Šéftrenér mládeže Domin: Situaci není dobrá! Ale chci vidět světlo na konci tunelu

Zveřejněno 22.02.2021 | Martina Kramerová
Litoměřické mládeži skončila stejně jako ostatním mladým hokejistům soutěžní sezona. Kvůli epidemii koronaviru už se tak v letošním ročníku neodehraje žádný soutěžní zápas. Hráči a hráčky navíc už od podzimu absolvují domácí tréninky. K tomu mají tréninkové jednotky na venkovním ledě v Povrlech. Jaká je tréninková morálka, jak trenéři děti motivují nebo proč hrají důležitou roli rodiče? O současné situaci se rozpovídal šéftrenér kališnické mládeže Vladimír Domin.

Mládežnický hokej v posledních měsících strádá. Tréninky probíhají v omezeném režimu a zápasy se vůbec nehrají. Jak tuto situaci vnímáte z pozice šéftrenéra litoměřické mládeže?

Celou situaci vnímám jako realitu našeho života. Ve sportu obecně nedochází k žádnému rozvoji, ale chci vidět světlo na konci tunelu. Současný stav trvá už víc jak čtyři měsíce. Od září jsme odehráli jen pár zápasů, ti nejmenší hráči skoro žádné utkání. Zastavil se jak tréninkový proces, tak hraní zápasů. A to je špatně. Pořád mi chybí vysvětlení, proč nemůžeme trénovat alespoň v malých skupinách, např. cca 10 hráčů. Učíme se za pochodu a pracovat jinak, a to alespoň tak, jak to teď jde – individuálními tréninky.

Děti mají předepsané domácí tréninky, navíc individuálně jezdí trénovat do Povrl.

Pro mladé hráče a hráčky se i v této době snažíte dělat maximum. Připravujete individuální plány a tréninky doma i na ledě. Co jejich plnění a zpětná vazba?

Současná situace už trvá čtyři a půl měsíce, což je hodně dlouho. S klasickými tréninky a zápasy jsme skončili někdy začátkem října. Tehdy jsme ještě nevěděli, jak dlouho to bude trvat a vrátili se k individuálním tréninkům. Každý trenér dělá pro své kategorie týdenní rozpisy. Myslím si, že oproti jaru jsme je ještě o něco vylepšili. I my trenéři jsme se posunuli v tom, jak připravit trénink, udělat z něj video, které hráči pochopí a dokážou ho v domácích podmínkách zopakovat. V každém případě se trénink změnil z kolektivního na individuální. To přináší pro spoustu rodičů novou výzvu, protože bez nich nemáme šanci jejich děti posouvat dál. Přináší to zásah do jejich zažitých stereotypů. Trénink musí skloubit s pracovní aktivitou. Jak časově, tak prostorově, což bývá těžké.

Každý trenér se snažil udělat univerzální plán, v říjnu, listopadu a prosinci potom probíhaly týdenní konzultace s hráči, při kterým jsme se jim snažili formou videohovorů objasnit a vysvětlit všechno, co po nich chceme. Na začátku to hráči a hráčky plnili pravidelně, kolem Vánoc a v lednu už byla intenzita menší. Chuť a motivace se ztrácela. Na druhou stranu je skvělé, že máme jedinečnou možnost jezdit na venkovní led do Povrl. Nejdřív se tam trénovalo individuálně, a potom po skupinkách, takže ty tréninky byly ještě zajímavější. V nelehké době to bylo takové koření. Od Vánoc zase jedeme individuálně, děti se těší, nicméně potřebujeme trénink skloubit s hraním zápasů, abychom se dočkali požadovaného rozvoje. Ale individuální trénink má i svoje pozitiva, za prvé máme více času a prostoru na hráče, za druhé můžeme odstraňovat jednotlivé chyby, které nejsou tak vidět při skupinovém tréninku a za třetí se i více seznámíme s jednotlivými hráči.

Po opětovném zpřísnění opatření se smí v Povrlech trénovat pouze individuálně.

Na co se snažíte při tréninkových jednotkách zaměřovat a co děláte pro to, aby byly pestré a pro děti zábavné?

Nejdůležitější je pohyb na bruslích. Je to základ. V systematice ledního hokeje je bruslení na prvním místě. Tréninky v Povrlech se tedy snažíme zaměřovat na bruslení a dovednosti s kotoučem. Potom se zaměřujeme na střelbu. Když jsme byli v menších skupinkách, tak do toho byla zařazena i hra na malém prostoru. Od té doby, co jsou zpřísněná pravidla, opět pilujeme herní činnosti jednotlivce. Jak děti rotují mezi trenéry, poznávají různé přístupy jednotlivých trenérů a jejich „oblíbené“ cvičení. Díky tomu předcházíme i určitému stereotypu tréninku. Děti milují soutěže, takže tam nechybí „soutěže“ o to, kdo bude rychlejší, kdo trefí pukem horní tyčku, kdo zvládne přesněji projet dovednostní dráhu atd. Naším úkolem je udržet jejich pozornost, a to se nám myslím daří. Děti a rodiče jsou podle mě určitě spokojení s naším přístupem, alespoň to tak cítím z jejich komunikace.

Jak už bylo zmíněno, mají mladí kališníci jedinečnou možnost trénovat na ledě v Povrlech. Jak moc vám to při práci na jejich hokejovém rozvoji pomáhá?

Musím upřímně říct, že je super, že můžeme v této „blbé“ době na led jezdit. Je to spojené i s motivací. Pokud děláme něco na suchu, chce si to hráč vyzkoušet i na ledě, což je přirozené. Bruslení je dovednost, která je naučená, díky opakování se udržuje a zdokonaluje, to samé dovednosti s pukem. Některým hráčům individuální tréninky hodně pomohly a zlepšují se. Protože čas a prostor je větší, když jsou ve dvou s jedním trenérem. Oproti skupinovému tréninku je to obrovská nálož. Je to pro ně možnost něco dohnat nebo se zlepšovat. Je to dobře, že se nám to podařilo spojit s tím, co trénují doma i s tréninkem na ledě.

Mluvil jste o postupné ztrátě motivace. Jak moc náročné je děti přesvědčit, aby i navzdory různým překážkám cvičily a hýbaly se?

V současnosti je to zajímavější, protože napadl sníh. Sportovních aktivit se dá dělat víc. Je fajn, když si děti vyzkoušejí běžky nebo jdou jen zasáňkovat a musí si ten kopec vyšlápnout. Pobyt v přírodě, vycházky a výlety jsou hodně důležité pro to, aby tělo bylo zdravé a zvyklo si na pohyb venku. V současné době podle mě mají přirozeného pohybu málo. Většina dětí nechodí do školy, nemají tělocvik. To jsou nenachozené kroky, který jim teď chybí a tím se jim nevybitá energie ukládá. Potřebujeme pohyb se zvýšenou tepovou frekvencí, proto doporučuji krátké výběhy alespoň 3x týdně na 20 až 30 minut. Proto jsem měl na začátku ledna videohovor s rodiči, kterým jsem řekl, že je fajn, že si zaskáčou přes švihadlo, nebo cvičí s hokejkou, ale že potřebují zařadit pravidelný pohyb.

Přes veškeré snahy o náhradu klasického tréninku mladým hokejistům chybí zásadní věc – zápasy, ve kterých by si vyzkoušeli naučené dovednosti a získali nové zkušenosti. Může to být do budoucna velký problém?

Co se týče zápasové absence, rozdělil bych mladé hráče do tří kategorií. V první by byli dorostenci a junioři. Pro ně je zápasová ztráta hodně citelná. U hráčů okolo sedmé až deváté třídy to bude takřka obdobné. U mladších ročníků to podle mě naopak nebude mít takový vliv. Velký vliv to na druhou stranu bude mít u náboru. Získat pro klub nové hráče bude náročné, protože jim v současné době nemáme co nabídnout. Jak velký bude v celkovém měřítku dopad toho, že se několik měsíců nehrály zápasy, uvidíme, až zase budeme standardně na ledě a od současné situace uplyne nějaká doba.

Rodiče moc pomáhají, bez nich by to nešlo, říká Domin

Pro komunikaci s hráči i individuální tréninky jsou podle vašich slov velmi důležitým faktorem také rodiče. Co vzájemná spolupráce? Jak prozatím funguje?

Je to individuální, ale musím říct, že rodiče se snaží a bez nich by to nešlo. I když mají různé možnosti. Někdo je sportem políbený, někdo třeba moc nesportoval, a tak je to pro něj těžší. Nechtěl bych na ně svalovat zodpovědnost, ale my se bez nich neobejdeme. Potřebujeme je mít k tomu, aby dítě nějakým způsobem inspirovali a i za nás namotivovali. Proto jsme se snažili dělat i různé výzvy. Někdy v půlce prosince to postupně začalo opadávat. Ale rodiče toho musejí zvládat hodně, navíc se často jedná o nové věci, na které nebyli zvyklí. Ne každý na to dokáže tak rychle zareagovat.

Zaznamenal jste v průběhu posledních měsíců úbytek mladých hokejistů a hokejistek? Takových, kteří třeba řekli, že za takových podmínek nebudou pokračovat?

Jeden z prosincových tréninků, při kterém mohly děti díky uvolnění opatření trénovat ve skupinkách.

Myslím, že zatím ne. Nevím o tom, že by někdo skončil. Ale když se podívám třeba na rozpis individuálních tréninků, tak mi tam některá jména chybí. Myslím, že to není z toho důvodu, že by nebyl prostor se zaregistrovat. Každopádně nemám žádné informace od rodičů, že někdo končí nebo že se nemůže tréninků účastnit. I když si myslím, že nakonec nějaký hráč odpadne.

Nejde zapomenout ani na trenéry. Ti musí vymýšlet tréninkové plány na doma i na led, jezdí do Povrl, kde často trénují ve špatných podmínkách… Zvládají současnou situaci dobře?

Nutno říct, že v současné situaci je to časově náročnější pro ty trenéry, kteří jsou v klubu externě a normálně chodí do zaměstnání. My se navíc snažíme trénink nabízet od 8 do 20 hodin po celý týden. Udělali jsme tréninkové bloky, kdy je v Povrlech každý trenér třeba tři hodiny a zvládne v nich čtyři tréninkové cykly. Počasí nám přálo dost dlouho, v lednu se to trochu zkazilo. Zažili jsme tam déšť i sněhové vánice. V poslední době se tam trénuje při minus osmi i minus dvanácti. Není to standardní, ale na druhou stranu to jsou věci, které nás nijak nelimitují. Trenéři podávají parádní výkony a jsem rád, že jsme schopní individuální tréninky nabídnout. Chtěl bych jim i touto cestou poděkovat. Trenéři mají alespoň čas se seznámit s hráči víc, za normální situace by to nebylo v takové míře možné.

Stejně jako všichni, kdo se starají o mládež, napjatě čekáte, až se uvolní opatření a mládež bude moct na led. Máte nějaké předběžné plány?

Věřím, že bychom mohli sezonu na ledě co nejvíc prodloužit, pokud to půjde. Čekáme, asi jako všichni v této republice až se celá pandemická situace dostane pod kontrolu a my se budeme moci vrátit k rozdělané práci. To znamená trénovat ve skupinách na našem zimním stadionu, pořádat zápasy a turnaje. Udělat pořádanou náborovou akci. Problém je, že nejsme schopní říct, kdy to nastane. Musíme věřit, musíme se naučit nové návyky, musíme se naučit žít i s tímto omezením a nastavit si nové standardy.