Rotace kádru? Extrém. S tolika změnami jsme nepočítali, říká sportovní manažer Přerost

Zveřejněno 21.03.2019 | Martina Kramerová
Jako sportovní manažer patřil Miroslav Přerost k hlavním stavitelům úspěšného týmu, který se v uplynulé sezoně probojoval až do play-off. Protože se kádr neustále měnil, neúnavně vyhledával nové tváře. A ty se povětšinou skvěle zapracovaly. Právě skončený soutěžní ročník tak podle něj byl sice náročný, ale úspěšný. „Žádný ze zápasů play-off nebyl propadák, vždycky jsme bojovali. Sezona byla úspěšná,“ chválil tým. Teď už se pomalu chystá na další soutěžní ročník. „Dobrá věc je to, že se obrátil princip. Loni nám kluby nevěřily. Letos nás samy oslovují, jestli bychom toho či toho hráče nechtěli,“ přiznal.

Sezona Stadionu byla podle kladných ohlasů i hodnocení velmi úspěšná. Jak právě skončený ročník vnímáte vy?
Bylo to už mnohokrát řečeno a já se připojuji k tomu, že sezona byla úspěšná. Už jen proto, že jsme vůbec nevěděli, co nás čeká, jsme šli do sezony s pokorou. Věděli jsme, že to nebude vůbec jednoduché. Přes různá úskalí se nám nakonec podařilo poskládat tým a získat hráče. Příprava byla poměrně slušná, odehráli jsme dobré zápasy. Myslím, že se nám podařilo vytvořit hodně motivační prostředí. Hráči velmi brzy zjistili, že tu mají dobrý servis a že tu chtějí být. Takže začali bojovat a vytvořila se výborná atmosféra, kterou se v podstatě povedlo udržet celou sezonu. Z toho pak plynuly i dobré výsledky.

V Litoměřicích se skvěle vyšvihl Lukáš Rousek, kterého si později stáhla Sparta.

Jako sportovní manažer jste měl na starosti především skauting hráčů. Jakým způsobem se skládal první tým před startem Chance ligy?
Kádr jsme skládali na poslední chvíli, v podstatě jsme začali až v květnu. Některé starší hráče jsme podepsané měli, některé jsme sháněli. Trošku jsme měli obavu z toho, abychom vybrali hokejisty, kteří by vyhovovali charakterově, ale i pracovitostí, a také, aby zapadli do hodně mladého kolektivu. Mladí hráči tvořili druhou polovinu týmu. Stálo nás velké úsilí, aby je pro nás jejich kluby uvolnily a uvěřily, že projekt má smysl. Protože první novinářské prognózy, které tvrdily, že budeme ostudou ligy a nebudeme konkurenceschopní, vytvářely nedůvěru. Ale jak už jsem říkal, nakonec se nám podařilo poskládat dobrý tým.

Získali jste i Markuse Korkiakoskiho, který se stal nejúspěšnějším cizincem v historii bodování soutěže. Kde jste takového hokejistu ulovili?
My jsme věděli, že v mládežnických kategoriích hrál ve Finsku s brankářem Tomášem Králem. Tomáš o něm mluvil jako o velmi šikovném hráči. Tak jsme se ho po různých cestách snažili najít. Zjistili jsme, že loni hrál francouzskou ligu. V ní působil i Michal Důras, kterému jsme zavolali a vzali si na Markuse reference. Michal nám ho doporučil jako hráče, který je velmi šikovný hokejista i výborný kluk a který by nám mohl pomoct. Proto jsme ho angažovali a díky dobrým výkonům podepsali i na příští sezonu.

Pod vlivem výsledků a výkonů jednotlivých hráčů došlo hned několikrát k velkým změnám. Jak náročné bylo neustále doplňovat kádr?
Přiznám se, že to byl jeden z bodů, se kterými jsme nepočítali. Samozřejmě jsme počítali s určitým pohybem hráčů, ale že bude takhle extrémní, nás překvapilo. Myslím, že to ovlivnilo závěr soutěže a především play-off. Je to spíš jen taková úvaha, protože na kdyby se nehraje, ale kdybychom podle mě měli kádr, který jsme si vybudovali a s nímž jsme začínali sezonu, i ve vyřazovací části, mohlo to ještě dopadnout jinak.

Pokládáte i tak účast v play-off a předvedené výkony jako kvalitní a úspěšné? Byl váš tým i v obměněné podobě konkurenceschopný?
Každopádně. Myslím, že jsme odehráli dobré zápasy, především druhé utkání v Jihlavě. První zápas doma byl na hraně, a kdybychom ho vyhráli, mohli jsme se dostat do vedení v celé sérii a ještě by to vypadalo zajímavě. Ale nájezdy jsou vabank a bohužel se nám nepovedly. Žádný z těch zápasů, ať už doma, nebo venku, pro nás nebyl propadák. I když jsme prohráli, tak mužstvo bojovalo a fanoušci to oceňovali.

Co podle vás bylo hlavním důvodem toho, že se týmu, který se několikrát skládal znovu, podařilo uspět?
Bylo to dané tím, že jsme měli charakterově dobré hráče starších ročníků. Nebudu je jmenovat, protože bych na někoho zapomněl, a to nechci. Všichni tihle hráči byli výborní a fungovali dobře i v kabině. Chtěli mladším hráčům pomáhat, což bylo velmi důležité. Druhá věc je ta, že i mladší hráči, kteří přicházeli, měli obrovskou chuť ukázat, že na to mají. Že není náhoda a ani protekce, že se k nám dostali a hrají tuhle soutěž. To vše bylo hnacím motorem týmu. I dokazovat všem okolo, kteří projekt neustále shazovali, že se mýlí.

Uplynulá sezona? Hodiny na telefonu i „nulová tolerance“

Vraťme se ještě k vyhledáváním hráčů. Jakým způsobem probíhal jejich výběr?
Bylo to velmi složité. Strávil jsem hodiny u telefonu a sledováním jednotlivých hráčů. Výhodou byl fakt, že i já i David Bruk dlouhodobě působíme u mládeže, takže máme o talentovaných hráčích přehled. Věděli jsme zhruba, koho oslovit. Většinu oslovených hráčů se nám povedlo i získat. Ti hráči se tu výrazně a velmi rychle zlepšovali. To je obecně výhoda mladých hráčů. Když dobře pracují a mají motivaci, jdou velmi rychle nahoru. Pro nás jsou jedna věc výsledky a druhá to, jak se hokejisté, kteří se od nás posunou nahoru, prezentují svými výkony. Ať už se jednalo o Poura, Kvasničku nebo Rouska či Flynna, kteří od nás v průběhu sezony odešli, dělali nám radost a velmi kvalitně se zapojili ke svým extraligovým týmům. Rousek a Pour se dokonce pomalu stali i tahouny svých týmů.

Na Markuse Korkiakoskiho se přišlo i díky referencím brankáře Tomáše Krále.

Berete tento fakt jako ocenění vaší práce a určité zadostiučinění. Vůči škarohlídům, kteří vám nevěřili?
S Davidem Brukem jsme dlouhodobě tvrdili, že mladí hráči můžou hrát dospělou soutěž. I když je potřeba s nimi pořádně pracovat, mít určitou trpělivost, předložit jim určitou vizi, co s nimi bude za měsíc nebo za rok. Když tyhle podmínky vytvoříte a máte štěstí na hráče s dobrým charakterem, což my jsme měli, ti hokejisté se razantně zlepšují. Já to neberu jako satisfakci, ale spíš jako potvrzení toho, že pokud mladí hráči dostanou šanci a roli v týmu, kterou jsou schopní naplnit, velmi rychle se ve velkém hokeji můžou adaptovat.

Když se zaměříme právě na mladé hráče. Byli takoví, kteří vás přístupem i výkony mile překvapili? A byl naopak někdo, kdo zaostal za očekáváním nebo vás zklamal?
Ano, i k tomu došlo. Pokud se zaměřím na ty, kteří nás třeba zklamali, tak takoví hráči v projektu okamžitě skončili. My jsme měli termín „nulové tolerance“. To znamená, že pokud někdo porušil zavedená a poměrně tvrdá pravidla ohledně celodenního programu, práce na ledě nebo v zápasech, musel Litoměřice opustit. Byla to i zpětná vazba k týmu, protože si všichni uvědomili, že to není sranda. Že když něco vyžadujeme a za to nabízíme určité podmínky, musí se pravidla dodržovat na obě strany. Podle mě se nám to vyplatilo. Pokud někdo odešel, bylo to i signál do kabiny, který hráče upozornil na to, že žádný pardon neexistuje.

Sezona pomalu končí, vaše práce ale vlastně znovu začíná. Musíte budovat tým pro další soutěžní ročník. Jakou cestou se chystáte jít?
Oproti loňskému roku jsme o dva měsíce napřed, protože na tvorbě kádru pracujeme už od ledna. Podepsali jsme některé kmenové hráče a jednáme s dalšími. Dá se říct, že máme určitý okruh zkušenějších hokejistů, které chceme pro příští sezonu mít, a věřím, že jejich angažmá dotáhneme. Velký posun je u mladších hráčů, o kterých máme přehled. Jsou to hlavně ročníky 2000. Uvidíme také, jak bude vypadat mistrovství světa do 18 let. Po návratu týmu zjistíme, kdo zůstává v Čechách. Určitý přehled o širším kádru máme. Od 27. března proběhne v Litoměřicích krátký tryout jednadvaceti pozvaných hráčů, kteří přijedou na takovou zkoušku, my si uděláme obrázek o tom, jak na tom jsou a jestli je budeme chtít oslovit. Dobrá věc je i v tom, že princip už je obrácený. Kluby nás už teď oslovují, jestli bychom si toho onoho hráče nechtěli vzít.