26. 3. 2020 | Martina Kramerová

Chyběla jen třešnička! Jinak skvělá sezona, hodnotil trenér Tvrzník

V uplynulé sezoně opět vytvořil trenérské duo s Davidem Brukem a společně dovedli Stadion až na 6. příčku prvoligové tabulky a k přímému postupu do play-off. I přes nečekaný konec tak byl podle Daniela Tvrzníka soutěžní ročník pro Stadion úspěšný. „Všichni jsme celou sezonu dřeli. Pomyslná třešnička na dortu v podobě play-off ale nepřišla, což nás strašně mrzí. Ale sezona byla skvělá,“ zhodnotil uplynulé měsíce litoměřický kouč. Rozpovídal se i o přínosu jednotlivých hráčů, novém systému soutěže i momentech, na které se nezapomíná.

Letošní sezona skončila kvůli epidemii koronaviru hodně rychle a nečekaně. Jak jste s týmem sledovali postupný vývoj?

Samozřejmě jsme to sledovali hodně intenzivně. Ale čekání na verdikt pro nás nebylo až tak dlouhé. V sobotu jsme dohráli zápas se Slavií a tuším, že už ve čtvrtek bylo rozhodnuto. My měli připravený tréninkový plán, který jsme kvůli tomu jen odkládali, protože se nevědělo, co bude dál. Kluci se měli sejít ve středu a den potom už bylo jasno. Předčasný konec sezony pro nás byl velká škoda, ale bohužel se s tím nedalo nic dělat. Zdraví je na prvním místě.

Jak moc vás mrzí, že jste si nemohli zahrát čtvrtfinále? Série se silným Vsetínem by byla určitě hodně zajímavá.

Všichni jsme celou sezonu dřeli. Hráči, realizační tým i vedení. A to proto, abychom si zahráli čtvrtfinále. Ale pomyslná třešnička na dortu nakonec nepřišla, což nás hodně mrzelo. Dalo by se říct, že je to spousta práce, která na jednu stranu přišla vniveč. Byla to ale nádherná sezona, odehráli jsme spoustu výborných zápasů, ale play-off tomu chybělo. Bohužel je situace, jaká je.

Nejlepší moment sezony podle Daniela Tvrzníka? Zápas se Slavií.

Mluvil jste o nádherné sezoně. Mohl byste ji zhodnotit? Jak z pohledu hry, tak z hlediska výsledků?

Sezonu bych rozdělil na dvě období. Základní část, která byla hodně povedená, a skupinu o pořadí v play-off, kdy jsme se propadali tabulkou a výsledky už nebyly takové. Začátek sezony a její první polovina byly z naší strany hodně nad plán. V závěru základní části jsme se pohybovali kolem druhého třetího místa tabulky a byli až překvapení, jak to jde lehce. V prosinci ale mladí kluci odjeli na přípravný kemp před juniorským MS a přišlo období, kdy jsme hodně těžce dávali dohromady sestavu. Navíc jsme pak měli sérii osmi prohraných zápasů. Nutno ale říct, že jsme hráli s hodně silnými soupeři a novým klukům, kteří přišli, chyběla zkušenost s takovými zápasy. Nebylo tam slabého protivníka a pro ty nové hráče z ročníku 2001 až 2003 to bylo strašně těžké. Hodně utkání jsme nedokázali výsledkově dotáhnout do konce. Poslední duel proti Slavii nás zase nakopl a uhráli jsme kýženou první šestku. Za to patří klukům velký dík. Věřím, že v play-off bychom byli schopní Vsetín nejméně potrápit. Takže celkově sezonu hodnotím pozitivně a jako velice úspěšnou. Dá se říct, že jako jednu z nejúspěšnějších v novodobé historii klubu. Za to jsme strašně rádi.

Poslední zápas jste nakonec odehráli proti Slavii. A byla to přímá bitva o první šestku. Jak moc před tak důležitým duelem pracovala nervozita a jak jste se na něj připravovali?

Na přípravu sice nebylo moc času, protože zápasy šly rychle po sobě, ale myslím, že jsme se na to utkání připravili pečlivě. Poslední zápasy už jsme jeli hodně na krev. Slavii potkala stejně jako nás už předtím série porážek. My jsme naopak poslední zápasy zvládli velice dobře a i když jsme třeba pokaždé nevyhráli, hra měla dobré parametry. Už před začátkem zápasu jsme z hráčů cítili velké odhodlání a sílu. A pak bylo jasně vidět, že jsme naprosto zaslouženě vyhráli. Pro nás to bylo takové vyvrcholení sezony.

Uplynulou sezonu provázel nový herní systém. Program byl hodně nabitý a zápasy šly rychle za sebou. Co na tuhle novinku říct? Jak podle vás fungovala v praxi?

I když se to nezdá, tak 58 zápasů základní části je vzhledem k extrémnímu zatížení celkem hodně. Sezonu sice předělily reprezentační pauzy, ale i tak bylo utkání opravdu hodně a času na trénink, především pro mladé hráče, nebylo tolik. Starší hokejisté sice radši hrají víc zápasů, než trénují, ale celkově se na výkonech menší množství tréninků podepíše. Když pak přijde třeba marodka a hráči se musí točit, ubírá to strašně moc sil a hokejisté jsou náchylnější na zranění. Byl bych radši, kdybychom jeli nějaký klasický systém podobný extralize, která má o pár zápasů míň, což je v dlouhé sezoně znát. I když samozřejmě chápu, že při počtu účastníků v Chance lize není jednoduché vymyslet nějaký smysluplný systém, aby ta utkání nešla tak rychle po sobě. Přece jen hrát takřka celou sezonu tři zápasy za týden je hodně náročné.

Nikdo nezůstal za očekáváním, říká Tvrzník

Pojďme k samotným hráčům. Byli nějací hokejisté, kteří předčili vaše očekávání? A naopak někdo, kdo je nenaplnil? Jak si v celkovém měřítku vedlo starší zkušenější jádro?

To, jak zvládli sezonu starší hráči, bylo skvělé. Klobouk dolů. Výsledky stály především na nich. Dan Voženílek a Martin Kadlec odehráli z pohledu pozice v týmu a produktivity životní sezonu. Jsem taky strašně rád, že Markus Korkiakoski navázal na předchozí sezonu a zopakoval bodovou úspěšnost, což byl také úžasný výkon. Očekávání splnil také Peter Jánský. Co se týče obránců, tak Jirka Jebavý, Honza Strejček i Patrik Marcel navázali na loňskou dobrou sezonu. Proto jsme si je chtěli podržet, protože jsme jim věřili. A vyplatilo se nám to. Škoda zranění a konce Aleše Pavlase, který v určitých momentech v kabině strašně chyběl. Především v druhé polovině sezony. I proto bylo horší období třeba trochu delší, než bychom si přáli.

Co mladí hráči? Jaká byla jejich sezona? A dokázal byste vybrat ty, co se předvedli nejvíc?

Mladých hráčů se v týmu protočila strašná spousta. Zmínil bych asi tři jména, která zvládla sezonu nad očekávání. Byli to Vojta Střondala, Honza Mlčák a Míra Kukla, kteří porci minut, co dostali na ledě, zvládli velice dobře a patřili k důležitým hráčům. Pro Honzu a Míru to navíc byla, dá se říct, první plnohodnotná sezona v dospělém hokeji. A vedli si výborně. I ostatní mladí hráči ale prokázali své kvality a byli na ledě hodně platní. Rozhodně tu nebyl někdo, kdo by nesplnil očekávání. Ti hráči jsou tu především proto, aby nabrali zkušenosti a nemůžeme po nich chtít nějakou roli lídrů.

Týmu nárazově i na delší dobu vypomohli i další hokejisté. Ať už Jiří Půhoný, Marek Voženílek nebo hráči z Litvínova. Byl znát i jejich přínos?

Na tyto hráče určitě nesmíme zapomenout. V krizových situacích nám neskutečně pomohli. Ať to byli Filip Helt nebo Lukáš Doudera. Martin Havelka s Pepou Jíchou se zařadili k základním stavebním kamenům mužstva a spolupráce s Litvínovem se opět ukázala jako velice prospěšná. Krátkodobě vymohli i další hokejisté a i ti se ukázali ve velmi dobrém světle a moc nám pomohli.

Takřka celou sezonu vedl tým na ledě s kapitánským céčkem Daniel Voženílek. V roli útočníka a obávaného snajpra si vedl skvěle. Co role kapitána?

Dan není svou povahou a naturelem z mého pohledu úplně nejvhodnější typ na kapitána. Navíc to měl strašně těžké, protože navazoval na práci Aleše Pavlase, což je typologicky kapitán par excellence, který ví, kdy má zařvat, kdy to zklidnit a kdy je potřeba říct něco ostřejšího. A to během tréninku i v zápase. Dlouho jsme váhali, kým Aleše nahradíme. Měli jsme několik variant. Dan nám z toho v tu chvíli vyšel jako nejlepší alternativa. Myslím, že sezona byla výsledkově úspěšná, nemůžeme říct, že by tu roli nezvládl. Dan je strašně hodný kluk a v určitých chvílích neumí být tak razantní. Ale i když s rezervami, tak tuhle novou roli zvládnul.

6.
Na tolikátém místě skončil Stadion v uplyném ročníku Chance ligy.

Jak jste vy a tým vnímali podporu fanoušků, která v sezoně kvůli výsledkům hodně kolísala?

Musím říct, že nám fanoušci v mnoha chvíli dokázali v uplynulé sezoně vytvořit parádní atmosféru a hnali nás dopředu. Ať už na startu sezony nebo v posledním zápase proti Slavii. Ti nejvěrnější navíc kolikrát vyrazili i na venkovní zápasy. Když se nám nedařilo, tak byla část našich příznivců logicky nespokojená. Pro celý tým to rozhodně nebylo jednoduché. Ale po většinu času nás naši příznivci skvěle podporovali a za to jim patří velký dík.

Vraťme se ještě k negativním reakcím. Měly dopad i na hráče? Jak jste se s tím snažili vypořádat?

Hráči to samozřejmě řeší. Nemůžeme si myslet, že kluci to nevnímají a je jim jedno, jestli fanoušci fandí nebo pískají a jestli jich přijde čtrnáct set nebo osm set. Pro ty hráče je to pak těžké, protože tomu celou sezonu dávají maximum. Ale je to sport, takže nikdo nemůže čekat, že sezonu projedou bez zaváhání a bez útlumu a bez krátkodobé ztráty formy. To zkrátka nejde a nevyhne se tomu žádný sebelepší a sebezkušenější tým. My navíc pracujeme v systému projektu Dukla, kdy se hráči hodně točí a hodně hrají mladí, takže udržet konzistentní výkonnost je velice těžké. Hodně to bylo vidět na začátku sezony, kdy tým společně trénoval a hrál. Mužstvo bylo sehrané. Když se pak začala měnit sestava, byl nadlidský úkol tým udržet v top formě. Věřím, že máme spoustu objektivních fanoušků, kteří chápou, jak je to nastavené. Na druhou stranu chápeme, že je zajímají především výsledky a nemůžeme po nich chtít, aby je nezajímaly. Občas bychom byli rádi, aby měli příznivci vůči týmu větší trpělivost. My se samozřejmě snažíme hráče nabádat, aby nereagovali na negativní komentáře a ani je neřešili a byli koncentrovaní jenom na hokej, ale v některých chvílích je to náročné. Musím ale zopakovat, že pokud fanoušci fandili, hnali nás dopředu a jejich podpora nám hodně pomáhala.

Na které okamžiky soutěžního ročníku 2019/2020 budete nejvíc vzpomínat? Co vám nejvíc utkvělo v paměti?

Pokud bych měl vybrat jeden moment, byl by to určitě poslední zápas se Slavií. Zápasy, kdy se hraje o všechno, jsou lidově řečeno „žrádlo“. Pro hráče, realizační tým i fanoušky a všechny ostatní. Tím, že zápas byl úspěšný, jsme si ho všichni strašně užili. Já jsem si ale užíval celou sezonu. Většinou jsme hráli velice dobrý hokej, v realizačním týmu jsme měli obrovskou pohodu. Cítili jsme, že naše práce dává smysl a viděli, jak se hráči zlepšují a že jsme schopní přehrávat i top favority soutěže. Dokázali jsme porazit Motor, Vsetín, Přerov a hrát výborně proti zkušeným a silným celkům. Pro mě byla nezapomenutelná sezona jako celek.

V důsledku epidemie koronaviru si sice můžete užívat delší, ale zato hodně specifické volno. Jak ho trávíte? Už se pomalu začínáte připravovat i na další sezonu?

Současné situaci se musíme všichni podřídit. Není to příjemné pro nikoho. Já trávím čas se svými dětmi, které mají zavřenou školu. A musím říct, že po 14 dnech tohohle režimu je to hodně náročné. Snažíme se co nejvíc sportovat a zatím to zvládáme. Navíc jsem v kontaktu s trenérskými kolegy, abychom připravili kádr na příští sezonu. Jak a kdy začne příprava v tuhle chvíli vůbec není o nás. Byli bychom strašně rádi, kdyby tato opatření co nejdřív skončila a my se mohli na konci května nebo začátku června začít připravovat standardně. V tuhle chvíli ale momentálně budeme rádi, když začneme na ledě. Byl bych moc rád, kdyby tyhle problémy co nejdřív pominuly a my se zase sešli ve zdraví v kabině a mohli se soustředit zase na hokej.