4. 5. 2020 | Filip Hulín

Odcházející kapitán Voženílek: Na Stadion budu vzpomínat celý život!

Daniel Voženílek prožil v letošní sezoně třetí ročník v dresu s kalichem na prsou, který byl prozatím i jeho poslední. Rozhodl se totiž vyslyšet nabídku z nejvyšší soutěže. V uplynulém soutěžním ročníku litoměřický kapitán zaznamenal celkem 64 bodů, což ho vyšvihlo na druhé místo bodování celé ligy. Navíc byl vyhlášen nejlepším útočníkem soutěže a vešel se i do All-Star týmu. Teď si zkušený forvard zahraje extraligu v dresu Motoru. ,,Důvod je rozhodně posun v kariéře, v Litoměřicích jsem si neměl na co stěžovat a jsem rád, že posun přijde. Snad bude úspěšný,“ vysvětlil důvody k odchodu.

Do Litoměřic jsi přišel v závěru sezony 2017-2018. Teď ve Stadionu končíš. Považuješ angažmá za povedené?

Na angažmá v Litoměřicích budu vzpomínat celý život a jsem za něj strašně rád. Do týmu si mě přivedl ještě trenér Miloš Říha ml., který mi dal důležitou pozici. V následující sezoně, když přišel trenér David Bruk, se to ještě stupňovalo, takže jsem každý rok dělal progres. Nyní to již bohužel nebude v Litoměřicích, ale doufám, že se budu posouvat i někde jinde.

Máš nějaký speciální důvod k odchodu, nebo je to pouze pro posun v kariéře?

Důvodem je rozhodně posun v kariéře, v Litoměřicích jsem si neměl na co stěžovat a jsem rád, že posun přijde. Snad bude úspěšný.

Litoměřický kapitán si během letošní sezony dokonce zahrál se svým bratrem Markem.

Je nějaký moment, který ti během tvého působení utkvěl v paměti?

Těch momentů je hodně. Jednak to jsou spoluhráči, protože jsme utvořili každý rok skvělou partu. Dále to byly vyhrocené zápasy, nebo když jsme předváděli obraty v posledních minutách, na což jsme asi byli specialisti. Fanoušci to žrali, za což jsem strašně rád.

V klubu už nějakou dobu funguje projekt Dukla. Jaký na něj máš názor? Přece jen jsi byl v rámci litoměřické filozofie jeho součástí.

Podle mě je to dobrá věc. Kluci, co sem přicházejí, mají potenciál být na mistrovství světa a hrát v extralize. Být v projektu je pro ně velké plus, protože si zahrají a můžou se neustále zlepšovat.

Co jsi měl na Litoměřicích nejraději?

Nejradši jsem měl celou organizaci. Měli jsme zajištěné ubytování, stravu, tréninkové plochy pro volný čas. Všichni tu jsou velká rodina, je tu menší stadion, všichni se znají jak ve městě, tak okolo zimního stadionu. Každý se snaží všemu dávat maximum, což je skvělé.

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům, kteří tým vždycky podporovali?

Chtěl bych jim moc poděkovat za to, jak se hokej v Litoměřicích zvedl. Každý zápas chodili ve slušném počtu a povzbuzovali nás víc a víc. Když jsme procházeli ve městě a někdo nás zastavil, tak měl vždy radost z toho, jak hrajeme a jak se nám daří, což byl pro nás největší kompliment.

Životní sezona? Tak to neberu, říká Voženílek

Letošní sezonu ukončila předčasně epidemie koronaviru. Jak bys ji i přes tuto komplikaci zhodnotil?

Určitě bych ji zhodnotil pozitivně, jelikož jsme se ještě před rozdělením soutěže dostali do první osmičky, což byl náš cíl. Hráli jsme kvalitní utkání s těžkými soupeři. Poté se to přelomilo a přišla série proher, ale nakonec se nám podařilo postoupit do první šestky. Je škoda, že sezona skončila takto a nemohli jsme si zahrát play-off se Vsetínem. Určitě by to byla pomyslná třešnička na dortu. Jak pro nás, tak i pro fanoušky.

Co považuješ za nejlepší momenty uplynulého soutěžního ročníku?

Nejlepšími momenty byla utkání, ve kterých o něco šlo a kdy to bylo náročnější. Jako první mě napadne poslední zápas se Slavií, kdy to bylo o tom, zda budeme hrát čtvrtfinále, nebo budeme bojovat v předkole. Další moment byl, když jsme jako první porazili České Budějovice 6:2.

Byly v sezoně naopak chvíle, které bys nejraději vymazal?

Určitě takové momenty byly. Třeba když jsme prohráli osm zápasů v řadě, což pro nás nebylo příjemné, ale nakonec jsme se z toho ponaučili a boj o šestku nakonec zvládli.

Jaký pro tebe byl uplynulý hokejový rok z osobního hlediska?

Jsem za tuto sezonu rád. Byla to pro mě velká zkušenost. Jednak jsem se i shodou okolností stal kapitánem týmu po Aleši Pavlasovi, což byla největší zkušenost, a poté že se mi celkem dařilo, dostával jsem důvěru, kterou jsem trenérům splácel. A za to jsem rád.

64
Tolik bodů zaznamenal Voženílek v letošní sezoně.

Cítil jsi kvůli kapitánskému céčku, které jsi převzal od takové persony, větší zodpovědnost?

Aleš Pavlas měl bohužel zdravotní problémy, tak trenéři vsadili na mě a rozhodně jsem kvůli tomu větší zodpovědnost cítil, jelikož jsem v mužském hokeji v takovéto pozici nikdy nebyl. Navíc jsem to musel převzít po Alešovi, který je hodně impulsivní, hodně rád mluví v kabině, má několik let zkušeností a má klukům v kabině co předat. Vůbec to pro mě nebylo jednoduché, ale jsem rád, že jsem to zvládl a starší kluci mi v tom pomohli.

V základní i následné části Chance ligy jsi zaznamenal 64 kanadských bodů. Čemu tak dobrá čísla přisuzuješ?

Je to hezké číslo. Přisuzuji to rozhodně důvěře trenérů a také spoluhráčům, se kterými jsme si dokázali vyhovět.

V rámci celé soutěže jsi nakonec skončil v kanadském bodování na druhé příčce. Nemrzí tě, že nakonec nevyšlo vítězství?

Později jsem se na tabulku bodování přestal dívat, ani mě to nemrzí, protože když se na to člověk podívá objektivně, tak vidí, že to je irelevantní, jelikož vítěz bodování hrál s jinými soupeři ze spodku tabulky. To je, jako kdybychom porovnávali někoho, kdo hází s tenisákem a někoho, kdo hází s medicinbalem, a zkoumali, kdo dohodí dál.

Čekal jsi před sezonou, že se ti bude tak dařit?

Nechci říct, že bych to čekal, ale věděl jsem, v jaké pozici jdu do sezony. V Litoměřicích nadále probíhal projekt Dukla, takže musíme vychovávat mladší hráče a myslím, že to ode mě čekali všichni, i já od sebe. Sice jsem nevěděl, že se mi bude dařit až tak, ale věděl jsem, že pokud budu hrát svoji hru, tak se mi to určitě podaří.

Považuješ tenhle soutěžní ročník Chance ligy za životní?

Rozhodně to tak neberu. Nemyslím si, že by to byla životní sezona, jenom mi to tam padalo, dostal jsem důvěru od trenérů a měl dobré spoluhráče. O tom to celé je. Zatím to za životní sezonu nepovažuji, možná s přibývajícím věkem ji tak budu brát, ale zatím ne.

Letní přestávka mezi sezonami už probíhá zhruba dva měsíce. Jak trávíš volno?

Jsem rád, že mám volno, jelikož mohu vynahrazovat čas synovi a partnerce. Ale už je toho docela dost, takže bych se rád vrátil do koloběhu. Teď už mám i individuální plán, takže si zatrénuju a už se těším až to všechno skončí.