Litoměřičtí již vyjeli na led a zahájili tak závěrečnou přípravu na nový prvoligový ročník. Mezi hráči byli k vidění i dva navrátilci. Jan Rudovský a také loňský člen sestavy plzeňských Indiánů Pavel Mrňa. Po roční přestávce se tak mohou fanoušci Stadionu těšit, že populární Mrňous opět oblékne dres s kalichem na prsou. Po jednom z prvních tréninků poskytl kmenový hráč pražské Sparty krátký rozhovor o své loňské extraligové zkušenosti a zavzpomínal také na své působení v Kalich Areně.
Během loňské sezóny nebyl v mužstvu indiánů rozhodně do počtu, naopak, velice rychle zaujal místo v těch nejelitnějších formacích vedle velkých jmen českého hokeje. “Dostal jsem nabídku do Plzně, za což jsem byl vděčný. Snažil jsem se jí zužitkovat. Byl to pro mě výborný rok. Sezónu jsem začínal s Ondrou Kratěnou a Jardou Hlinkou, který poté odešel do Švédska. Potom nás tam trenér různě točil, takže jsem se dostal k Martinu Strakovi a Tomáši Vlasákovi. Byla to skvělá zkušenost", ocenil zanedlouho čtyřiadvacetiletý střelec.
Po Vánocích si odskočil na krátkou výpomoc na Vysočinu. Jihlavská Dukla tehdy zabředla do herní a výsledkové krize a tamní vedení se poohlíželo po hráčích, kteří by týmu dodali nový impuls. "Šel jsem na měsíc do Jihlavy, která o mě měla před play-off zájem. V Plzni v tu dobu zkoušeli nějaké nové hráče. Poté jsem se vrátil do Plzně a tam mi po sezóně řekli, že se vracím zpět na Spartu". Během své měsíční štace v Jihlavě si zahrál také proti svému nynějšímu zaměstnavateli. Setkání však rozhodně neproběhlo v tom nejpoklidnějším duchu. "Jo ten zápas si pamatuju. Byl to hodně vyhecovaný zápas. Šlo nám o každý bod. V té době se nám v Jihlavě moc nedařilo".
Na své předloňské působení v dresu Stadionu stále vzpomíná. Má také dobrý důvod, jedenáct získaných bodů během necelých dvou měsíců je velice dobré vysvědčení. “Tady je dobře. V těch dvanácti zápasech, které jsem tu odehrál, se mi dařilo. Byl jsem tu absolutně spokojený. Myslím, že jsem předvedl docela dobré výkony, které mi vlastně i pomohly zpět do extraligy, kde si mě všimli”.
Náročnou letní dřinu letos neabsolvoval ani v domovské Spartě, ani v jiném klubu. Nijak však nezahálel a stihl toho více než dost. “Letní přípravu jsem si dělal sám. Měl jsem svého osobního trenéra a trénoval jsem individuálně. Přes týden jsem normálně trénoval, plus jsem ještě o víkendech hrál in-line hokej. To byl dobrý doplněk, navíc jsme vyhráli celou ligu”.
Ačkoliv patří k letošním mistrům republiky v in-line hokeji, na soupisce bronzových medailistů ze světového šampionátu byste jej hledali marně. “Během mistrovství v Kolumbii jsem byl na dovolené. Dozvěděl jsem se, že jsem mohl jet, ale měl jsem zrovna dovolenou”.
To, že mu unikl kolumbijský bronz však nebere nijak tragicky. In-line hokej je pro něj stále přeci jen doplněk. “Kdyby se zadařilo příští rok, bylo by to super, ale já ten in-line hraju spíš pro zábavu”, řekl s nadhledem.
Když předloni usedl do litoměřické kabiny, reprezentoval především nadějné mládí. Letos je však v trochu nové pozici. Věkový průměr litoměřické šatny je nyní o něco nižší a tak na něj nejspíše připadne role jednoho z tahounů mužstva. “Když jsem tu byl poprvé, tak jsem tu byl jeden z nejmladších. Teď je kádr podobný, ale je tu více mladých. Některé znám ze Sparty a asi pět nebo šest lidí tu neznám vůbec, jinak znám ale všechny”.
Zda-li v mužstvu Severočechů sezónu pouze zahájí nebo si v dresu s kalichem na prsou odkroutí všech dvaapadesát zápasů, zatím netuší. Nevylučuje totiž, že by mohla přijít další šance na start mezi tuzemskou elitou. “Jestli tu budu celou sezónu nevím. Když se mi bude dařit, tak třeba půjdu zpátky do Sparty nebo jiného extraligového týmu. Začátek sezóny ale určitě strávím tady.”
