Vojtěch Kulda začínal s hokejem v Litoměřicích, ale v mladším dorostu přestoupil do Leťnan, kde strávil tři sezóny. Jeho další kroky vedly do Sparty, kam přestoupil ve starším dorostu. Na finálovém turnaji DHL Extraligy vstřelil dvě branky a se Spartou skončil na krásném, ale hořkém druhém místě.
Poprvé se tyto dva týmy potkaly ve skupinové fázi a Třinec jasně vyhrál 9:2. Teď už to ovšem byl úplně jiný zápas, šlo o vše. “Oproti prvnímu utkání s Třincem to vypadalo jako opravdové finále. Byl to boj, ale my jsme moc nadřeli na oba góly a to asi rozhodlo.” Třinec se ujal vedení už v šesté minutě zásluhou Jakuba Lacky, ale za šest minut bylo vyrovnáno. Ondřej Procházka zachytil špatné vyhození Ocelářů, vystřelil od modré a Dudáčkovi propadl kotouč mezi rukou a tělem. To ale nebylo z první třetiny vše. Dvacet vteřin před koncem si vyměnil kotouč Ondřej Kovařčík s Lukášem Jaškem a druhý jmenovaný na dvakrát přehodil beton Pírse.
Ze začátku druhé třetiny se se prosadil Patrik Hrehořčák a se Spartou to po psychické špatně. “Myslím, že se zápas zlomil ve druhé třetině, kdy jsme tam měli několik dobrých střídání, tlak do brány, ale nedokázali jsme ty šance proměnit a pak už bylo těžké se do toho zápasu vrátit.” Po polovině zápasu objel bránu Marek Pulkrab a zasunul puk za první tyč. To však bylo ze strany Sparty vše. Vojtěch Kulda viděl hlavní výhodu soupeře v obraně. "Dudáček byl právem vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Spoustu nám toho pochytal, ale také mu pomáhali spoluhráči, kteří se neustále vraceli a dobruslovali všechny útoky”, zároveň také uznal, že se sami až moc nadřeli na vstřelenou branku, za to Třinec, když měl šanci, tak ji využil.Poslední třetina finále DHL Extraligy juniorů byla odrazem převahy Třince v celém finálovém turnaji. Spartě došly síly a nebyla schopna se na delší dobu usadit v útočném pásmu. “Čtyři zápasy ve čtyřech dnech není jednoduchý úkol. My jsme se s tím snažili poprat, bojovali jsme o každý puk až do poslední sekundy, ale bohužel to byl asi osud, aby Třinec vyhrál.” Poslední slovo měli opět Oceláři. Do prázdné brány na konečných 4:2 upravil Ondřej Kovařčík a oslavy Třince mohly vypuknout na plno. Po závěrečné siréně byla k vidění na jedné straně neuvěřitelná euforie a na druhé zmar a slzy. Následovalo předání cen a vítězného poháru, a poté už na ledovou plochu vtrhli rodiče a kamarádi, kteří se chtěli podělit o radost nebo naopak utěšit své blízké. Pro Vojtěcha Kuldu to byla vyjímečná zkušenost, protože se po dlouhé době vrátil domů do Litoměřic a na led, na kterém vyrůstal. “Je to příjemný pocit se sem vrátit, kde jsem vyrůstal. Přijdou se sem podívat kamarádi, rodina, známí a je to nádhera. To mě asi trochu svazovalo v prvním utkání, kdy jsem cítil menší křeč, ale postupem času jsem si na to zvykl a dostal se z toho. Ale jak říkám, je to krásný pocit se sem vrátit.”
