Litoměřický hokej není jen o současnosti. Mládežníci Stadionu navazují na dlouholetou tradici tohoto sportu pod vrchem Radobýl. Místní klub přivedl do velkého hokeje hned několik velmi dobrých hráčů, které vám budu postupně představovat. Seriál „Představujeme slavné odchovance“ pokračuje dalším dílem, v němž zmapuji kariéru Martina Škouly.
S nejrychlejším kolektivním sportem začínal v Litoměřicích, kde prošel žákovským a dorosteneckým hokejem. V patnácti letech přešel do nedalekého Litvínova. V novém působišti zaujal mládežnické trenéry národního týmu. Nastupoval za výběr do osmnácti a dvaceti let. Co se týká tuzemské soutěže, odehrál dva zápasy v letech 1995-1997 (v každé sezóně jeden). Následovala nabídka se zámoří, konkrétně z Ontario Hockey League, a tak se mladý hráč stěhoval za velkou louži.
Sezónu 1997-1998 prožil v týmu Barrie Colts, za který odehrál 66 zápasů v základní části, na obránce si vedl velmi dobře. Vstřelil osm branek a na třicet šest přihrál. Ke čtyřiačtyřiceti kanadským bodům přidal další čtyři v play-off. V roce 1998 přišel draft, v jehož prvním kole byl vybrán právě Martin Škoula. V prvním kole, celkově jako sedmnáctou volbu, jej získalo Colorado Avalanche. Nadcházející ročník strávil ve stejném klubu, bodový přísun měl ještě vyšší, a tak se pro vyřazovací boje stěhoval na farmu Colorada do AHL. Vedení Lavin chtělo talentovaného beka vyzkoušet ve druhé nejuznávanější soutěži v zámoří. Litoměřický rodák ve 20 letech zaujal vedení organizace.
Pro následující čtyři ligové ročníky se stal stabilním hráčem v základní sestavě Colorada. V dlouhodobé části vynechal celkem pouze tři zápasy. Pokaždé se probojoval do play-off. Ve své druhé sezóně v NHL (2000-2001) pomohl Lavinám k zisku slavného Stanley Cupu. Ve vyřazovacích bojích vstřelil gól a na čtyři přihrál. S pohárem se do rodné vlasti vracel takřka utajeně. Žádní novináři na letišti, tisková konference nebo zástupy fanynek. Kdepak, hezky o samotě a v klidu. Po příjezdu do Litoměřic už jej poznávalo více lidi, ale žádné velké akce. S kamarády v „Liťáku“ hrál tenis nebo zašel na drink. Léto po zisku Stanley Cupu si užíval jako malý kluk, nikoliv namyšlený sportovec, což u vítězů slavné trofeje bývá dobrým zvykem.
Součástí Colorada byl až do 21. února 2004, kdy byl vyměněn do Anaheimu za Kurta Sauera a volbu v draftu. Martin Škoula byl ke konci angažmá u Lavin poněkud odstrkovaný. V týmu plném individualit to neměl jednoduché, nikdo z trenérů jej zrovna dvakrát neprotěžoval. Vysvobození přinesl trejd do Anaheimu. Najednou začal hrát přes dvacet minut na zápas, i když se s týmem neprobojoval do play-off, herně se začal zvedat. Během výluky v NHL se vrátil do Litvínova, za který hrál v nejvyšší soutěži.
Sezónu 2005-2006 začal v Dallasu, se kterým podepsal smlouvu na dva roky. V novém působišti ale hrál pátého nebo šestého útočníka, s délkou pobytu na ledě spokojený nebyl. Zlepšilo se to s příchodem do Minnesoty, do níž přešel před koncem přestupového období. Ani v ní se však nepříjemným chvilkám nevyhnul, v březnu se u jeho jména objevilo „healthy scratch,“ tedy zdravý náhradník. Za Divočáky odehrál sedmnáct utkání, vstřelil gól a na pět přihrál. Herně se zvedl, ale „sešel“.
V ročníku 2006-2007 odvedl slušnou práci. Gólově sice vyšel naprázdno, ale sezóna se mu povedla. Dostával hodně prostoru na ledě, defenzivní úkoly zvládal na jedničku. Objevily se informace o tom, že mu generální manažer klubu novou smlouvu nenabídne, ale nakonec tak učinil a obě strany se domluvily. V Minnesotě vydržel další dvě sezóny, vedl si celkem dobře. V ročníku 2008-2009 vynechal jediný zápas, ale zaujal velmi čistou hrou. Získal pouze deset trestných minut. U vedení Wild mu to k novému kontraktu nepomohlo, a tak si hledal angažmá. Do Evropy se mu nechtělo, a tak v září nastoupil do přípravného kempu Floridy, a pak Columbusu. Smlouvu ale nakonec dostal až v Pittsburghu.
Za Tučňáky odehrál 33 utkání, následně byl 3. března 2010 vyměněn do Toronto. Ve stejný den absolvoval další výměnu. Tentokrát do New Jersey Devils. Zámořskou misi zakončil devatenácti zápasy v dresu Ďáblů.
Na začátku června 2010 se Martin Škoula rozhodl, že se vrátí do Evropy. Ukončil tak jedenáct let v NHL. Dohodl se na roční smlouvě s ruským týmem Avangard Omsk, který hrál Kontinentální Hokejovou Ligu. Na jižní Sibiři vydržel Severočeský rodák o něco více než dvě sezóny. V základní části vynechal v obou sezónách dvě utkání, pokaždé se ale s týmem dostal až do play-off. V roce 2012 získal stříbrnou medaili za druhé místo v KHL Z Omsku byl vyměněn do Lva Praha. Za český tým odehrál 21 utkání, zaznamenal sedm kanadských bodů. Následně přestal být nasazován, a tak se vrátil do mateřského klubu Stadion Litoměřice, v dresu kališníků odehrál jeden zápas. Byl to velký návrat domů.
Pro sezónu 2013-14 se znovu stěhoval v rámci Kontinentální ligy, tentokrát jako volný hráč zamířil do Bratislavy, kde hrál za tamní Slovan. A slavil úspěch. Jednak nevynechal ani jediný zápas v dlouhodobé části, navíc se stal členem elitní formace. Následující ročník začal v české extralize, stal se členem Bílých Tygrů z Liberce. Znovu na sebe upoutal pozornost, stal se vítězem statistiky Radegast index v měsíci září, z osobních důvodů ale sezónu nedohrál a věnoval se své rodině v Litoměřicích. Pomyslná záře reflektorů mu vždy byla jaksi cizí, a tak Martin Škoula, vítěz Stanley Cupu, žije svůj příběh poněkud v ústraní hlavního hokejového dění.
Na závěr mi dovolte dodat, že kromě zisku Stanley Cupu vybojoval mnoho dalších ocenění. Se seniorskou reprezentací vybojoval stříbrnou a bronzovou medaili na mistrovství světa, ve Světovém poháru se národním týmem dostal až do semifinále. Zároveň je také vicemistrem české nejvyšší hokejové soutěže pro sezónu 1995-1996.
