Nejednou oblékla český reprezentační dres a díky minulé sezoně obohatila svůj život zkušeností ze švýcarského hokeje. Aneta Cornová byla loni součástí švýcarského týmu ZSC Lions Frauen a předtím odehrála mimo jiné i několik let v kališnickém dresu. „Vážím si toho, že jsem poznala trenéry s tak skvělým přístupem k ženám, jelikož vím, že mnoho dívek na to takové štěstí nemá,“ vzpomíná na své působení v Litoměřicích dvacetiletá obránkyně.
Minulou sezonu jste odehrála za švýcarské ZSC Lions Frauen, jak jste se k angažmá ve Švýcarsku dostala?
Tato příležitost se mi naskytla díky jednomu trenérovi, s nímž jsem byla v kontaktu. Měl moje videa ze hry a přeposlal je trenérům do Curychu. Následně se mi ze Švýcarska ozvali, že by měli zájem vidět mě na ledě, pozvali mě na kemp a vyšlo to.
Měla jste možnost vyzkoušet si zahraniční hokej, co vám to přineslo a jaké to pro vás bylo?
Před odjezdem jsem měla velké obavy, jelikož jsem se chystala do cizí země, v níž budu sama, daleko od rodiny, domova, kamarádů. Navíc jsem jela do úplně nového prostředí. Všechny tyto obavy ale byly zbytečné, jelikož holky i tým celkově byly skvělé a moje host family mě také přijala dobře. Je to krásná země a zahrát si tam byl vždycky můj sen, takže jsem ráda, že se mi splnil. Švýcarsko mi do života dalo největší zkušenost.
Bylo pro vás těžké se vyrovnat s velkou vzdáleností od domova a všeho známého? Jak jste se přizpůsobila tamnímu životu?
Chvílemi to bylo opravdu náročné, protože rodina i kamarádi mi chyběli. Nicméně jak už jsem říkala, holky v týmu byly skvělé a vždy mi pomohly těžší období překonat, takže se mi s tím podařilo vyrovnat dobře. Přizpůsobit se životu ve Švýcarsku pro mě bylo poměrně těžké, jelikož jsou tam všichni nesmírně klidní a pozitivní, na což jsem z Česka nebyla zvyklá. Ze začátku jsem se pozastavovala nad tím, proč mě cizí lidé zdraví na ulici nebo si se mnou povídají, ale člověk si zvykne na všechno, takže mi to časem začalo připadat normální.
Jak se vám ve Švýcarsku líbil mimohokejový život? Co byste na této zemi vyzdvihla?
Jak už jsem zmínila, jsou tam velmi pozitivní lidé, kteří vždy mají úsměv od ucha k uchu a vstřícnost je jejich silnou vlastností. Hned první den, kdy jsem přijela, mě čekala cesta se spoustou tašek na vlak. Uviděl mě jeden pán, který si všiml, že to sotva unesu a okamžitě mi vzal hokejovou tašku a hokejky, které mi odnesl až k vlaku. Byla jsem poměrně v šoku, že mi chce někdo pomáhat, jelikož v Čechách se to moc nestává. Neuměla jsem německy a lidé se okamžitě přizpůsobili, když viděli, že nerozumím, a začali mluvit anglicky, což bylo také super.
Švýcarsko je nádherná země a člověk neví, kam by se chtěl podívat dřív. Vybrat nějaká místa, která opravdu stojí za vidění, je vážně těžké, jelikož je jich hodně. Mně se nejvíc líbila vodní nádrž Gigerwaldsee a alpská hora Säntis. Co se týče jídla, hlavně tu jedí sýry, ale ty mně osobně moc nechutnaly. Když jsem je ale dovezla domů, zbytek rodiny byl nadšený, takže to asi záleží konkrétně na člověku. Jestli něco ale můžu opravdu doporučit, je to jednoznačně čokoláda, tu mají bezkonkurenční.
Hlavní cíl? Návrat do repre, říká Cornová
S hrou v zemi helvétského kříže máte zkušenosti, vidíte nějaký rozdíl mezi tamním a českým hokejem?
Pokud bych měla srovnat ženský hokej, tak ten je ve Švýcarsku na úplně jiné úrovni, a to po všech stránkách. Trenéři jsou klidnější než v Česku a mají i jiný přístup. Nesetkáte se tam s tím, že by na někoho křičeli, což mě překvapilo, jelikož to u nás bývá normální věc a odmala jsem na to byla zvyklá. Co se týče mužského hokeje, chodila jsem se dívat na švýcarskou reprezentaci do sedmnácti a dvaceti let. Hokej se tam hodně zvednul, takže je to pěkná podívaná, mají úplně jiný styl hry než Češi. Setkala jsem se tam i s pár českými hráči, kteří ve Švýcarsku hrají, a nikdy jsem na tamní hokej a přístup neslyšela žádnou stížnost. Každý je vždy rád, že tam může hrát, jelikož přístup trenérů je tam jiný a dělá to opravdu hodně.
Několik sezon jste nastupovala v litoměřickém dresu, jaké jsou vaše vzpomínky na působení ve Stadionu?
Na Litoměřice dodnes velmi ráda vzpomínám. Vážím si toho, že jsem poznala trenéry s tak skvělým přístupem k ženám, jelikož dobře vím, že mnoho dívek na to takové štěstí nemá. Já jsem je díky Litoměřicím našla. Především jsem ráda za pana Tvrzníka, který mě trénoval a dokázal ze mě dostat ty nejlepší výsledky, i když jsem si myslela, že už to lépe nejde. Jsem vděčná i za partu v kabině, kterou jsme měli, protože kluci byli super a jejich přístup k holkám v týmu byl skvělý. Mnoho dívek má velké problémy v týmech s přístupem ostatních k tomu, že i holky hrají hokej a já jsem opravdu ráda, že jsem se s tím v Litoměřicích nesetkala.
Ve vaší hokejové kariéře jste nejednou oblékala reprezentační dres, co to pro vás znamená? Můžete vybrat nějaký zápas, který je pro vás nejcennější?
Zahrát si za reprezentaci žen mi přineslo mnoho cenných zkušeností. Byla pro mě čest oblékat dres s národními barvami a reprezentovat svou zemi. Je těžké vybrat jen jeden zápas, který je na prvním místě, jelikož pro mě byl každý stejně důležitý a na všechny ráda vzpomínám. Pokud mám ale vybrat jen jeden, asi je to zápas proti Švýcarsku na MS U18 v Přerově, jelikož jsem v tomto utkání dala svůj první gól v reprezentaci.
Jaké jsou vaše hokejové sny a cíle, kterých byste ve své kariéře chtěla dosáhnout?
Určitě bych chtěla pokračovat v hraní ve Švýcarsku. Bohužel jsme v minulé sezoně skončili na druhém místě, takže jedním z mých přání je i vyhrát celou soutěž a myslím si, že to není jen můj sen. Moc ráda bych se také vrátila do reprezentace, která je pro mě asi hlavním cílem pro nadcházející sezonu.
