Do Stadionu přišel před startem právě uplynulé sezony a takřka po celý soutěžní ročník vedl Litoměřice jako kapitán. Jen na pár týdnů ho vyřadilo ze hry zranění ruky. Kališníci odehráli pod jeho kapitánskou taktovkou parádní sezonu, ve které byli krůček od bran semifinále. Devětatřicetiletý matador řekl, že vyřazení hodně litoval. „Člověka to strašně mrzí. Byli jsme tak blízko a nepovedlo se to. Sedmý zápas jsme jeli na krev, nechali tam všechno, ale už to šlo těžko,“ uvedl. Zároveň zhodnotil průběh celé sezony, litoměřické výkony i své působení pod Radobýlem.
Litoměřice ve čtvrtfinále nestačily na Jihlavu a sezona pro ně skončila. Jak bys s odstupem času celý soutěžní ročník zhodnotil?
Sezona nebyla vůbec jednoduchá. S ohledem na to, co se dělo a děje u nás i ve světě, byla nejen pro nás hráče, ale především pro klub hodně náročná. Aby se všechno dalo nějak do kupy a mohlo se hrát, dalo hodně práce. Myslím, že takovou sezonu ještě nikdo nikdy nezažil. Doufejme, že po ekonomické i celkové stránce to už nikdy nezažijeme. Po hokejové stránce bylo v sezoně strašně moc volných míst. Najednou jsme byli měsíc doma a nemohli skoro ani trénovat. Pak se zase začalo hrát a my si mysleli, že už se pojede do konce a nebude pauza, ale udělala se vánoční přestávka. To je sice fajn, ale když člověk dlouho nehraje, tak je to těžké. U nás byla navíc dvacítka, protočilo se tady tolik hráčů, že jsem něco takového ještě nezažil. Podle toho, co říkali trenéři i vedení, tak ani oni ještě nic takového nezažili. Bylo to znát i na výkonech a hře. Mančaft se pořád skládal a neustále někdo odcházel nebo přicházel. Výsledky do Vánoc nebyly dobré. Zaplaťpánbůh za to, že potom přišli ti kluci, co přišli. Zapadli mezi nás a vedli si skvěle. Klobouk dolů před nimi. Makali, jezdili, výsledky šly nahoru a udělal se takový úspěch, jaký se udělal. Sice jsme byli kousek od toho, aby se udělal ještě větší úspěch, ale bohužel takový je hokej. Ale já si myslím, že můžeme s čistým svědomím říct, že jsme tam nechali všechno.
V play-off jste sahali po velké senzaci a chyběl vám krůček k tomu, abyste Duklu vyřadili. Jak moc velké to pro tebe bylo zklamání?
Na začátku play-off jsme v pěti zápasech předkola vyřadili Sokolov. Bylo to hodně vyrovnané a nechali jsme tam spoustu sil. Těšili jsme se, že si zahrajeme to pravé play-off a ne předkolo. Věděli jsme, že nastupujeme proti favoritovi, který skončil v základní části druhý. Navíc se nám proti Jihlavě v základní části moc nedařilo a vždycky jsme dostali strašný klepec. Ale pořád to bylo play-off, nová soutěž. Kdyby nás smetli 4:0 nebo 4:1, tak by člověk neřekl ani půl slova a řekl si, že jsme na to neměli. Ale za stavu 3:1, kdy jsme sahali po postupu a chyběl nám jen jeden zápas, tak to potom strašně mrzí. I když je poslední krok nejtěžší. Měli jsme rozhodnout v pátém zápase série u nich. Měli jsme strašně moc šancí a je škoda, že jsme to tam neurvali. Doma scházely dvě minuty. Člověka to strašně mrzí, že to bylo tak blízko a nepovedlo se to. Ale sedmý zápas jsme jeli na krev, nechali tam všechno, ale už to šlo těžko.
Dá se říct, že vám scházel i kousek štěstí? Přece jen jste přišli o Matěje Berana, na jeden zápas i o Tomáše Svobodu. Nemohl hrát ani Martin Kadlec. Takoví hráči museli chybět.
Štěstí možná trochu chybělo. Když to tak vezmu, tak Jihlava taky nikdy nehrála v plné sestavě. Taky jim vypadli hráči. Člověk se s tím musí poprat. To štěstíčko se na konci přiklonilo k Jihlavě, třeba při vyrovnávacím gólu u nás. Ale je to play-off a zranění jsou.
Oproti první části sezony jste se po Vánocích našlápli k vynikajícím výkonům a každý soupeř se musel mít na pozoru. Čím to? Co pomohlo namíchat vítězný recept?
Mančaft se těžko skládal, po novém roce už se to tak netočilo a ustálilo se to. Kluci jako Matěj Beran, Patrik Miškář nebo Martin Procházka se dostali do výborné fazony a táhli tým bodově takovým stylem, že šli nahoru jak oni, tak celé mužstvo. Najednou jsme začali dávat pět šest gólů za zápas a to bylo znát. Kluky to vyšvihlo na výsluní a může je to odrazit i někam dál. Měli takovou formu, že je škoda, že z toho Matěj Beran pak vypadl. Pak se přidali ti ostatní a mladší hráči. Viděli, že to jde, že se vyhrává a v týmu je pohoda. Udělali obrovský progres. Zjistili, že můžou hrát chlapský hokej a že na to mají. A o tom to je, začali jsme si věřit a začalo se vyhrávat.
Zmínil jsi slušnou formu mladých hráčů. Co bys k jejich výkonům v litoměřickém dresu řekl?
Ať to jsou Vláďa Kremláček s Ondrou Balážem nebo Tomáš Urban, Jakub Konečný a Lukáš Stehlík, tak všichni tihle kluci přišli vyjukaní do chlapského hokeje. Ale makali na sobě a progres u nich byl stoprocentní. Zjistili, že můžou hrát dospělý hokej i play-offové zápasy. Myslím, že to pro ně je největší zkušenost, že mohli být v téhle organizaci a dostali šanci hrát chlapský hokej.
Vedle kapitánské funkce jsi vykonával i jakousi roli mentora a učitele. Jak sis to užíval? Obzvlášť v klubu, kde rostou mladí reprezentanti?
Každý hráč je jiný. Záleží na tom, jestli si ti kluci chtějí nechat poradit. Nejen ode mě, ale celkově od starších kluků. Někdy člověk i řve a musí přitvrdit, aby to pochopili. Ale záleží na nich, jestli si chtějí nechat poradit a jít takovou cestou, nebo si nenechat poradit a mít svoji hlavu. Tihle kluci si nechali poradit, šli za tím a makali. Ať už v posilovně a tělocvičně s kondičním trenérem nebo na ledě. Progres byl obrovský a může je to vykopnout do většího hokeje.
Fanoušci? Hlavně v play-off chyběli, říká Výtisk
Co bys ke svému týmu řekl jako kapitán? Z pohledu atmosféry v kabině i herního projevu?
V první polovině soutěže se v týmu protočilo tolik hráčů, že jsem některé nestihl ani poznat, protože přišli na jeden nebo dva zápasy a pak hned byli pryč. Ve druhé části soutěže to bylo všechno vyrovnané. Všechno klapalo, nebyl žádný problém, starší kluci se semkli, mladší je poslouchali a dali do toho taky svoje. Takže si myslím, že parta byla super, všechno klapalo a na výsledcích to bylo znát.
Na stadionu takřka celý soutěžní ročník chyběli fanoušci. Bylo to pro vás velké mínus?
Na fanoušky jsem se moc těšil, chtěl jsem si vyzkoušet zase něco jiného. V Litoměřicích jsou výborní fanoušci a na hokej chodí. S lidmi na tribunách jsem stihl jen pár zápasů, než se pro ně stadiony úplně zavřely. Myslím si, že hlavně v play-off na zimáku chyběli.
Sám jsi řekl, že uplynulá sezona byla hodně náročná. Jak jsi na tom byl s psychickými a fyzickými silami? Na jednu stranu jsi mohl zužitkovat zkušenosti, na druhou už tě asi trochu mohl limitovat věk.
Po psychické stránce tam byla únava až ke konci. Ve chvíli, kdy jsme vedli 3:1 na zápasy a úspěch byl na dosah. Když jsme prohráli jeden zápas, potom druhý a šli jsme do sedmého, tak se to nakupilo. Ale jinak jsem po psychické stránce neměl problémy. Když to vezmu po stránce fyzické, tak to pro mě byla těžká sezona. V mém věku mi moc nepřidalo, že jsme se připravovali na sezonu, pak se začalo, a poté přišla řada přestávek. Chvíli se hrálo, pak byla dlouhá pauza, pak se zase hrálo a znovu. To pro mě bylo šílené. Říkal jsem, že pokud se to ještě jednou stopne, tak už se asi možná nerozjedu. Závěr sezony byl z mé strany na krev. Nebudu si nic nalhávat a řeknu popravdě, že jsem toho měl dost a bylo to hodně náročné.
Teď tě čeká zasloužený posezonní odpočinek. Jak se chystáš volné dny trávit?
Na dovolenou se moc těším. Ale hlavně se těším domů, protože jsem tam dva měsíce nebyl. Měsíc a půl jsem neviděl rodinu. Budu doma se ženou a dětmi a doufám, že se otevřou alespoň okresy a my budeme moc jet aspoň na chalupu. Ale plánovat v dnešní době dovolenou moc nejde. Rád bych s rodinou vyrazil někam k moři, ale zatím to tak vypadá, že budeme rádi, když vyrazíme alespoň na tu chalupu do jiného okresu.
