Nechyběla bojovnost a zarputilost. Proto jsme šli nahoru, říká trenér Bruk

David Bruk a Daniel Tvrzník společně dovedli Stadion v základní části Chance ligy až na třetí příčku tabulky. Za úspěchem vedla trpělivost i překonání řady úskalí. Nakonec se však v Kalich Areně zrodil výborný výsledek. „Na začátku jsme se trochu hledali, potřebovali jsme čas na adaptaci. Hra si pak postupně sedla. Přibyla bojovnost či zarputilost a tým šel nahoru. Výborný výsledek,“ přiznal hlavní trenér David Bruk. Rozpovídal se také o dvojici Finů, Voženílkovi v roli kapitána i nadcházející části sezony.

Stadion zakončil základní část Chance ligy na třetí příčce. Jak byste dosavadní průběh soutěže zhodnotil?

Se základní částí jsme maximálně spokojení, protože předvedená hra i počet získaných bodů jsou nad očekávání. Do sezony jsme nastupovali s tím, že se chceme porvat o play-off, ale nevěděli jsme, jaká je síla týmu. Spíš jsme očekávali, že budeme bojovat o první osmičku až do konce základní části. To, že se nám to povedlo dřív, je pro nás výborný výsledek.

S týmem jste zaznamenal až nečekaný úspěch. Proč podle vás mužstvo předčilo veškerá očekávání?

Asi od patnáctého kola jsme začali vnímat, že tým má větší kvalitu, než jsme předpokládali. Mladí hráči se zadaptovali daleko rychleji, než jsme čekali. Postupně se začali prosazovali a po nějaké době dokázali některé zápasy sami ovlivnit. To se v minulé sezoně nedělo. Mladí hráči tehdy potřebovali na adaptaci víc času. Když se podíváme třeba na Střondalu, Kuklu nebo Vitoucha, dokázali se velice rychle rozkoukat a sbírat hodně bodů. K tomu podávalo velmi dobré výkony jádro týmu. Ať už to byl Daniel Voženílek, který patří k nejlepším hráčům v lize, nebo Markus Korkiakoski, Peter Jánský, Honza Strejček a po svém návratu i Jirka Jebavý. Parádně si navíc vedl Patrik Marcel, který i z pozice obránce dokázal vstřelit hodně branek a rozhodnout spoustu zápasů. To je asi důsledek toho, proč jsme v první osmičce.

Co bylo hlavní devizou týmu? Na čem jste mohli z pohledu hry nejvíc stavět?

Musím říct, že na začátku jsme se trošku hledali. Měli jsme nějaký herní plán, chtěli mít určitou tvář a něco si od hry slibovali. V přípravných zápasech jsme to tam úplně neviděli a potřebovali jsme určitý čas na adaptaci, abychom si zvykli, co chceme hrát. Na začátku to nebylo ono. Některé zápasy byly dobré, některé vyloženě špatné. Výkony nebyly konzistentní. Asi po deseti zápasech jsem začal mít pocit, že si tým sedá, uklidňuje se a začíná přidávat do hry kromě talentu, rychlosti, síly, dovedností a systému také bojovnost, blokování střel a určitou zarputilost. I to je jeden z důvodů, proč jsme šli nahoru.

Pokud by se týmu dalo něco vytknout, byly by to určitě fauly. Kališnici patří k nejvylučovanějším celkům soutěže. Z čeho velká nedisciplinovanost pramenila?

Samozřejmě nejsem vůbec spokojení s tím, že jsme jedním z nejvylučovanějších týmů v lize, protože je to špatně. Ale důvodů a příčin je několik. První z nich je to, že jsme na začátku hráli velmi nátlakový hokej s velkým forčekingem a pohybem. Hlavně od mladých hráčů tam byl velký entuziasmus. Tu soutěž ale neznali, a tak se objevilo množství útočných faulů nebo faulů v neutrální zóně. Devadesát procent faulů bylo v útočném a středním pásmu. Byly to hloupé fauly, které vyplynuly z určité nezkušenosti a mladického nadšení i stylu, který jsme hráli. Poté jsme trochu změnili styl hry, protože nám to nefungovalo. Začali jsme trochu jinak bránit. Druhá věc je, že někteří hráči bojovali o místo v reprezentaci a byl na ně veliký tlak, takže v některých momentech byli podráždění a nekoncentrovaní a vyrobili zbytečné fauly. To je samozřejmě neomlouvá, ale fauly mohly vyplynout především právě z těchto okolností.

Které věci budete muset do nadstavby zlepšit a vypilovat? Co se vám v základní části tolik nedařilo?

Vzhledem k tomu, že se tým bude stejně jako každý rok pravděpodobně měnit, nemůžeme moc řešit, co bylo uplynulých třicet kol a zabývat se tím, co vylepšit. Mladí kluci odjeli ve velkém počtu na kemp dvacítky, což je velice dobře, protože to máme tak nastavené. Chceme pomoct hráčům do mládežnických reprezentací i seniorského hokeje a doufáme, že se jich na šampionát probojuje co nejvíc. Je ale jasné, že i proto stávající tým neudržíme pohromadě tak, jak je. Teprve během prosince vyjde najevo, jak moc se tým změní a jak se bude muset dál obměňovat. My teď musíme znovu postavit a zkonsolidovat tým a navázat, co nejdál to půjde.

Obměnu kádru jste zažil už loni. Může to pro vás být letos díky loňské zkušenosti jednodušší?

Tahle zkušenost je pro mě dobrá pouze v tom, že už z toho nejsem překvapený a nervózní. A že vím, že ta situace přijde. Ale jinak to není vůbec jednoduché muset znovu budovat tým, když ten stávající šlapal. Ještě to bude náročné, ale musíme se s tím nějak vypořádat.

Nechceme být za otloukánky, hlásí David Bruk

V kabině se letos objevují dvě finské tváře – Markus Korkiakoski a Kristian Kangas. Jak jste s jejich výkony spokojený?

Pro mě jsou oba dva velmi důležitými hráči. Markus měl loni skvělou sezonu a v té probíhající dostal sám sebe trošku pod tlak, protože měl od začátku pocit, že se mu nedaří. Možná i veřejnost to vnímala tak, že nehraje dobře. Podle mě však předváděl stejné nebo i lepší výkony než loni, ale neměl tolik štěstí a neprodukoval tolik bodů. Jeho hra ale měla naprosto perfektní parametry. My to vůbec neřešili, protože jsme s ním byli spokojení. Věděli jsme, že body přijdou. A to se taky stalo. Ze celé situace byl více frustrovaný spíš sám Markus, protože měl od téhle sezony velká očekávání. Ale i když body nedělal, hra byla na úrovni. Co se týče Kristiana, tak jsme chtěli přesně takový typ důrazného hokejisty, který hraje jiný hokej než Markus. Kristian je velký hráč do předbrankového prostoru, umí dobře forčekovat, hraje jednoduchou hru a má dobrou střelu. Začátek sezony mu vyloženě nevyšel a hrál pod naše očekávání. Ale byli jsme trpěliví a vůbec jsme neřešili, že bychom ho měli měnit nebo na jeho výkony nějak reagovat. Ocitl se poprvé mimo Finsko, v jiné zemi i v jiné lize. Navíc je trochu jiná povaha než Markus, takže mu adaptace trvala déle. Ale myslím, že se nám nakonec trpělivost vyplatila, protože v posledním měsíci se začal zlepšovat, dávat góly a předvádět lepší výkony.

Hráčům se tradičně nevyhnula zranění. Dlouho chyběli Jebavý či Král, doteď nehraje Pavlas. A přidávali se i další hráči. Jak se vám dařilo zaplňovat prázdná místa?

Zranění byla nepříjemná, ale neměl jsem pocit, že by jich bylo až tak moc a že by nás nějak zasáhla. Jirka Jebavý se zranil už v letní přípravě, takže jsme na jeho absenci byli připravení a mohli na ni zareagovat. U Aleše Pavlase jsme počítali s tím, že má nějaký věk a v nohách spoustu zápasů, proto jsme věděli, že zranění můžou přijít. To, že přišlo velké zranění a Aleš dodneška není na ledě, je hodně nepříjemné. Co se týče třeba Kadlece, ten nehrál posledních pár zápasů, protože má potíže s nohou a musí odpočívat. Celkově nás zranění tolik nezasáhla, protože jsme měli po zkušenosti z loňské sezony širší kádr a měli kam sáhnout. Je pravda, že těžko můžeme nahradit kvality hráčů, jakou jsou Jebavý, Pavlas nebo Kadlec, ale chod týmu to nepoznamenalo, protože personálně jsme hráče měli. Složitější byla situace ohledně brankářů, kterou jsem ještě nikdy nezažil. Během pár kol se nám zranili všichni tři gólmani a museli jsme hodně řešit otázku, kdo se do brány postaví.

Po zranění Aleše Pavlase se v nové roli kapitána objevil Daniel Voženílek. Myslíte, že to byla správná volba? Jak se s céčkem popasoval?

V době, kdy se Aleš Pavlas zranil a tým potřeboval nového kapitána, nebyl k dispozici Jirka Jebavý, který by byl mezi kandidáty. V tom momentu tak byl Dan jednoduchou volbou. Letos má skvělou sezonu a měl ji i loni. Já v něm vidím veliký potenciál. Je to kvalitní charakterní hráč, který má podle mého budoucnost. Ale věděli jsme, že jeho povahové vlastnosti úplně nejsou takové, aby mu stoprocentně vyhovovalo šéfovat kabině a být lídrem nejen na ledě, ale i mimo něj. A navíc být kontaktní osobou mezi kabinou a trenéry. Musím říct, že jsem měl trošku obavy, aby to nepoznamenalo jeho výkon a koncentraci, protože si myslím, že ho to ze začátku zatěžovalo. Ale zvládnul to výborně a popasoval se s novou rolí dobře.

Už v úterý odstartuje takřka třicetikolová nadstavba. S jakými cíli do ní kališníci nastoupí?

Když už jsme v osmičce, tak samozřejmě nějaké cíle máme. Chtěli bychom mezi osmi nejlepšími týmy hrát důstojnou roli a nebýt za otloukánky. Ale je pravda, že když se člověk podívá na kvalitu, kádry a rozpočty některých týmů, tak to pro nás bude velice těžké. Přesto věřím, že je v našich silách, abychom se poprali o šestku. Ale uvidíme, jak se nám podaří doplnit kádr.