi sebe. To pomohlo, říká finský střelec

V týmu jste byl zpočátku jediným cizincem, což asi nebylo vůbec lehké. Jak jste si se spoluhráči sedl a co celková atmosféra v kabině?
Měli jsme hodně mladý tým doplněný o starší hráče, ale i tak se v kabině vytvořila skvělá parta. Komunikace byla na výborné úrovni. Každý si mohl s každým cokoliv říct nebo vyříkat.

Co říct k servisu pro hráče? Vyhovovaly vám podmínky, které jsou v klubu nastavené?
Musím říct, že servis pro hráče je opravdu výborný. Díky tomu je jednoduché tu hrát a soustředit se jen na hokej. Chvíli po příchodu jsem se bál, jaké to bude, ale všichni mi moc pomáhali a hodně mi to zjednodušili. V klubu mi pomohli se vším, co jsem potřeboval. Ať už to byly maličkosti, nebo náročnější věci. Hodně se o mě staral vedoucí týmu Míra Kejmar, kterému patří velké poděkování.

Jak jste si oblíbil život v Litoměřicích, potažmo v Čechách. Je něco, co jste si zamiloval?
Moc se mi tady líbí. Je to hezká země a Litoměřice jsou moc pěkné město. Kluci v kabině i lidé okolo hokeje jsou tu skvělí. Na začátku jsem tu nikoho neznal, ale když kluci vyrazili někam ven, zavolali mi a nabídli, abych šel s nimi. Hned mě vzali mezi sebe a starali se o mě. Pro ně to byla maličkost, ale pro mě naopak. I díky tomu jsem se tu skvěle zabydlel.

Markus Korkiakoski zapsal i svůj první hattrick v Chance lize.

Přesto se vám určitě muselo stýskat po rodině a kamarádech. Jak jste se s tím dokázal popasovat?
Je jasné, že to nebylo vůbec jednoduché. Obzvlášť při takových momentech, jako byly třeba Vánoce. Nebo jiné rodinné záležitosti, při kterých by člověk chtěl a měl být doma. Ale tak to u hokeje někdy chodí. Ani na Vánoce jsem nakonec nebyl sám. Ondra Smetana mě už na začátku sezony pozval ke své rodině, což od něj bylo úžasné, a tak jsem svátky strávil u něj. I jemu bych za to chtěl ještě jednou poděkovat.

Jakým způsobem jste trávil volné dny mezi zápasy a tréninky?
Většinou jsem odpočíval. Občas jsme s klukama zašli na jídlo nebo na kafe.

Co vy a česká kultura, jídlo, pití? Oblíbil jste si něco z českého prostředí? Třeba pivo?
Přiznám se, že mi nechutná svíčková s knedlíky. Jinak jsou jídla z české kuchyně výborná. Chutná mi samozřejmě i české pivo. A moc.

Jak zvládáte češtinu? Domlouváte se pořád jenom anglicky, nebo jste už pochytil nějaké výrazy? A kolik českých slovíček už případně umíte?
Už umím všechno. Ne, dělám si legraci. Čeština je hodně těžká, ale snažím se ji učit. Jirka Jebavý a jeho přítelkyně mi dokonce půjčili i nějakou knížku. Myslím, že příští rok se ještě zlepším.

Po sezoně přichází zasloužený odpočinek. Kde budete relaxovat a jak se na volné dny těšíte?
Na pár týdnů vyrážím za rodinou a kamarády do Finska. Už se na ně moc těším a budu s nimi trávit takřka veškerý čas. Bydlím kousek od Oulu, takže určitě také vyrazím na hokej, abych se podíval na Kärpat. Pak se pomalu začnu připravovat na další sezonu.