17. 12. 2009 | Michaela Luňáčková

Měli jsme vyhrát větším rozdílem, říká obránce Petr Macek

V posledním domácím zápase tohoto kalendářního roku mohli fanoušci hokeje vidět opravdovou brankovou přestřelku. Celkem padlo 13 branek a skóre se příznivě naklánělo chvílemi na jednu či druhou stranu. Jako vítězové však nakonec brankou v poslední minutě odešli litoměřičtí borci, a tak jsme se jednoho z našich hráčů zeptali, jak by zhodnotil zápas, ale i našeho přístího soupeře.

Petře, poprosím tě o zhodnocení dnešního těžkého zápasu.

Dnešní zápas jsme, myslím, měli vyhrát větším rozdílem, než jak to nakonec skončilo. Na druhou stranu, v jednu chvíli sahal po třech bodech Klášterec, takže zaplaťpánbůh za to, že to dopadlo, jak to dopadlo. I když si myslím, že jsme byli lepší než jen o ten jeden gól.

Vaší pětici se střelecky daří, tobě jako obránci taky. Čím to je?

Řekl bych, že je to především tou zkušeností. Lá’da Slížek je obrovsky zkušený hráč, s Petrem Horčičkou spolu hrajou už hodně let. Petr je jeden z nejlepších bruslařů v týhle soutěži a navíc se mu střelecky daří. Laďa se svou zkušeností a přehledem dokáže ty puky rozdávat. Dnes dokonce třikrát skóroval, má velmi šikovné zakončení. Kluci jsou opravdu šikovní a v tuhle cvhíli táhnou náš mančaft.

Přemýšleli jste před zápasem nad tím, že dnes hrajete o 2. místo v tabulce?

Ne, to jsme nijak neřešili. Když jsme měli stejně bodů jako první Řisuty, tak jsme jeli hrát zápas o první místo, který se nám opravdu nepovedl a Řisuty nás přehrály. Tentokrát jsme to neřešili. Navíc je soutěž velice vyrovnaná, takže během čtyř porážek v řadě se dá klesnout o pět až šest míst v tabulce úplně bez problémů.

Byl to dnes už třetí zápas v poslední době, kdy jste vítězně skórovali v poslední minutě. Dvakrát se tak stalo s Roudnicí nad Labem. Je to souhra náhod, štěstí nebo vůle po vítězství?

Těžko říct. Minule se Sokolovem jsme doma vedli o dva góly ještě dvě minuty před koncem a nakonec z toho byla remíza. Takový hokej prostě je. Ale pokud při nás štěstí drží, snad to nezakřiknu, tak a’t u nás vydrží i nadále.

Jaká je teď nálada v kabině? Je všechno v pohodě?

Všechno je v pohodě. Teď v sobotu jsme měli posezení s hráči, takže se stmelil kolektiv. A jak bylo vidět, tak jsme dneska makali až do konce, i když se ten zápas pro nás v jednu chvíli vyvíjel nepříznivě. Nakonec se ale ukázala vnitřní síla týmu a my jsme byli schopní zápas zase otočit zpátky.

V sobotu vás čeká zápas v Jablonci. Jablonec teď zvítězil vysoko 10:5 v Mostě, což je opravdu hodně branek. S čím do Jablonce pojedete? Máte obavy?

Já bych to nenazval obavami. Já si myslím, že se nemusíme bát žádného soupeře. Je fakt, že na domácím ledě jsme Jablonec přehráli velice snadno. Pak se to u nich ale otočilo a začali dávat spousty gólů všem možným soupěřům, vyhrávají doma i venku, je jim to jedno. Uvidíme, s čím na nás v sobotu nastoupí. Předpokládám, že do nás na tom jejich malém hřišti hodně ostře půjdou. Je ale zase pravda, že malé hřiště se lépe brání. Poslední předvánoční zápas bude asi hodně zajímavý.

Budou vánoční svátky. Jak se na ně těšíte? Určitě už si všichni potřebujete odpočinout.

Odpočinek je v tuhle chvíli určitě potřeba. Na druhou stranu, o Vánoce probíhá tréninkový mezicyklus, kdy je potřeba načerpat nové síly do další fáze sezony, protože je to poslední chvíle, kdy se dá něco pořádného natrénovat. Sice si čtyři dny odpočineme, ale pak bude potřeba ze sebe ty husy a kachny dostat, a předpokládám, že budeme tři nebo čtyři dny velice pilně trénovat.

Děkujeme za rozhovor, Petře. Ať se daří.