Fyzicky jsem zápas zvládl, ale je stále na čem pracovat, říká Aleš Pavlas

Zveřejněno 14.08.2019 | Vít Trubička
Premiérový start v nové sezoně měl na chomutovském ledě kapitán týmu Aleš Pavlas. Vstup do zápasu byl pro něj sice těžký, což se ovšem dalo očekávat, vzhledem k tomu, že nastoupil do ostrého duelu naskočil prvně. „Myslím si, že do začátku soutěže je pořád ještě hodně času. I když se už samozřejmě začíná pracovat na těch detailech,“ řekl Pavlas o aktuální fázi přípravy. Jak vypadala hra z jeho pohledu a proč nenastoupil s obvyklou šestnáctkou na zádech?

Zápas třech vyrovnaných třetin, přesto gólově každá skončila úplně jinak. Jak byste jej zhodnotil?
Bylo to dosti ulítané, ubojované utkání, ale chyběly tam základní aspekty hokeje jako brzdy či souboje. V těchto činnostech jsme byli slabí a měkcí. První třetina ještě byla vyrovnaná, i když jsme dostali dva góly v oslabení. Druhou třetinu jsme ale již byli úplně ze hry, pořád jsme pouze honili kotouč. Třetí třetina byla také vyrovnanější, ale chyběl nám tam větší tlak a důraz na branku. Dostávali jsme také před ni málo puků.

Aleš Pavlas v souboji o puk s Janem Rudovským.

Pro vás se jednalo o první utkání po letní přestávce. Jak náročné bylo vrátit se do herního rytmu?
Pro mě to je pokaždé náročné, čím dál tím horší (smích). Ale na druhou stranu jsem čekal, že to bude ještě o něco těžší a dával jsem si pozor, abych si zbytečně nezavařil. Na druhou stranu jsem byl ale také plný očekávání, jak na tom fyzicky jsem. Roky přibývají, takže jsem z prvního zápasu měl vždycky respekt. Z osobního hlediska si myslím, že jsem zápas zvládnul dobře, tedy až na výsledek. Takže jsem se nezavařil, cítil jsem, že fyzicky to celkem jde, ale je pořád na čem pracovat.

Dá se říct, že už se formuje kostra sestavy do soutěžních zápasů?
Tohle je spíš otázka na trenéry, myslím si, že stále zkouší. Proti Chomutovu nenastoupil finský útok, složení formací bylo přeházené. Máme tu nějakých pět pětek, takže trenéři stále zkoušejí, co hráči dokážou, co jsou a nejsou schopní hrát. Myslím si, že do začátku soutěže je pořád ještě hodně času. I když se už samozřejmě začíná pracovat na těch detailech. Už to není vyloženě kondice, ale dostáváme se i do systému, aby každý věděl, co má a nemá hrát. Místy ale byly ve hře pasáže, kdy jsme úplně ze systému vypadli, což bylo znát v tom smyslu, že jsme se nemohli dostat ke kotouči, který jsme pořád někde honili.

Boj o puk před litoměřickou střídačkou.

Čím to, že zápas s Chomutovem byl tak vyhrocený? Ve hře bylo plno osobních soubojů.
Nejdříve jsme soupeře nedohrávali, postupem času jsme dohrávat chtěli. Udělali jsme třeba souboj a soupeř se ohnal. Pak začaly potyčky a tím se to také trochu rozkouskovalo. Druhá třetina byla hrozně roztažená, ale nepřišlo mi, že by to bylo nějak více vyhrocené než obvykle.

Jaká byla role přesilovek v utkání? Podařilo se vám jednu využít, ovšem také třikrát v oslabení inkasovat.
Z hlediska oslabení to za moc nestálo, když jsme dostali tři góly. Chyběl mi tam malý důraz v předbrankovém prostoru, kde jsme dostávali góly po tečích a po dorážkách. Tam samozřejmě musíme přidat. Na druhou stranu, Chomutov má vysoké, silné hráče, takže je to těžké, ale pak je to o celé o chytrosti, správném postavení hráčů. Co se týče útočné přesilovky, tak tam jsme zatím nic netrénovali. Chodily na ně pětky ve sledu, v jakém nastupovaly běžně, a snažili jsme se o nějakou střelbu. Té tam ale moc nebylo, i když se nám povedlo jednou skórovat a vytvořit si i několik dalších šancí. Bylo to ovšem podepsané tím, že zatím je to jen příprava, utkání se odehrálo v kombinované sestavě a nebyl tam klid na hokejkách.

Gólem Vojtěcha Střondaly se vám ještě podařilo zdramatizovat závěr utkání. Viděli jste ještě před sebou možnost vyrovnání?
Určitě. Myslím si, že i tu přesilovku jsme sehráli celkem slušně. Nahrávali jsme si, drželi jsme se na kotouči, střely tam byly. Ale zase se ukázalo to, že je to jen fáze přípravy, není tam ještě takový klid a lehkost či uvolněnost na hokejkách. Pozitivní je to, že jsme se udrželi na kotouči, dostali jsme se do těch šancí a myslím si, že s přibývajícím časem k tomu ještě přidáme ty góly.

Vy sám jste nastoupil do utkání s trochu nezvyklým číslem 40, namísto klasické šestnáctky. Co stálo za výměnou dresu?
Pokud vím, tak můj dres se vydražil, nebo šel na charitativní účely. Kustodi se mě ptali, jaké jsem chtěl číslo. Mně to bylo jedno, tak mi dali čtyřicítku. Akorát jsem si pak dělal srandu, jestli to neberou jako věk, ale pak jsem si říkal, že je to lepší než 98, což bylo také k dispozici.