4. 5. 2020 | Vít Trubička

Patnáct let v Litoměřicích? Neskutečně mě to bavilo, hlásí bývalý junior Bacílek

Sezona 2019/2020 byla v kališnickém dresu zřejmě poslední pro několik juniorů ročníku 2000. Jedním z nejoddanějších bojovníků byl bezpochyby Tomáš Bacílek, který od svých čtyř let nehrál jinde než v Litoměřicích. „Táta mě tehdy trochu nečekaně odvezl na trénink do Lovosic,“ popsal svůj úplný hokejový počátek dnes už bývalý juniorský bek.

Tomáš Bacílek hájil litoměřické barvy dlouhých patnáct let, začínal totiž už jako čtyřletý. Přesto jeho hokejová kariéra začala v dětství pro něj trochu nečekaně. „Jednoho dne mi táta řekl, že někam jdeme. Vůbec jsem nevěděl, o co jde. Táta mě odvezl do Lovosic, kde aktuálně trénovala kategorie, za kterou jsem měl hrát, nasadil mi brusle a výstroj a šel jsem na led. Od té doby mě hokej neskutečně bavil a těšil jsem se na každý trénink i zápas,“ popsal dlouholetý juniorský obránce své úplné počátky.

Tomáš Bacílek v počátcích své kariéry. Z hráčů na fotce s ním hráli v juniorce ještě Marek Vaněk nebo Ondřej Skokan.

Ve své kariéře zažil i několik úspěchů. Mezi největší řadí Bacílek boj o postup do extraligy se starším dorostem a i celou nedávno skončeno sezonu, ve které juniorka dlouho bojovala o místo v extraligové kvalifikaci. Za patnáct let mládežnické kariéry se vedle něj objevilo velké množství hráčů, přesto s několika působil po celou dobu. Až do juniorky došla jedna ze stálic loňské juniorské sestavy s Markem Vaňkem, Ondřejem Damaškem, Ondřejem Skokanem a Janem Smolou. Všichni tito hokejisté tvořili hlavní osu úspěšné juniorky nedávno skončeného ročníku. Zároveň ale téměř všichni už věkově junioři nejsou.

Se všemi hráči i trenéry vycházel Tomáš Bacílek dobře, na nikoho nemůže říct špatné slovo. Navíc speciálně vyzdvihl kouče Ondřeje Hříbala, pod kterým nastupoval poslední rok v juniorce. „Sedl jsem si s ním asi nejvíc. Jedním z důvodu byl i fakt, že jsem měl možnost společně s ním trénovat děti,“ uvedl Bacílek.

Jako jeden z mála hráčů kališnické mládeže se bek s číslem 78 na zádech může pochlubit i tím, že okusil ještě původní „průvan“ arénu. „Byl zážitek trénovat nebo hrát pod širým nebem,“ řekl. Zároveň ale dodal, že přechod z Lovosic do nově otevřené Kalich Areny byl v té době ohromný skok. „Dřív jsme si mohli jen přát zázemí, jako jsou velké tělocvičny, sauna a vířivka, a najednou jsme ho měli,“ popsal tehdejší hráč čtvrté třídy své dojmy.

Přesto měl s juniorku a mládežnickými kategoriemi trochu smutné loučení. Kvůli vyhlášení karantény odehrál svůj poslední zápas na ledě Třemošné. V něm sice kališníci dokázali zvítězit, ovšem Tomáš Bacílek byl jedním ze dvou hráčů, kteří utkání kvůli zranění nedohráli. Domácí rozlučka proti Příbrami mu tak bohužel už nevyšla. „Samozřejmě jsem si nepředstavoval, že sezonu ukončím takhle, ale s tím už nic nenadělám,“ dodal. Na druhou stranu si celý průběh soutěžního ročníku užíval. „Myslím, že to byla vydařená sezona,“ zhodnotil.

Ve Stadionu zažil Bacílek spoustu věcí. Postupně se měnila i jeho role, a to především v nejstarší kategorii. „Během let se moje role v týmu měnila. Začátky byly hrozné, musel jsem dělat vše tak, jak starší chtěli,“ popsal Tomáš Bacílek s úsměvem své první roky v tomto týmu. Pak se vše ale z jeho pohledu otočilo a opačnou roli si užíval daleko víc.

A kam povedou další Bacílkovy hokejové kroky? „Nechci nic říkat předtím, než se tak stane. Ještě pořádně nevím, co bude, až dostuduju,“ dodal na závěr.

Zdroj fotografií: archiv Tomáše Bacílka a Juliany Zash