20. 3. 2009 | Jan Luňáček

Dnes mně přálo štěstí, konstatuje brankář Martin Volke

Základem úspěchu každého týmu je dobrý brankář. A litoměřický Stadion má to štěstí, že na tomto postu nemá problémy. Tým se může spolehnout na Martina Volkeho, který nejen brání svatyni, ale má také kanadské body za asistence gólových přihrávek. Martin předčil svého soka z písecké branky a přičinil se o senzační postup Stadionu do dalších bojů v playoff.

Jaký byl pohled na dnešní zápas z hokejové branky?

Jsem moc rád, že jsme vyhráli, samozřejmě. Tam jsme vyhráli 2:3 a hrálo se u nás a my jsme mohli jenom překvapit. Písek měl horší pozici než my, měl vyhrát. Oni se pohybovali v základní části do třetího místa v tabulce. My jsme naopak spadli po sedmi výhrách a teď třech prohrách za sebou až na čtrnácté místo. Takže výhra v dnešním zápase z pohledu brankáře mě moc potěšila.

Je pro tebe lepší, když si při zápase zachytáš více, nebo ti vyhovuje méně práce?

Pro brankáře je vždy lepší, když má více práce. A já ji dnes měl. Horší je, když na brankáře nic moc nejde a pak přijde nějaká ušmudlaná rána, která skončí v brance. Pro brankáře je vždy lepší, když je zahřátej, už kvůli možnosti zranění.

Písek nastřílel v základní části svým soupeřům velký počet branek. Měl jsi obavy z nějakého jejich střelce?

Písek má vyrovnané všechny pětky. Tam je schopen dát branku každý. A mně, jako brankáři, hodně pomůže, když se hraje poctivě dozadu. Když tým umí hrát ve třech nebo ve čtyřech zabezpečenou obranu, tak pak může hrát s každým, Dnes jsme to viděli.

Dnes přálo litoměřickým borcům i trochu štěstí, je to tak?

To ano, ono už nám přálo v Písku. Kdyby nám dali v první třetině tři branky, tak je po hokeji, když je ale štěstí, dá se i vyhrát. Dnes jsem měl štěstí opravdu několikrát.

Osobní otázka. Martin Volke se poslední dobou v brance zklidnil. Čím to je?

Ono je to tím, že teď už jde o hodně. Už si nemohu dovolit po ledě lítat, to šlo v základní části na začátku sezóny, kdy hra celého týmu byla ještě rozháraná. Kdybych teď třeba zbytečně fauloval, tak týmu nepomůžu.

Rád a dobře hraješ brankářskou holí. Trénuješ to?

Zkouším to. Někdy to vyjde, někdy ne. Byl jsem k tomu vedenej. Zkouším to šikovně vyhazovat na útočníky. Už v tom mám určitou praxi. Proč to jen vyhazovat, když můžu nahrávat.

Vnímáš taky na ledě, že máš velkou důvěru příznivců domácího týmu? Berou tě jako oporu týmu.

Těší mě to, ale zároveň je to také zavazující. Člověk se bojí udělat nějakou hloupou chybu, fandové to někdy neodpustí. A když se chyba udělá, tak je to hned vidět. Ale někdy se ten puk nešikovně odrazí a může nastat problém. To si třeba diváci ani neuvědomí. A že bych byl oporou? Tady je více šikovných kluků, kteří si zaslouží pozornost.

A co únava. Není už sezóna moc dlouhá?

Únavu já osobně nepociťuju. Já jsem v létě slušně potrénoval, takže fyzička je dobrá. Únavné je pro mě neustále přenášet bágly s věcma, ale únava z hokeje se ještě nedostavila. Pak je tu únava psychická, a to je zodpovědnost v té brance. To je někdy horší. Když se vyhraje, tak se ale nedostaví.

Jak se bude dnes usínat?

Ještě si půjdeme někam sednout. Dáme dvě pivka na žízeň a pak uvidím. Po prvním zápase v Písku jsem usínal špatně, byl jsem ze zápasu unavený. Teď budeme mít nějaké volno, tak bude pohoda. Vyhrála se jedna série, ale čeká nás další.