V loňském roce odehrál Radek Plos se svým mužstvem čtvrté třídy poslední sezónu v Lovosicích a pro další ročník se přesune do Kalich Areny. Jeho svěřenci si prožili přechod od minihokeje a nevedli si vůbec zle. V nadcházející sezóně budou na povedené výkony navazovat. Hodnocení ročníku 2012/2013 v podání trenéra Plose čtěte v následujícím zajímavém rozhovoru.
Jak bys shrnul loňskou sezónu v podání čtvrťáků?
Byla to naše poslední sezóna v Lovosicích, nicméně pro naše kluky i pro nás byla prozatím asi nejnáročnější. Celou sezónu bych rozdělil na dvě části. V té první polovině, kdy kluci hráli do Vánoc ještě minihokej, sehráli řadu moc pěkných utkání. Celý podzim jsme však z důvodu nedostatku hráčů ročníku 2003 museli doplňovat o některé mladší hráče ročníku 2004, takže to pro především tyto mladší nebylo v této věkové kategorii vůbec jednoduché. Ale poprali se s tím a herně jim to při pohledu zpět určitě pomohlo. Během podzimu jsme také museli měnit tréninkové časy, protože dětí ve třetí a čtvrté třídě, které jsme několik let trénovali společně už po doplnění ze školičky bruslení bylo na ledě nejen hodně, to se dá dobrou organizací tréninku zvládnout, ale na trénincích se nám začali setkávat děti různého věku a především s různým stupněm zvládnutí techniky bruslení a dalších hokejových dovedností. Rozdělení tehdejší třetí a čtvrté třídy na konci listopadu bylo tedy logické a nevyhnutelné. Čtvrťáky navíc čekal od ledna přechod ke hře na celé hřiště a na tuto pro ně velmi zásadní změnu jsme je museli připravit, i když jsme na přípravu měli vlastně jen tři týdny. O Vánocích jsme kluky přihlásili na jejich poslední velký minihokejový turnaj do Roudnice nad Labem, který si skutečně užili a po zásluze si odvezli na rozloučenou s minihokejem cenné turnajové vítězství.
Po Vánocích nastal přechod od minihokeje k hokeji na celé kluziště. Jak se s ním hráči vyrovnali?
Ano, to je ta druhá polovina sezóny. V podstatě za necelý měsíc jsme je museli naučit spoustu pro ně nových věcí, od změny počtu hráčů na ledě, kdy doposud hráli tři na tři, nyní pět na pět až přes výuku letmého střídání, základní pravidla jako jsou postavení mimo hru, zakázané uvolnění a řadu dalších nových záležitostí, které přináší „velký“ hokej a které je budou provázet po zbytek jejich hokejového života. Během jara 2013 kluci sehráli v rámci krajského přeboru přípravek čtvrtých tříd celkem deset soutěžních zápasů, z nichž dokázali pět utkání vyhrát, jednou remizovali a čtyřikrát odešli z ledu poraženi. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem a podmínkám to byla ale část sezóny, se kterou jsme byli určitě spokojení.
V jakém směru prodělali tví svěřenci v minulém ročníku největší pokroky a kde mají naopak větší rezervy?
Minulá sezóna začala jako každoročně již v květnu 2012, kdy jsme celou letní přípravu věnovali rozvoji jejich pohybových dovedností. Následně jsme absolvovali týdenní společné letní soustředění v Lužických horách, kde si kluci nejen mákli, ale také si ho v partě užili. S dětmi pracuji již více než 25 let, nejprve na sportovních táborech a v posledních letech i jako hokejový trenér. Pohybový rozvoj dětí je, myslím, ta nejzásadnější oblast, kde mají dnešní děti, až na výjimky, obrovské rezervy. Naše tréninky na suchu tak zaměřujeme především na rozvoj, jak já říkám, hbitosti. Dnes je bohužel situace taková, že musíme malé kluky i holky učit dovednostem, které v době, kdy já jsem byl malý kluk, uměly všechny děti v ulici. Ale s tímto se pereme asi všichni. My se naše kluky snažíme připravovat prozatím komplexně po všech stránkách, té hokejové specializace si v dalších letech užijí ještě moc a moc. I když například u hokeje nezůstanou, budou mít i do jiných sportovních disciplín velmi dobrou pohybovou průpravu. Naše tréninky na ledě a podstatnou jejich část jednoznačně stále zaměřujeme na techniku bruslení, tam mají rezervy téměř všichni kluci. Je ale pravda, že se za poslední rok velmi zlepšili a jsem přesvědčen, že i díky lepšímu bruslení, v porovnání s našimi soupeři, dokázali některé vyrovnané zápasy vyhrát. V této oblasti se nám toto skutečně osvědčilo a měnit v ní snad budeme jen to, aby kluci po zvládnutí techniky přidali ještě na výbušnosti. Rezervy u většiny našich kluků vidím rovněž ve střelbě, a to především v její technice a na ni se zaměřujeme už teď v probíhající letní přípravě.
Letní příprava na nový ročník je již v plném proudu, jaká je? Co jste pro hráče připravili?
I pro letošní rok jsme pro kluky připravili skutečně pestrý tréninkový program. Letní příprava začala již počátkem května a po dobu osmi týdnů si kluci nejen máknou, ale i zařádí. Trénujeme čtyřikrát v týdnu na různých sportovištích. Pondělky věnujeme obratnostním, rychlostním a silovým dovednostem. Každé úterý čeká kluky řada odrazových cvičení a pilování hokejových a dalších dovednosti s hokejkou na suchu ve velké tělocvičně. Ve čtvrtek máme střídavě zařazeny atletické dovednosti jako hody, skoky, běhy a míčové hry na atletickém hřišti 6. ZŠ v Litoměřicích nebo jedeme na kola. Pátky máme vyhrazeny pro malou tělocvičnu, kde klukům zařazujeme především základní gymnastické prvky, posilování svalů trupu a na závěr kluky nepříliš oblíbené nicméně nezbytné strečinkové protažení. Snažíme se o co možná nejpestřejší náplň tréninků, při kterých využíváme v maximální míře vedle různých sportovišť i různých tréninkových pomůcek, jako jsou např. švihadla, nestabilní plochy, žebříky, malé medicinbaly, další různé míče a řadu dalšího vybavení. Je toho skutečně spousta.
Začali jste hrát také in-line hokej. Jaký má tento sport u tvých svěřenců ohlas a jak si v něm vedou?
Ano, do letošní letní přípravy jsme také nově zařadili in-line hokej, který si kluci velmi rychle oblíbili, a na tyto tréninky se neskutečně a mimořádně těší, a to dokonce tak, že jsme je po prvním týdnu museli zařadit na místo jednoho hned dva in-line tréninky v týdnu. První tréninky na „kolečkách“ byly pro některé hráče velmi náročné, a to jak fyzicky, tak především psychicky, protože se kluci prali s rozdíly technik bruslení na ledě a na in-line ploše. In-line klukům některé jejich technické nedostatky bruslení zkrátka neodpustí. Nakonec to ale po prvních trénincích zvládli v podstatě všichni a od té chvíle si to společně s námi začali užívat. Je fajn, když máte k dispozici vedle sebe dvojnásobného mistra světa v in-line hokeji Martina Tvrzníka, se kterým jsme se na trénincích in-line střídali a byla by velká chyba toho nevyužít. Někteří kluci si už zkusili sehrát i několik zápasů v rámci přeboru přípravek 2002 a mladší a tento, tak trochu jiný hokej, je skutečně hodně baví. In-line nám ale bohužel momentálně zhatila velká voda zaplavením zimního stadionu v Lovosicích, kde jsme trénovali, takže teprve uvidíme, jak to bude dál.
V závěru loňského ročníku jste sehráli velký turnaj v Kalich aréně. Ten pro vás bohužel skončil neslavně. Co bylo podle tebe důvodem?
To je otázka, kterou jsme si začali pokládat hned po našem nevydařeném vstupu do tohoto turnaje a po našich prvních zápasech, které jsme podle našeho názoru měli na turnaji vyhrát. Zvláště poté, co jsme absolvovali zhruba týden před tímto velmi náročný turnaj v Černošicích, kde kluci na silně obsazeném turnaji ročníku 2002, tedy i o rok starších dětí, dokázali vybojovat úžasné třetí místo. Za sebe bych se klonil k několika faktorům, které pro náš předvedený výkon byly fatální. Tím prvním bylo podle mého názoru příliš velké očekávání, které na kluky šlo ze všech stran, i když jsme se snažili je takového tlaku ušetřit. I když naším prvořadým cílem bylo, aby si turnaj kluci a především ti naši, užili. Asi to v těch svých hlavách neunesli a první tři zápasy ve skupině odehráli jako ze špatného snu. V dalších dvou sice dokázali sehrát velmi vyrovnaná a pěkná utkání s nejlepšími týmy, ale to už bylo na nějaké lepší umístění pozdě. Beru to do budoucna jako velké ponaučení pro nás všechny. I dospělým hokejistům se ne vždy vše povede, takže z toho neděláme tragédii, i když to bezprostředně po turnaji hodně mrzelo, protože turnaj byl připraven perfektně. Jak říkám, během celé sezóny kluci předváděli parádní výkony a jsou to pořád jen devíti či desetileté děti, které mají na nějaký ten nepovedený víkend určitě nárok.
Stěhujete se po letech v Lovosicích právě do litoměřické haly. Vítáte tento přesun nebo vám bude vaše bývalé působiště chybět?
Přesun do litoměřické arény má bezesporu řadu pozitiv, nicméně nás čekají i některé úkoly spojené s přesunem. Určitě se všichni kluci těší, že konečně budou hrát v krásném prostředí naší moderní haly, kde budou moci využívat kompletního vybavení jak ledové plochy tak také jejího skvělého zázemí v podobě malé i velké tělocvičny, posilovny a relaxačního centra. Také již nebudou muset na každý trénink cestovat do deset kilometrů vzdálených Lovosic a neustále dokola řešit dopravu. I když je pravda, že našim několika lovosickým hráčům dojíždění teprve začne. Jako další pozitivum vidím to, že kluci budou moci na tréninky v řadě případů již docházet sami bez doprovodu a jejich výkony na ledě budou moci sledovat nejen jejich rodiče či známých, ale i řada jejich kamarádů z vyšších hokejových tříd i ze školy a také všichni, kteří se kolem litoměřického klubu pohybují. Jedním z otazníků však zatím zůstávají budoucí páté třídě přidělené tréninkové časy. Jsem realista a je mi jasné, že tu v litoměřické aréně budeme nejmladší a s jednou ledovou plochou to není a nebude jednoduché. Navíc jsem v soukromí velmi zaměstnaný člověk, přesto v podstatě téměř veškerý svůj volný čas věnuji lednímu hokeji obzvláště tomu litoměřickému. Ať již v podobě trenérského sebevzdělávání, přípravě tréninkových jednotek nebo času strávených svým hobby hokejem, vlastním vedením tréninků nebo koučování zápasů kluků. Skloubit rodinu, mou náročnou a velmi zodpovědnou práci, za kterou denně člověk dojíždí s trenérskou činností v litoměřickém klubu, bude s časovými možnostmi tréninkových oken Kalich arény z mého pohledu skutečně velmi složité. Ale uvidíme, snad se to podaří.
Jaká jsou očekávání směrem k následující sezóně v kategorii páté třídy?
Kluky v letošním roce čeká první sezóna ligy mladších žáků, což pro ně bude nová zkušenost a asi poprvé se bude podrobněji koukat na to, jak si vedou. Bude to pro nás všechny rozhodně náročnější. Za sebe říkám, že žádná velká očekávání na kluky nekladu. Chtěl bych především, aby se hokejem i nadále bavili, zlepšovali své hokejové dovednosti a aby je hokej stále bavil jako hra, při které budou dělat radost sobě a všem těm, kteří jim fandí a podporují je. K tomu se jim budeme i nadále snažit vytvářet co nejlepší podmínky. Na druhou stranu od každého z nich ale očekáváme plné nasazení jak v trénincích, tak i v zápasech, protože naším cílem je připravit tyhle malé kluky nejen na „velký“ hokej, ale dát jim i solidní základ týmové hry do života. Za i třeba prohraný zápas jim rozhodně hlavu nikdo neutrhne, pokud si všichni v kabině budeme jisti, že jsme pro úspěch všichni jako tým udělali maximum. To je motto, které do nich chceme postupně dostat, aby na ledě i mimo něj vždycky bojovali s maximálním úsilím, bojovali až do konce, a pokud to i přesto nedopadne, zvedli hlavu a šli do toho znovu a naplno.
