Kondiční trenér Jiskra: Kluci v suché pracovali kvalitně! Stadion je výzva

Zveřejněno 14.07.2021 | Martina Kramerová
V Litoměřicích nahradil zkraje letní přípravy Martina Iterského a stal se novým kondičním trenérem kališnického A týmu. Přestože doposud Jan Jiskra trénoval pouze fotbalisty nebo ragbisty, připravil hráčům velmi náročné a kvalitní tréninky, které si hokejisté pochvalovali. Jak „suchá“ probíhala podle něj, co vše do ní zařadil a jak se mu práce pod Radobýlem zatím zamlouvá?

Do klubu jsi přišel teprve nedávno a začal připravovat A tým. Jak by ses fanouškům představil z pohledu pracovních zkušeností a dovedností?

Mám za sebou fakultu tělesné výchovy a sportu. Už při škole jsem se specializoval na fotbal. Byl jsem rok a půl na Bohemce, pak jsem působil tři roky na Spartě u kategorie U15. Už v tu dobu jsem trénoval skupinové lekce. Poté, co jsem dokončil školu, jsem začal trénovat soukromě. Se studiem jsem ale ani po škole neskončil. Studoval jsem na různé certifikace, hlavně ze zahraničí, a utrácel peníze především za vzdělání. Předminulý rok jsem měl na starosti slávistický tým ragby. Individuálně jsem připravoval kamarády a různé fotbalisty. Pak už přišla nabídka z Litoměřic.

Jakou filozofii vyznáváš v tréninku? Které aspekty kondiční přípravy jsou pro tebe nejdůležitější? Na co se nejvíc zaměřuješ?

Moje trenérská filozofie se zakládá na tom, že každý hráč je jiný. Ať už se jedná o fyzické schopnosti, tak i o charakterové rysy. Každý to, co říkám, bere trochu jinak a jinak na to reaguje. Spousta trenérů si to neuvědomuje, ale je to i o tom, jak se s hráči mluví a jakým způsobem člověk dokáže předat to, co potřebuje. Proto se ke každému musí přistupovat individuálně. I když je jasné, že ve skupinovém prostředí, kdy má člověk pod sebou dvacet hokejistů, to samozřejmě nejde na takové úrovni, jak bych asi chtěl. K tomu pak bude větší prostor v sezoně. Dále jsem velkým zastáncem toho, že tělo by mělo být připravené na všechny pohyby, které se objevují v daném sportu nebo běžném životě a běžných aktivitách. Proto se snažím co nejvíc zaměřovat na kloubní rozsahy, připravit klouby tak, aby pojmuly zátěž, kterou pak děláme v tréninku. Nedělám s hráči věci, na které nejsou připravení. Spousta lidí tohle nerado slyší a jsou dotčení, ale moje filozofie je, že pokud není člověk na některá cvičení připravený, nemůže je dělat. Samozřejmě se ale možnosti dají různě modifikovat. Třeba pomocí různých cviků. V dnešní době tak 99 procent lidí není připraveno na všechno, co by mohli dělat. Pak často vidím, že trénují něco, co by neměli. Já se pak snažím najít cestu, jak dělat něco jiného, jak třeba daný sval posílit, nebo ten pohyb udělat v nějakém jiném rozsahu nebo variantě a dostávat klouby do lepších pozic. Postupně se člověk zlepší, ale je to proces a trvá to.

Litoměřicejsou z pohledu trénování tvůj první hokejový tým. Jak velká je to pro tebe výzva a motivace?

Myslím si, že silová příprava atletů v základu není tak odlišná, pořád se potýkáte s hráči, kteří mění směr, skáčou, bruslí, sprintují. Ať už je to fotbal nebo hokej, jsou tam odlišnosti, ale v silové přípravě jich tolik není. Takže to pro mě není nijak extrémně náročné nebo nové, že bych třeba byl mimo komfortní zónu, protože už jsem tohle všechno absolvoval s nějakým jiným týmem a některé principy jsou pořád stejné. Každý k tomu přistupuje jinak, každý má jinou filozofii. Ale určitě bych se shodl s kolegy, že u většiny sportů je to stejné nebo hodně podobné. Jinak je pro mě trénování v Litoměřicích obrovská výzva. Už od školy jsem chtěl být u sportu a pracovat se sportovci a ne s běžnou populací. Strašně mě to s klukama baví a byl bych rád, kdybych jim dopomohl, ať už mladým nebo starším, aby se dostali do extraligy. Kdyby mi to zároveň otevřelo bránu někam výš, byla by to třešnička na dortu, ale nijak o tom nepřemýšlím. Snažím se tu odvést co nejlepší práci, abych pomohl hlavně klukům.

Pojďme k samotnému tréninku. Stadion nedáno dokončil sedmitýdenní suchou přípravu. Jak na ni hráči byli po první dovolené připravení?

Čekal jsem, že budou připravení asi o trošičku lépe. Hokejisté mají v Litoměřicích nadstandardní zázemí a klub funguje i jako projekt svazu. A hráči by k tomu měli tak přistupovat a být připravení. Čekal bych, že budou mít o dost méně tuku, než měli. Někteří asi na dovolené stravování a pohyb neřešili úplně optimálně. Co se ale týče fyzických testů, tak to nebylo vůbec špatné. Některé byly nadstandardní, některým zase něco chybělo, co se týče plyometrie nebo výbušné síly v nohou. Nicméně nebyla to žádná tragédie. Nikdo neměl extrémní výkyvy. Spíš tělesná kompozice mohla být lepší. Ale co se týče silových věcí, bylo to v pohodě.

Co skladba jednotlivých tréninků. Jaký byl program a na co jste se zaměřili?

Nevěděl jsem, v jakém stavu kluci budou po volnu. Po testování jsem si to vyhodnotil a většina z nich měla nějaké nedostatky, na kterých jsme museli pracovat – třeba kotníky, kyčle a tak dále. Takže jsme se první tři týdny snažili, abychom trénovali strukturální balanc. Snažil jsem se hráče zlepšit z pohledu rozsahu a hlavně vyrovnat disbalance. Máme sedm týdnů, což není úplně dlouhá doba na to, abychom se posunuli o velký kus. Nicméně se dá pořád udělat spousta práce. Někteří hráči by to potřebovali víc, proto jsem to individuálně upravoval, a někteří šli něco jiného než ostatní, nebo měli nějaká omezení. V pondělí jsme třeba měli lower body day, kdy jsme se soustředili jen na spodní část těla. V úterý byl jen hořejšek. Pátky byly zaměřené na běhání. V posledních dvou týdnech jsme jeli víceméně na nejvyšší intenzitě a chodili těžká opakování spojená s plyometrií. Potřeboval jsem, aby hráči dokázali sílu, kterou nabrali za těch sedm týdnů, vyprodukovat do síly dynamické.

Jak bys vysvětlil laikovi, v čem různá cvičení, která jste praktikovali, potom hráčům pomohou na ledě?

U hokejistů je důležité, jaký mají poměr váhy vůči síle. Pokud uvedu příklad, tak když stokilový hokejista zvedá stejně těžké závaží jako sedmdesátikilový hráč, tak ten sedmdesátikilový je daleko silnější než ten stokilový, protože při své váze zvedne daleko víc. Relativní síla je u hokejistů velice zásadní, proto jsem se snažili i vylepšit kompozici těla a udržet si sílu. Primárním cílem bylo, aby kluci byli lehčí a měli dostatek síly. To jim pomůže v tom, aby byli rychlejší. Zároveň budou na ledě produkovat větší sílu. Budou tahat míň kilo, takže vydrží bruslit déle. To byla jedna z hlavních věcí, na které jsme se soustředili. Chtěl jsem, aby byli i lépe připravení silově, aby při střetech či soubojích u mantinelu měli navrch. Pro shrnutí pro nás bylo důležité zlepšení kompozice těla, zlepšení síly a přenesení síly na led.

Součástí letní přípravy jsou obvykle míčové hry jako fotbal nebo basket. Proč jsi je do tréninku nezařadil?

Tyhle věci jsem nezařadil z toho důvodu, že máme jen sedm týdnů. Netrénujeme dvoufázově, a proto na to není prostor. Byl jsem rád, že jsme stíhali plány, které jsem připravil. Navíc upřímně musím říct, že kluci jdou stejně odpoledne hrát tenis, na golf nebo vyrazí na kolo, takže mají spoustu mimohokejových aktivit. Já sám jsem je musel i brzdit v tom, aby nechodili na čtyři hodiny na tenis nebo na kolo, aby se nevyždímali, protože by je to mohlo ovlivnit v tréninku. Mohli by přijít unavení, zranit se nebo by nemuseli podávat takové výkony, které se od nich očekávají.

Jaroslav Kracík a Jan Výtisk netrénovali s týmem, ale individuálně. Kvituješ tuhle skutečnost bez problémů?

Přijde mi to úplně standardní. Oba tihle hráči jsou starší a jedou si svůj režim. I vzhledem k věku dobře vědí co mají dělat a co ne. Jarda Kracík si jede přípravu úplně sám. Má trenéra v Plzni, tuším že trénuje u pana Rukavičky, už je tam delší dobu a já jsem s tím v pohodě. Znám Rukavičkovu práci, takže vím, že bude připravený dobře. S Honzou Výtiskem jsem to konzultoval, měl připravený plán od Martina Iterského, tam jsme ho jenom probrali. Bylo to víceméně hodně podobné. Protože já jsem na spoustu věcí, co dělal Martin, navázal. Proto myslím, že oba hráči budou připravení kvalitně.

„Suchá“ už je teď minulostí a hráči si užívají volna. Jak bys týdny letní přípravy celkově zhodnotil?

Kluci pracovali velmi dobře a kvalitně. Přišla sice nějaká zranění, ale myslím, že to všichni zvládli dobře. Až na Martina Procházku, který si utrhl achillovku, žádná větší zranění nemáme. Kromě menších bolístek, které jsou ale normální.

Celou dobu jsi trénoval hráče, kteří jsou ti věkově hodně blízko. Někteří i starší. Jak jsi to zvládal z pohledu autority?

Co se týče autority, tak mi to asi nedělá problém. Myslím, že na to mám i dobrý hlasový fond, nemám problém zvýšit hlas nebo komunikovat. K tomu mi pomohla předchozí praxe, ať už skupinové lekce, nebo ti ragbisti. To byli hráči od dvaceti do čtyřicet let. Je to jenom o tom, jak ty hráče dokážete navnímat a dokážete s nimi jednat. Každý tu má trochu jinou pozici, s každým se musí pracovat jinak. Ale hráči tady jsou na takové úrovni, že chtějí sami, takže pro měn není moc problém, že by neposlouchali, co po nich chci, protože chtějí a potřebují hrát.