Stadion si ve skupině o pořadí v play-off vybral slabší chvilku a po několika prohrách postupně klesl na 7. příčku tabulky. Podle trenéra Davida Bruka mělo na výsledky vliv hned několik faktorů – migrace hráčů, nezkušenost nováčků, horší koncovka nebo disciplína. Zároveň vysvětlil důvody změn v sestavě či důležitosti působení starších hokejistů.

Druhá část sezony se přehoupla přes polovinu. Jak byste popsal její dosavadní průběh?

Skupina o pořadí v play-off je v první řadě samozřejmě těžká, protože hrajeme s top týmy soutěže. První čtyřka je nadstandardně silná, navíc mezi ní jsou České Budějovice, které jsou pro mě jasným favoritem na postup do extraligy. Pro nás byl úspěch už to, že jsme se do této skupiny dostali. Proto je jasné a logické, že v ní nesbíráme vítězství za vítězstvím. Pro nás i fanoušky je ale dobré, že hrajeme kvalitní zápasy a můžeme se poměřovat s těmi nejlepšími. Protože hrajeme jen se silnými mužstvy a ne úplně se všemi jako v základní části, jsou pro nás ale jednotlivé zápasy bojem o každý bod.

Proč se týmu v současnosti tolik nedaří? Jak moc se na výkonech podepsaly změny v kádru a z jakých důvodů k nim došlo?

Vzhledem k nastavenému projektu jsme se z pohledu kádru letos dostali do stejné situace jako loni. Na rozdíl od loňska jsme si ale mysleli, že jsme na ni připraveni. Úplně se na to ale nikdy připravit nejde. Je nutné říct, že do poloviny prosince máme vždy stabilizovaný tým. Ale v momentě, kdy začne kemp před juniorským mistrovstvím světa, dochází v kádru k migraci a na jeho doplnění se nemůžeme připravit průběžně. A to z několika důvodů. Zaprvé nevíme, kolik hráčů se prosadí z kempu do přímé nominace, proto jsme do poslední chvíle čekali, kdo bude nominován. Ti, kdo se do kádru nedostali, se měli vrátit. V tom ale nastal první problém. Někteří kluci se zranili a některé si stáhly jejich mateřské kluby, aby mohli nastoupit v extralize. Letos se nám po MS nevrátil vůbec nikdo. Přišli jsme o všechny hráče, kteří se dostali do širšího výběru. Ať už to byli Mlčák, Střondala nebo Vitouch . Na všechny tyhle hráče mají vlastnická práva jejich mateřské extraligové kluby, jež si je stáhly. My jsme tedy svým způsobem splnili svou roli, udělali jsme s nimi velmi dobrou práci, ale tím, jak se zlepšili, paradoxně můžeme trpět. Protože se zlepšili tak moc, že o ně stály extraligové týmy. Další věcí je, že jsme měli smůlu i na velký počet zranění. Aktuálně jsme ve stavu mínus čtyři obránci, s čímž se nejde vypořádat tak, abychom je plně nahradili. Tým není konsolidovaný a musíme počkat, až se kluci plně uzdraví. Další skutečností je fakt, že jsme v základní části byli kompaktnější a dávali hodně branek. To se teď neděje. Nemůžeme se ale vymlouvat tím, že je to působením v horní skupině. V základní části jsme totiž dávali hodně gólů i silným soupeřům. Byli jsme schopní dát Motoru nebo Vsetínu pět šest branek a vyhrávat. Teď se nám nedaří a tolik gólů nejsme schopní dát.

Na jedné straně odešlo množství mladých hráčů, na druhé přišly další talentované naděje. Čím to, že je mezi výkony takový rozdíl? A jak byste vysvětlil princip doplnění týmu?

Aktuální čísla jsou jednoduchá. Odešlo nám hodně hráčů, kteří měli vysoký ice time a zaznamenali spoustu kanadských bodů. Z pohledu čísel jsme přišli o 81 kanadských bodů a nahradili je jen třemi body. Rozdíl mezi nimi je propastný. K tomu je ale třeba říct, že to není tím, že bychom tým špatně doplnili. Před sezonou jsme vybrali mladé hráče, díky práci vedení a sportovního manažera se domluvili s jejich kluby a získali je pro Litoměřice. Měli jsme tak k dispozici nejlepší z nejlepších hokejistů, co u nás máme. Ti hráči, kteří náš tým po jejich odchodu doplnili, nemají takové zkušenosti a kvalitu a teprve se v první lize rozkoukávají. Hráči, kteří přišli na začátku sezony, měli delší čas na aklimatizaci a mohli hrát i se slabšími soupeři, takže to měli svým způsobem jednodušší. Noví hráči do toho skočili. Vyloženě jsme je hodili do klece a museli se s tím poprat. Je také důležité říct, že ročník 2001, kterým jsme chtěli tým doplnit, je hodně specifický. Většina hráčů se rozhodla jít jinou cestou a hraje v zámoří. Proto jsou pro nás nedostupní. Aktuálně máme přes dvacet hráčů, kteří prošli mládežnickými reprezentacemi a působí za mořem. Proto jsme museli jít takovou cestou, že jsme tým začali doplňovat mladšími hokejisty ročníku 2002 a 2003. Projekt Dukla je postavený na tom, že v momentě, kdy si extraligové kluby stáhnou své mladé hráče, nenahradí je v projektu zkušený hokejista, ale znovu mladý kluk. To je reálný pohled na to, proč musíme bojovat o každý bod a tým se v podstatě ve fázi, kdy se spěje do play-off, znovu buduje. Je to znát, ale jiná cesta není.

Když odhlédnete od malého počtu kanadských bodů, jak si podle vás noví mladí hráči v kališnickém dresu vedou?

Myslím, že si vedou velice dobře. Klub odvedl dobrou práci a přivedl výborné hokejisty. Ti kluci jsou poctiví a seriózní. Mají snahu pracovat a zlepšovat se, přijímají filozofii klubu. My jsme s nimi spokojení, ale je to pro ně novinka hrát v rozjeté sezoně seniorský hokej. A jak už jsem říkal, je trošičku rozdíl začít sezonu sérií přátelských utkání, být s týmem od začátku a rozehrát sezonu se soupeři s různou kvalitou, kdy jsou některé zápasy lehčí a některé těžší. Tihle hráči vstoupili bez jakékoliv zkušenosti se seniorským hokejem do jámy lvové a je to pro ně extrémně těžké. Ale na to, jak je to pro ně náročné a jak krátký čas měli na aklimatizaci, to zvládají dobře. Logicky ale není jejich aktuální výkonnost taková jako u hráčů, kteří tu byli předtím.

Základ týmu tvoří zkušení hokejisté, zbytek mladí talenti. Myslíte, že by starších hráčů mohlo být ještě méně? A byl by takový tým vůbec konkurenceschopný?

Jsem přesvědčený o tom, že tenhle poměr je nastavený velice citlivě a správně. Musím říct, že si nedovedu představit, že by tady těch starších hráčů bylo méně. My dáváme šanci mladým klukům, kteří se seniorským hokejem nemají žádnou nebo minimální zkušenost. Jejich kluby nám je dávají, protože pro ně nemají posty v seniorském hokeji. Počet devět až jedenáct mladých hráčů, se kterými průběžně hrajeme, je podle mě strop a maximum. Ano, můžeme se bavit o tom, že takových hráčů budeme mít dvacet, ale ti hráči se pak nebudou zlepšovat. Protože nebudou mít od koho se zlepšovat. Budou uzavření ve svém prostředí, ve své vlastní bublině a budou sice poslouchat a my je jako trenéři budeme mentorovat, ale oni ty věci neuvidí. Aby se zlepšovali, potřebují kolem sebe hráče, kteří jsou lepší než oni. A to jsou naši starší hráči. Ti jsou pečlivě vybraní, aby měli výkonnost, kvalitu a charakter a já jsem přesvědčený o tom, že bez nich to nejde. Co se týče konkurenceschopnosti, tak pokud bychom postavili ryze juniorský tým, nebudeme hrát v soutěži důstojnou roli. Z mého pohledu by to navíc bylo bezpředmětné, protože pokud bych v takové soutěži trénoval jenom mladé hráče, nejsem si jistý, že bych byl schopný je zlepšit.

Koncovka? Šance máme. Chce to trénink a čas

Pojďme k samotné hře. V poslední době máte velké problémy s koncovkou. Do šancí se sice dostáváte, ale nestřílíte branky. Jak si to vysvětlit? Psychickou nepohodou, nezkušeností nebo třeba smůlou v zakončení?

Z mého pohledu je velmi důležité, že ač je tým polonový, dokáže se i tak dostávat do šancí. I s takřka nově složeným mužstvem máme v zápase často i přes čtyřicet střel. Samozřejmě si nebudeme nic nalhávat o tom, že můžeme být důraznější v předbrankovém prostoru, vyprodukovat ještě víc střel a hrát jednodušeji. V poslední době tak nabádáme hráče, aby víc stříleli přes hráče, víc hledali odražené puky, zjednodušili některé věci, aby zlepšili screening a clonění před bránou jedním dvěma hráči a podobně. V tom se musíme zlepšit, abychom dávali víc branek. Druhá věc je naopak neřešitelná a chce čas a trpělivost. Už jsem o ní mluvil. Odešlo nám 81 kanadských bodů. Noví hráči se sice dostávají do šancí a vypadají v nich opticky velmi dobře, ale nejsou produktivní. Pokud jsme vybrali dobře a ti kluci jsou talentovaní, tak se to naučí. V současné době se jim to proti vyspělým týmům nedaří. Hráči, co tu byli před nimi, se to za půl roku stihli naučit a výrazně pomohli k produktivitě starším hráčům. Namátkou mohu zmínit Vojtu Střondalu, který je elitním centrem, v současné době nastupuje za Brno a hraje tam velmi dobře. S ním nám odešlo 24 bodů. Odešla nám s ním přesilovka, byl to první druhý centr, spojoval a tvořil hru a tak dále. Do toho momentálně postrádáme Petera Jánského, který vypomáhal Litvínovu, ale během prvního utkání se zranil. Je to velmi silný hokejista na puku a důrazný v předbrankovém prostoru. Odešlo nám s ním 31 bodů. Systém a kvalita hry se podle mého moc opticky nezměnily, ale změnila se kvalita provedení a zakončení jednotlivých situací. Něco jsme schopní vyřešit tréninkem a dobrou prací, na něco je ale potřeba čas.

Celou sezonu mužstvo trápí také vysoký počet faulů. Z čeho nedisciplinovanost pramení a jak se s ní snažíte popasovat?

Doteď jsem se snažil racionálně vysvětlit, proč co děláme a co jsou příčiny jednotlivých věcí. Co se týče faulů, musím říct, že to jde jednoznačně za námi a za týmem. Není to o tom, že by faulovali jen mladší hráči kvůli své nezkušenosti, protože obrovské množství faulů dělají i starší hráči. Máme velké množství faulů v ofenzivní zóně při forčekingu, úplně nepochopitelné množství faulů ve středním pásmu, které situaci nikdy neřeší a zápas neovlivní. Navíc nevidím v současné situaci tlak, pod kterým by hráči byli, aby tolik trestů dostávali. Určitě nehledáme výmluvy, je to velká chyba týmu. Jsme si toho vědomi a snažíme se na tom den co den a neustále pracovat. Bohužel se nám z toho nedaří najít cestu ven. A není to o tom, že by nějaký tým přijel a motal nás tak, že bychom byli nucení vyprodukovat deset jedenáct faulů. Je to tak, že když přijede silné mužstvo, máme tam dva tři fauly, které vyplynou ze hry, protože je ten tým lepší. Ty ostatní jsou ale zbytečné. Na to, proč je tým z tohohle hlediska v průběhu sezony tak špatný, není logické zdůvodnění. I když se na tom snažíme pracovat, vůbec nevím, proč se tak chováme.

Od prosince hrajete jen s nejsilnějšími týmy. Není trochu škoda, že v novém systému nemůžete narazit na papírově slabšího soupeře, na kterém byste se mohli po sérii proher chytit?

Takhle o tom vůbec nepřemýšlíme, protože systém nám ani nepomohl a ani neuškodil. Navíc jsme o něm věděli dopředu. Před sezonou jsme měli ambice se dostat do předkola play-off. Mysleli si, že tam půjdeme ze spodní skupiny a budeme o play-off muset bojovat ze spodních pozic. Nakonec jsme v horní skupině, ve které se rveme o každý bod. Přestože nejdeme od vítězství k vítězství, jsme spokojení, že jsme v té horní půlce. Mladým hráčům a jejich rozvoji to přináší daleko víc než hrát zespoda.

Nechybí v této chvíli v kabině taková osobnost, jakou je třeba Aleš Pavlas? Která by tým takříkajíc postavila do latě?

Chybí nám strašně. Je to pro nás obrovská ztráta. Věřím, že Aleše jsme dokázali herně nějakým způsobem nahradit, i když to bylo složité. V kabině se nám to ale nepovedlo. Hra, charakter a postavení Aleše Pavlase nám v kabině strašně chybí a je to možná jeden z důvodů, proč to tolik nejde.

Po reprezentační pauze vás čeká posledních deset kol před play-off. Na čem budete pracovat a s čím do této fáze soutěže půjdete?

Hráči si musí během pauzy především odpočinout, a to jak fyzicky, tak psychicky. Někteří starší hráči jsou přetížení a ti mladší potřebují zrelaxovat mentálně a dostat se taky do jiného prostředí, než je zimák. Jasným cílem je stabilizovat hru a výkony a zapracovat na koncovce a disciplíně. Naštěstí už skončilo přestupové období, takže budeme pracovat s týmem, který bude neměnný. Samozřejmě mohou přijít zranění nebo jiné těžkosti, ale na to jsme zvyklí. Důležité je i to, že se nám povedlo udržet všechny naše elitní hráče, i když o ně byl enormní zájem. My ale nechtěli tým oslabit. Než začne play-off, máme ještě určitý čas, abychom v rámci filozofie Litoměřic udělali maximum možného a připravili se co nejlépe na play-off. Chceme vyřazovací část odehrát co nejlépe, proto jsme tým udrželi. Chceme udělat maximum, abychom lidem předvedli dobrý hokej a dostali se co nejdál.