Premiérový start v kališnickém dresu, zápas proti lídrovi tabulky a setkání v kabině s vlastním bratrem. Obránce Marek Voženílek toho ve středeční bitvě zažil spoustu a i když byl na ledě hodně platný, na rozjeté Jihočechy litoměřický výkon nestačil. „Těžký souboj, rychlý hokej. Myslím, že jsme nehráli špatně, ale bohužel to nevyšlo,“ mrzelo šestadvacetiletého zadáka. Rozpovídal se i o tom, jaké to je mít v týmu vlastní krev a čím by chtěl Stadionu herně přispět.

Odehrál jsi první duel v dresu Stadionu a hned proti prvnímu Motoru. Jak bys zápas zhodnotil?

Z mého pohledu šlo o těžký souboj. Hrál se rychlý a celkem pěkný hokej. Myslím, že jsme nehráli špatně, ale bohužel jsme hned při prvním střídání dostali gól, v druhé třetině další a prohráli jsme.

Přes veškeré snahy jste inkasovali už ve 3. minutě Jak velký vliv měl brzký gól na další vývoj výsledku?

Obdržená branka nás určitě nejdřív mrzela a na psychice nám nepřidala, ale oklepali jsme se z toho a potom to bylo dobré.

Soupeř nakonec přidal další dva góly a vyhrál 3:0. V čem vás herně nejvíc potrápil?

Rozhodně rychlým přechodem středního pásma. Byli šikovní na puku, často se dostávali do přečíslení, a to nám dělalo problémy.

V závěrečné třetině vyfasoval nejproduktivnější hráč týmu Daniel Voženílek osobní desetiminutový trest. Dá se říct, že se tak hodně snížily šance na zvrat?

Trochu ano. Ve třetí třetině jsme měli nějaké početní výhody, mohl v nich být důležitým hráčem, vstřelit gól nebo k němu pomoci. Naši hru jeho vyloučení určitě z části ovlivnilo a bylo zbytečné.

Můj úkol? Nedostávat góly, přiznal Voženílek

Jaké je nastoupit do zápasu v jednom týmu se sourozencem?

Dříve už jsme spolu pár utkání odehráli a samozřejmě je to pěkné, že si zahrajeme spolu. Mám z toho radost a myslím, že brácha taky.

Jak se díváš na Danovu letošní sezonu a sledoval jsi dříve výkony kališníků?

Myslím, že ji má rozehranou více než dobře, ještě by to mohl dotáhnout do konce. Když jsme měli volno, na zápasy Stadionu jsem se díval. Pokud se nám utkání kryla, koukal jsem jen na výsledky.

Pomohl ti s aklimatizací v nové kabině fakt, e jsi přišel do týmu, kde působí tvůj sourozenec?

Určitě se mi sem šlo o dost lépe, když jsem věděl, že tady Dan hraje a navíc dělá kapitána. Myslím si, že je tu super parta a s mým přijetím v kabině rozhodně nebyl žádný problém.

Většinou sezony jsi odehrál ve druholigovém Vrchlabí. Čím se liší první a druhá hokejová liga?

Nějaký veliký rozdíl v těch soutěžích není. Chance liga je určitě rychlejší, hraje se víc hokejkou a hráči jdou pořádně do těla. Ale zase o takový rozdíl nejde.

V utkání s Motorem sis některé situace se soupeři důrazněji vysvětloval. Jsi spíše klidným typem obránce, nebo se i rád popereš?

Asi jsem spíše důraznější obránce. Občas se poperu, to ano, ale nepotřebuji se rvát pořád a nemůžu říct, že bych potyčky nějak vyhledával. Ale občas je to potřeba.

Čím bys chtěl Litoměřicím pomoci? Co je tvým úkolem na ledě?

Byl bych rád, kdyby tým nedostával góly, to je můj úkol. Sice jsem tu zatím jen na dva zápasy, ale budu se snažit svou práci odvádět na maximum.