6. 2. 2019 | Martina Kramerová

Obránce Gaspar o zranění, MS i Stadionu: Léčba probíhá dobře, ale nechci nic uspěchat

Ještě před světovým šampionátem dvacítek pravidelně nastupoval za Stadion a patřil k nejlepším obráncům týmu. Na kanadském MS si však Michael Gaspar přivodil těžké zranění. Náraz do brankové konstrukce z duelu s Dánskem vystavil talentovanému hráči dlouhou stopku. V průběhu léčby se rozpovídal nejen o rekonvalescenci a vyhlídkách na návrat, ale i o kanadském turnaji a Litoměřicích. „Zranění se hojí dobře, ale nechci nic uspěchat. Doufám, že ještě stihnu do konce sezony něco odehrát a byl bych moc rád, kdyby to bylo zrovna tady. Výsledky kluků sleduju. Věřím, že play-off jim neunikne.“

Už je to víc než měsíc, co jste se v duelu s Dánskem na MS U20 ošklivě zranil. Napadlo vás v tu osudnou chvíli, že to bude až tak vážné?
Ten náraz byl hodně nepříjemný. Nemohl jsem se pořádně nadechnout a moc se hýbat. Říkal jsem si, že to snad nebude nic vážného. Ale zároveň jsem cítil, že je něco špatně.

Médii proběhla řada různých informací. Jak zněla definitivní diagnóza od lékařů?
Měl jsem naražená žebra a bohužel i natrženou ledvinu.

Z Kanady jste se navíc musel přesunout domů do Čech. To asi bylo hodně náročné, že?
Mohl jsem letět normálně s týmem a v letadle jsem se dokonce cítil nejlépe za ten první týden, takže to bylo fajn. Náš pan doktor mi půjčil telefon a hned jak to šlo, jsem volal domů, aby věděli, jak na tom jsem a mohli být v klidu.

Michael Gaspar si po ošklivém zranění pobyl ve vancouverské nemocnici.

Na sociálních sítích se objevila řada povzbuzujících vzkazů od fanoušků. Jak moc vás potěšily?
Za každý vzkaz jsem byl moc vděčný. Dostával jsem je nejen na sociálních sítích, ale i osobně. Různé povzbuzující zprávy chodily i rodičům. Té podpory si moc vážím.

Jak probíhaly první dny a týdny? Pro člověka, který je zvyklý na neustálý pohyb a dril to asi po všech stránkách znamenalo hodně velkou zátěž.
Bylo to hodně těžké. Jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Člověk má najednou spoustu času na přemýšlení, co by kdyby, co měl udělat jinak a tak… Kluci navíc odjížděli na čtvrtfinále jinam, takže jsem na to byl první dny víceméně sám. Ale potom, co se vrátili, už to bylo o poznání lepší a mohl jsem s nimi dělat i nějaké aktivity.

Jak momentálně probíhá rekonvalescence. Co můžete dělat a co naopak nesmíte? A čím si krátíte volné dny?
První tři týdny jsem nemohl skoro nic. Jen jsem ležel doma, chodil na vyšetření a nic nedělal. Minulý týden jsem začal chodit do školy, takže jsem rád, že mám nějaký program a můžu dodělat pololetí. Od pondělí můžu zase začít lehce cvičit, to bude také příjemná změna.

Dá se v této chvíli odhadnout, kdy se budete moct vrátit na led? Nebo je to ještě předčasné?
Všechno se hojí tak jak má, ale doba rekonvalescence se u každého liší. Je to hodně individuální, ale většinou se doba léčby pohybuje okolo dvou měsíců. I když se mi ale zranění hojí dobře, nechtěl bych nic uspěchat.

MS? Chyběly góly. Litoměřice? Moc mi pomohly, říká Gaspar

Vraťme se ještě k samotnému šampionátu. Jak byste s odstupem času zhodnotil vystoupení českého národního týmu?
I s odstupem se to hodnotí hodně těžce. Pro nás všechny to bylo, a když o tom přemýšlím, tak pořád je, velké zklamání. Myslím, že obraz hry nebyl od prvního zápasu úplně ideální a bohužel jsme se z toho nedokázali zvednout. Největší problém asi byl v produktivitě. Šance, co jsme si vytvořili, jsme nedokázali na rozdíl od ostatních proměnit. Tam jsme ztráceli asi nejvíc. Také nám chvilkami nefungovalo založení útoku, nedali jsme si přesnou nahrávku a soupeři nás tak dostávali pod tlak. I když jsme přes turnaj moc gólů nedostali, sebere to spoustu sil, které pak mohly chybět v útoku.

29 (2+5)
Tolik zápasů stihl odehrát Michael Gaspar za Stadion před zraněním. Zapsal 7 kanadských bodů.

Co nálada a atmosféra v týmu? Vycházeli jste spolu jako parta?
Atmosféra byla dobrá, znali jsme se navzájem všichni už dlouho a chtěli jsme udělat co nejlepší výsledek, což se nepovedlo. O to větší pak bylo zklamání.

S kým jste sdílel pokoj? A čím jste si se spoluhráči krátili chvíle volna?
Bydlel jsem s Dálou Mikyskou. Absolvovali jsme spolu už spoustu akcí a dobře si rozumíme. Za to jsem byl rád. Volný čas jsme trávili většinou odpočinkem a regenerací. Když byl třeba den volna, šli jsme se podívat do města, něco nakoupit a tak.

Na MS dvacítek se vaše jméno objevilo poprvé. Jaké to bylo dostat pozvánku a jaký je to pocit moct hrát za národní tým?
Moc jsem se těšil už na přípravný kemp a říkal si, že nemám co ztratit. Na začátku sezony mě vůbec nenapadlo, že bych se mohl dostat tak daleko. Pak už se to vlastně seběhlo strašně rychle, finální nominace na mistrovství a za pár dnů hned zápas se Švýcarskem. A já byl najednou v sestavě. Všechny zápasy za národní tým jsou specifické, ale tady to bylo ještě na úplně jiné úrovni, hodně sledované , psali mi lidé, které jsem třeba pět let neviděl, na tenhle zážitek asi nikdy nezapomenu.

Michael Gaspar v dresu národního týmu na MS U20.

Dýchla na vás atmosféra šampionátu ve velkém? Zapůsobilo na vás zázemí, servis i město?
Zázemí jsme si nemohli přát lepší, měli jsme kabinu hostujícího týmu v Rogers areně, lepší jak my to měla pouze domácí kanada a atmosféra byla také výborná. Vancouver jako takový je také úžasný, ne nadarmo se o něm říká, že to je nádherné město.

Celý podzim jste pravidelně nastupoval za Stadion. Jak moc vám působení v Litoměřicích pomohlo?
Určitě strašně moc. Myslím, že jsem byl výborně připravený. Jsem rád za to, kolik jsem tady dostával prostoru a mohl se tak vyhrát. Doufám, že ještě stihnu do konce sezony něco odehrát a byl bych moc rád, kdyby to bylo zrovna tady.

To se možná splní. Kališníci mají nakročeno do play-off. Sledujete pravidelně jejich výsledky? A co na ně říkáte?
Sleduju kluky pravidelně. Byl jsem se i podívat na zápase. Jsem moc rád, že se jim tak daří a pokud to tak půjde dál, věřím, že jim play-off neunikne.