Závěr uplynulé sezony strávil kvůli zdravotním problémům na tribuně a týmu nemohl pomoct na ledě, jak by si přál. Útočníka Martina Kadlece totiž na jaře dohnaly následky koronaviru, který prodělal na podzim. Soutěžní ročník tak musel předčasně ukončit. Teď se Stadionem trénuje a teprve se uvidí, jak jeho tělo zvládne zátěž. V rozhovoru se zkušený forvard rozpovídal o svých potížích, návratu k tréninku i myšlenkách na konec kariéry.
Na konci uplynulé sezony jsi týmu chyběl kvůli zdravotním problémům. Mohl bys prozradit konkrétní důvod, proč jsi nehrál?
Nehrál jsem kvůli tomu, že půl roku potom, co jsem měl koronavirus, se mi začal zhoršovat fyzický stav. Necítil jsem se vůbec jako profesionální sportovec, který by mohl vykonávat svoji činnost. Proto jsme se s klubem dohodli, že přeruším a ukončím sezonu, aby se mi to nezhoršovalo, a budu se připravovat na nový soutěžní ročník.
Kdy ti došlo, že něco není v pořádku? Přišlo to zničehonic, nebo ti dávalo tělo nějaké postupné signály?
Už od té doby, co jsem měl koronavirus, bylo tělo vyčerpané a unavené. To ale měli asi všichni. Nějaké dva měsíce po uzdravení se můj stav každý týden zlepšoval a zhruba v lednu jsem se začal cítit zase dobře. Už jsem si říkal, že je všechno v pohodě a v Sokolově požádal o to, aby mě vyměnili. Po měsíci tady v Litoměřicích se to všechno vrátilo a nebyl jsem schopný ničeho. Trápila mě únava nohou, křeče, motání hlavy, mžitky před očima a podobné věci, které sportovec obvykle v běžné zátěži nezažívá.
Měl jsi podobné potíže už ve chvíli, kdy jsi byl nakažený? Nebo se u tebe koronavirus takřka vůbec neprojevoval?
Průběh koronaviru jsem měl právě úplně v pohodě. Tři dny jsem byl unavený a na týden deset dní ztratil čich a chuť. Neměl jsem ani teplotu a celkově byl skoro bez příznaků. Až čtyři měsíce potom se to v zátěži začalo projevovat. Když jsem si šel zaběhat nebo zahrát tenis, bylo to úplně v pohodě. Ale jakmile jsem šel na led a začal vykonávat činnost v maximální zátěži, tak se tělo úplně sesypalo.
Kvůli své situaci jsi musel absolvovat řadu testů a vyšetření. Napadlo tě hned, že by to mohlo být koronavirem, nebo jsi přemýšlel i o jiných možných variantách?
Kluci a trenéři se mi smáli, že už jsem starý (smích – pozn. redakce). Mě osobně vůbec nenapadlo, že by to mohlo být něco jiného. Třeba na začátku jsem měl testy na krev, štítnou žlázu, játra, ledviny a tyhle základní věci úplně rozhozené, ale po dvou měsících všechno bylo naprosto v pořádku. Ale tělo pořád na sport reagovalo špatně, takže jsem byl na vyšetření u pana doktora Dostála, který se tomu u sportovců věnuje. Ten mi řekl, že by bylo nejlepší sezonu přerušit, tělo úplně zregenerovat a začít úplně od nuly. Jak s pomalým tréninkem, tak se vším ostatním, abych se do toho zpátky dostal. Protože jsou i sportovci, kteří nejsou ani po několika měsících nebo skoro i po roce schopní vykonávat vrcholový sport.
Konec kariéry stále visí ve vzduchu, přiznává Kadlec
Co se ti při všech vyšetřeních a testech honilo hlavou? Myslel jsi i na to, že by to mohlo znamenat konec hokejové kariéry?
Když mi po testech řekl pan doktor Dostál, že má sportovce, kteří nemůžou sportovat a já měl ty stavy, které jsem v té chvíli měl, tak jsem si říkal, že to není legrace. Nebylo to příjemné a není to příjemné ani teď. Psychika dělá hodně. Když mám trénink, kde se necítím dobře, tak v sobě mám trochu paniku, že je něco špatně. To, že bych s hokejem mohl skončit, neustále svým způsobem visí ve vzduchu. I když jsme teď začali letní přípravu a já s klukama normálně trénuju, dělám všechno a cítím se celkem dobře. Snad se to bude zlepšovat a bude to v pohodě.
Vraťme se ještě k době dovolené. Lékaři ti řekli, že máš s tréninkem začít od začátku. Jak jsi tedy v době volna postupoval? Trénoval jsi, nebo nechal tělo co nejvíc odpočinout?
Naposledy jsem nastoupil do zápasu se Sokolovem, kde jsem byl spíš jako psychická podpora. Potom jsme si sedli s trenéry, kde jsem jim řekl, že to opravdu není dobré a nejde to. Pak jsem jel na 14 dní na dovolenou k moři a od té doby, co jsem se vrátil, jsem začal postupně trénovat. Začalo to na obyčejných věcech. Třeba běháním, kratšími běhy i delšími. Ale bylo to spíš jako procházka. Potom cvičení s vlastním tělem atd. Teď už jedu s klukama stejnou přípravu, jakou mají oni.
Mluvil jsi o běhání nebo cvičení s vlastním tělem. U toho ses cítil dobře, nebo se znovu projevila únava a jiné problémy?
Cítil jsem se tak nějak v pohodě. Ale jak jsem říkal, byly to tréninky, které jsou pro mě jako pro sportovce nic. I když bych tyhle věci dělal v tom špatném stavu, tak bych se cítil dobře. Tady jde opravdu o to, jak se budu cítit v plné zátěži, ve které jsem zatím pár dní. Zatím to je ale díky bohu v pořádku.
Právě kvůli zdravotním komplikacím v klubu prozatím jen trénuješ. Jak to máš nastavené s vedením ohledně pokračování nebo případného konce?
Momentálně tu jsem na dva měsíce bez smlouvy. Až se půjde na led, tak si povíme, co a jak. Vedení mi potom řekne, jestli mě chce, nebo ne. A já pak podle toho budu řešit svoje kroky. Myslím si ale, že pokud se nebudu cítit dobře, tak bych u hokeje dlouho nevydržel. Pro mě to je věc, která mě musí bavit. Hokej mám rád a zažil jsem s ním hodně chvil a sezon, kdy vám to dokáže někdo znechutit, a to je pak za trest. Potřebuju se cítit dobře, a pak budu chtít pokračovat. Doufám, že to bude v pohodě a budu v příští sezoně hrát za Litoměřice.
