Ze Stadionu do světa (1. díl): Na Litoměřice stále vzpomínám, říká útočnice Sarnovská

Zveřejněno 08.06.2020 | Martina Kramerová
Bývalá hráčka Stadionu, hokejistka ošlehaná Švédskem i několikanásobná reprezentantka. Agáta Sarnovská toho i přes mladý věk v hokeji zažila hodně. Postupně se propracovala k zahraničnímu angažmá i k dresu národního týmu. V minulosti přitom na tři roky přerušila kariéru. „Hrála jsem ještě basket a časově se obojí nedalo zvládnout. Tak jsem s hokejem skončila. Ale dlouho mi to nevydrželo,“ přiznala osmnáctiletá útočnice. V rozhovoru se rozpovídala i o tom, jak probíhal její hokejový růst, jak vzpomíná na Litoměřice a proč po dvou sezonách ve švédském MODO změnila dres.

Už dva roky hrajete ve Švédsku. Nejprve jste hájila barvy MODO, teď se přesouváte do Malmö. Proč padl výběr právě na tento tým?

Změna musela přijít. Sice jsem s holkama v týmu chtěla zůstat, proč to tam bylo super, ale bohužel jsme si nesedli s trenérem. Už během sezony jsem tak začala řešit, co a jak. Jednala jsem znovu s týmy z SDHL (Svenska damhockeyligan - poz. redakce), ale to nakonec nevyšlo. Bylo mi řečeno, že pro týmy je výhodnější podepsat mladou Švédku než cizinku. Nakonec jsem si vybrala Malmö. Nabídli mi dobré podmínky a bylo vidět, že o mě klubu má zájem. Manažer je navíc Slovák, takže mi může dost pomoct.

Dres MODO jste oblékala dvě sezony. Jak byste toto angažmá zhodnotila? Co vám hokejově dalo?

Obě sezony byly hodně náročné. Ale určitě ne tak fyzicky jako psychicky. První sezonu jsem začala v juniorce a od její poloviny jezdila na zápasy s áčkem. Tam jsem to vždycky akorát odseděla. Když jedete každý víkend osm až dvanáct hodin autobusem tam a zpět a na led se ani nepodíváte, je to dost náročné. Druhou sezonu to bylo trochu jiné, začala jsem opět jako hráčka juniorky, ale trénovala jsem s áčkem, hrála jsem každý zápas juniorky a v áčku druhou lajnu. V říjnu jsem dostala smlouvu do áčka s tím, že budu vypomáhat juniorce. Začátkem prosince vzal trenér do týmu švédské hráčky z juniorky, které by se mohly dostat na MS U18. Mě beze slova přesunuli do třetí čtvrté lajny. I když jsem do té doby bodovala. Doteď nevím, co se stalo. V průběhu jsem odjela reprezentovat do Soči, kde se mi také docela dařilo. Ale ani po návratu se nic nezměnilo. Tak jsem začala řešit odchod.

V klubu jste nebyla jediná Češka, hrála tam s vámi třeba Viktorie Švejdová. Jak moc vám česká přítomnost v kabině pomohla v adaptaci?

Celkově tam se mnou hrály dokonce čtyři holky z Česka. Z tohoto pohledu to bylo super, trávily jsme spolu každý den.

Se švédským hokejem už máte bohaté zkušenosti. Mohla byste porovnat tamní podmínky a české prostředí?

Ve Švédsku hráčkám platí nebo shánějí práci a zařizují bydlení. V Česku to podle mě zdaleka tak nefunguje.

Jaký je celkově život v zemi Tre Kronor po hokejové stránce? Tréninky, regenerace, podmínky? A co fanoušci?

Ve Švédsku jsou podmínky dobré. I když samozřejmě záleží na tom, kde hrajete a jaký jste hráč. U holek je to ale pořád daleko slabší než u chlapů. Ale od té doby, co kvůli tomu Švédky protestovaly, se to lepší. Tréninky jsou jiné, je to víc o individuální stránce. Co se týče tréninků, tak ty dopolední byly rozdělené na ročníky a hodně zaměřené na bruslení a dovednosti. Při odpoledních trénincích jsme měli v pondělí a úterý taková ta klasická cvičení a ve čtvrtek a pátek systém a přesilovky. Regenerace v MODO byla nulová a všem nám hodně scházela. Člověk na ni měl nárok jen ve chvíli, kdy se mu něco stalo. Podpora fanoušků je různá. U nás na ženy moc lidí nechodilo, ale třeba na utkání Luley a HV71 jich chodí dost.

Co Švédsko a život mimo hokej? V čem jsou Švédové jiní nebo naopak stejní jako my Češi?

Švédové mají na všechno hrozně moc času, na to v Česku nejsme zvyklí, nedávají ani pomalu přesné termíny, vše mají rozdělené na týdny. A většinou ani to nevyjde. Nejsou určitě tolik komunikativní jako my, samozřejmě ne všichni, ale většina určitě.

Uplynulá hokejová sezona skončila dost brzy a nečekaně. Jak na epidemii koronaviru Švédové reagovali? Měla jste s návratem do Čech nějaký problém?

Už jsem měla naplánovaný let, ale dva týdnu dopředu mi zavolali z domu, ať si koupím letenku hned na druhý den a letím domů, pokud to půjde. Báli se, abych pak vůbec odletěla. Ve Švédsku se to v té době ještě tolik neřešilo, nařízení byla doporučená. Když jsem přijela domů, byla jsem z informací médií dost vyděšená.

Výměna za basket? Jenom na chvíli, říká Sarnovská

Pojďme k vašim hokejovým začátkům. Jak jste s tímto sportem vůbec začala?

Když jsem byla mladší, v rodině se neřešil téměř jiný sport než hokej. A protože jsem na něj koukala, chtěla jsem to samozřejmě zkusit. Nakonec jsem u něj kromě pauzy zůstala až doteď.

Byla ve vašem životě chvíle, kdy jste si řekla, že s hokejem chcete skončit? A proč vámi zmiňovaná pauza?

Když mi bylo tak jedenáct, přestala jsem na dva tři roky hrát. Tenkrát jsem souběžně hrála basket a časově se to nedalo zvládnout. Pro holku navíc bylo samozřejmě lepší hrát basket, a tak jsem s hokejem skončila. Ale moc dlouho mi to nevydrželo. Po třech letech jsem skončila s basketem a začala zase s hokejem. Díky tomu asi mám myšlenky na konec za sebou.

Kdy a proč jste se rozhodla, že chcete hrát na profi úrovni?

Po sezoně 2018 jsem si říkala, že už bych asi měla něco změnit. Volaly mi holky ohledně Ameriky, kde trenér sháněl hráčky. Mě ale Amerika nikdy moc nelákala a když jsem se bavila s kamarádkou, co hrála ve Švédsku, doporučila mi právě tuhle zemi. Řekla mi, ať to zkusím. Doma se o tom nemohlo nejdřív mluvit, protože se mamka bála mě v šestnácti pustit do jiné země. Asi měsíc jsem čekala na svolení, pak jsem to konečně mohla začít řešit.

Jak se na vás tvářili a tváří cizí lidé, když jim řeknete, jakým sportem se zabýváte?

Zjistila jsem, že v Česku je to stále stejné. Lidé jsou toho názoru, že hokej není sport pro holky. A často se ptají, jestli se holky na ledě nebojí, když hrají s klukama. Ale po hokejové stránce se to lepší.

V minulosti jste nastupovala také v dresu Litoměřic. Jak na Stadion vzpomínáte? A sledujete v sezoně výsledky týmu?

Na Litoměřice vzpomínám nejlépe, jak to jen jde. Kluci mě vždycky brali úplně super, což podle mě nemůže říct ani polovina holek, co hrají nebo hrály s klukama. Vystřídala jsem i pár trenérů a nemohla jsem si stěžovat. Letos jsem sledovala áčko, ale hlavně juniory, jelikož to jsou kluci, se kterýma jsem nastupovala v dorostu. Koukala jsem, že se jim dařilo. Extraligu měli hodně blízko.

Od Radobýlu jste se postupně vypracovala do Švédska i české reprezentace. Jaký je to pocit oblékat národní dres?

V osmnáctkách jsem byla stálou reprezentantkou, teď v ženách je to jiné. Ale letos jsem byla na dvou turnajích a myslím, že to bylo dobré. Holky mě vzaly mezi sebe a když vás parta přijme, je to vždycky daleko snazší. Být v reprezentaci je jinak celkově super, ale je to určitě daleko větší zodpovědnost.

Jaký zápas v českém národním týmu pro vás byl zatím největší zážitek?

Bylo to určitě letošní turnaj v Soči, když jsem při svém prvním zápase za dospělou reprezentaci žen dala dva góly.

Hodně lidí v dnešní době nemá představu, jak se dá skloubit vrcholový ženský hokej se školou, prací či osobním životem. Jak to máte v tomhle směru vy?

Studuju dálkově, kvůli hokeji jsem musela pozastavit rok a místo toho studovala ve Švédsku švédštinu. Letos jsem studovala druhák dálkově. S prací se hokej skloubit dá, ve Švédsku to hokejistkám zařizují. Aby pracovaly třeba dvě tři hodiny denně, měly nějaký další příjem, ale zároveň se moc neunavily a mohly trénovat a hrát zápasy. Co se týče osobního života, s holkama jsme někdy zašly na kafe nebo na večeři. Ale na druhou stranu jsem do Švédska odešla hrát hokej a ne se bavit něčím jiným, takže moc vedlejších aktivit ani nevyhledávám.

Kromě mnoha další věcí jste obvykle celou sezonu daleko od rodiny. Jak takové odloučení snášíte?

Když jsem teď byla ve Švédsku s českýma holkama, tak to bylo v pohodě. Doma jsem byla jen tři dny na Vánoce. Ale celkově to zvládám dobře. Uvidíme, jak to bude příští sezonu, až budu sama ve velkém městě.

Momentálně se na další sezonu připravujete doma. Co vaše suchá příprava?

Mám individuální plán, doma máme vše, co k tréninku potřebuju. A taky chodím běhat. Vím, na co se potřebuju zaměřit. A hlavně to dělám pro sebe a pro svůj rozvoj, takže nemám problém se k tomu dokopat.

V hokeji už jste toho i přes mladý věk dokázala hodně. Kam byste se chtěla v budoucnosti ještě posunout?

Určitě bych se chtěla v příští sezoně dostat ve Švédsku do SDHL a nastálo se usadit v reprezentaci.