Během letní přípravy si přivodil zranění kolene a několik měsíců byl nuceně mimo hru. Jiří Jebavý však po celou dobu tvrdě pracoval, aby mohl být co nejdřív zpátky na ledě. A dřina se vyplatila. V duelu s Prostějovem litoměřický obránce opět nazul brusle a pustil se do ostré soutěžní bitvy. Na jejím konci mohl slavit hned dva triumfy – svůj návrat i dvoubodové vítězství. „Rozhodnutí přišlo ze dne na den, neměl jsem ani čas o tom přemýšlet. Ale za návrat jsem moc rád. Samotný zápas? Klíčové bylo, že jsme to nezabalili,“ přiznal zkušený zadák.
Po spoustě měsíců opět na ledě. Mohl byste popsat, jaký to byl pocit, když jste mohl v Prostějově znovu naskočit do soutěžního zápasu?
Původně jsem se připravoval až na sobotní zápas s Třebíčí, takže jsem absolvoval speciální trénink s naším kondičním koučem Ondrou Kredbou, kde jsem zvedal maximální váhy na dřep a měl z toho pěkně zatažené nohy. Protože se ale zranil Michael Gaspar, domluvili jsme se s trenéry, že to zkusím už v Prostějově. To rozhodnutí přišlo ze dne na den, takže jsem neměl moc času nad tím přemýšlet nebo být nervózní. Ale samozřejmě jsem se moc těšil a trochu nervózní byl. Nebál jsem se ani tak o nohu, ale spíš o to, abych nebyl jako na kolotoči, stíhal a klukům to nepokazil. Po fyzické stránce to ještě nebylo úplně ideální, ale po té herní jsem to, myslím, snad zvládl celkem dobře. Některé věci si ale musím zase zautomatizovat a zvyknout si na zápasové tempo.Zranění jste si přivodil už v letní přípravě. Co přesně se přihodilo a jaké byly prognózy na celkovou léčbu?
Zranění jsem si způsobil před koncem suché přípravy. Při tréninku jsem si blbě šlápnul, ujela mi noha a přetrhal jsem si vazy v koleni. První prognóza nebyla až tak špatná, protože to vypadalo, že mám přetržený jen postranní vaz, který by se nemusel operovat a dostal bych asi na šest týdnů ortézu. Potom mě doktoři poslali ještě na magnetickou rezonanci, kde se zjistilo, že mám urvaný ještě křížový vaz a operaci se nevyhnu. Co se týče doby uzdravení, měl jsem dvě varianty – kratší a delší. Delší byla šest až sedm měsíců a kratší tři až čtyři měsíce. Doktor mi ale řekl, že to se zjistí až po operaci. Nakonec to dopadlo na tu kratší variantu.
Návratu předcházela dlouhodobá rekonvalescence. Jakým způsobem ve vašem případně probíhala?
Nejhorší bylo prvních šest týdnů, kdy jsem nesměl vůbec nic dělat. Měl jsem na noze ortézu a nemohl jsem vůbec došlápnout. Chodil jsem jen s berlemi a bylo to dost hrozné. Nedal jsem bez nich ani ránu, nemohl jsem si pro nic dojít a nic přinést. Věci jsem musel nosit po kapsách. Potom mi doktor řekl, že na tu nohu už mohu začít šlapat, takže to bylo o něco lepší. Ale pořád jsem ji nemohl ohýbat. Až po více než dvou měsících jsem začal dělat nějaká cvičení.Postupně přibyly první tréninky na ledě. Co vaše první dojmy?
Byl jsem domluvený s trenéry, že nejdřív budu chodit na led sám a bez výstroje po týmových trénincích. Nejdřív jsem se po ledě jenom ploužil a opatrně zkoušel, co mi noha dovolí, abych neudělal nějaký zbytečný pohyb a zranění si neobnovil. Když jsem pak šel asi po čtrnácti dnech na led s klukama a ve výstroji, zjistil jsem, že se nemůžu rozjet a nemám v noze vůbec sílu. Takže začátek byl náročný. Ale je to náročné i teď, když už trénuju normálně. Fyzicky jsem pořád pozadu a mám co dohánět.Mohl jste postupně přidávat zátěž, abyste co nejdřív dohnal ztracené síly, nebo jste se musel šetřit?
Teď už s klukama dělám všechno. V posilovně i na ledě. Navíc ještě dělám speciální cviky navíc na koleno a stabilitu. Když mi zbydou síly, tak doháním fyzičku na kole a v posilovně. Pomohla mi i reprezentační pauza, kdy nás bylo na ledě méně a tréninky byly intenzivnější. Pro mě to byl první týden, který jsem odjel celý naplno bez omezení. Byla to pro mě dobrá zkouška, i když jsem byl pak hodně vyřízený.Dá se říct, že jste doslova „stříhal“ metr a těšil se na ostrý zápas? Nebo jste si říkal, že není kam spěchat a až to přijde, tak to přijde?
Člověk by nejradši hrál hned, ale bral jsem to tak, že nemá cenu, abych sice hrál, ale byl jen do počtu. Když nastoupím, chci být pro tým platný a pomoct mu. Vzhledem k tomu, že se klukům dařilo, tak nemělo cenu to uspěchat.Prostějov? Nebyl to dobrý zápas. Dva body jsou zlaté, říká Jebavý
Pojďme k samotnému utkání s Jestřáby. Jak byste ho zhodnotil?
Když utkání budu hodnotit podle jeho průběhu, tak jsou nakonec dva body zlaté. Ale jinak to nebyl vůbec dobrý zápas. První dvě třetiny to vypadalo, že jsme si přijeli jen zahrát, nešly nám nohy, byli jsme nedisciplinovaní a nedodržovali základní pravidla. Až ve třetí třetině jsme začali hrát tak, jak máme, a hned se to proti ne v pohodě hrajícímu soupeři projevilo. Nechybělo moc a mohli jsme odvézt všechny tři body.Ještě na startu třetí třetiny jste prohrávali o tři branky. Čím to, že vám soupeř dokázal takhle odskočit? A co bylo klíčem k obratu?
Možná se projevila únava a po té dlouhé cestě jsme rozjezdili nohy až později. Ale těžko říct. Ke třetí třetině jsme každopádně přistoupili úplně jinak než k začátku utkání. A to by se nemělo stávat. To, že jsme druzí v tabulce, neznamená, že to půjde samo bez poctivé práce. Klíčové ale bylo to, že jsme to ani za nepříznivého stavu nezabalili a naopak zvýšili výkon na správné obrátky.Stadion vítězstvím navázal na výborné výkony z posledních měsíců, kdy se vyhoupl až na druhé místo tabulky. Jak se vám na takové výsledky koukalo?
Koukalo se na to moc hezky. Úplně jsem nečekal, že budeme soupeře válcovat a usadíme se na tak dobrém místě. Ale kluci hrají dobře a doufám, že to vydrží.Na druhou stranu asi muselo být hodně těžké nemoct být na ledě a pomoct týmu, že?
Bylo to hodně těžké. I když jsem typ, kterému nevadí trénovat, tak člověk hraje právě kvůli zápasům. Kvůli atmosféře v kabině a divákům. To mi chybělo, i proto jsem se strašně těšil na návrat. Byl jsem dlouhou dobu takový skalní fanoušek.Co podpora od fanoušků, rodiny, klubu? Byla jedním z faktorů, které vám pomohly k návratu?
Určitě mi to pomohlo. Ať jsem potkal na zimáku kohokoliv, každý mi říkal, ať se dám dohromady. Hodně mě podpořila i rodina, protože začátky nebyly jednoduché a všichni se o mě museli starat. Především přítelkyně se o mě moc hezky starala. Navíc jsem cítil i podporu od trenérů a vedení. Říkali mi, ať nic neuspěchám a dám se v klidu dohromady. I za to jsem moc rád, jak se k tomu klub postavil. Za podporu bych chtěl všem poděkovat.Ve čtvrtek vás čeká další těžká bitva. Utkání se třetím Přerovem. Co od Zubrů očekávat a na co se v přípravě zaměřit?
Zápas s Přerovem bude určitě hodně fyzicky náročný, soupeř má zkušené mužstvo a hodně silově vybavených hráčů, kteří to, jak se říká, řežou. Určitě se musíme vyvarovat zbytečných ztrát, protože Zubři mají nebezpečné protiútoky, které umí potrestat, hodně se tlačí do brány a zkouší to ze všech pozic. Takže musíme být ostražití v předbrankovém prostoru a připraveni na jejich tvrdou hru.
