70 let litoměřického hokeje: Dukla a VTJ v 70. a 80. letech

Zveřejněno 12.07.2019 | Vít Trubička
Litoměřický hokej slaví sedmdesátku. K této příležitosti jsme pro vás připravili sérii článku, zabývající se historií a vývojem hokeje v Litoměřicích. Po rozpadu původní Dukly Litoměřice a převelení řady hráčů do jiných vojenských útvarů se na základech původní Dukly B vybudoval zcela nový tým. Ten od sedmdesátých do devadesátých let ušel velmi dlouhou cestu od krajského přeboru po I. národní hokejovou ligu. Pojďme si tedy připomenout ty nejzásadnější milníky.
František Bruzl ještě coby hráč, kapitán a trenér v jedné osobě

I tento nový klub byl založen z iniciativy Františka Bruzla, který se chopil role hrajícího trenéra. VTJ Litoměřice, tehdy stále užívající název Dukla, začínala v krajské soutěži. V té ale strávila jen jedinou sezonu 1969/1970, načež ihned postoupila do divize. V té době byla divize třetí ligovou úrovní v Československu, posléze se transformovala na druhou národní hokejovou ligu.

Už v té době se ale Dukla dostávala i do první ligy. V té se poprvé objevila v sezoně 1979/1980 a nutno říci, že si nevedla nijak špatně. Ve skupině A vybojovala 41 bodů, čímž si zajistila klidnou záchranu na osmém místě tabulky.

Ročník následující už ale litoměřickým hokejistům příliš nevyšel. V základní části se umístili na posledním, dvanáctém místě se ziskem osmi bodů z 22 zápasů. Ve skupině o udržení pak z 34 zápasů nasbírali sedmnáct bodů a spadli do krajského přeboru, neboť tehdy nebyla 2. liga.

Skupinová fotka hráčů Dukly

Od počátku 80. let ale nesměli Litoměřičtí užívat jméno Dukla, tak vystupovali pod označením Vojenská tělovýchovná jednota Litoměřice. Označení Dukla totiž mohlo být využito jen týmy z tehdejší ASVS, tj. Dukla Praha a Dukla Banská Bystrica ve fotbale, respektive Dukla Jihlava a Dukla Trenčín v hokeji.

Po jednom roce v krajském přeboru se ale VTJ dokázala rychle probít zpět do I. NHL. Její průběh ale odpovídal tomu ze sezony 1980/81. V základní části VTJ vybojovala pět bodů, stejný počet bodů získala i ve skupině o udržení. Ovšem skupina o udržení se tento rok stejně hrála jen pro formu, neboť díky zúžení ligy spadli do II. národní hokejové ligy všechny týmy kromě vítěze této skupiny.

Kýhos či Bokroš nebo čtyřfázové tréninky? I taková byla VTJ

Vojenským útvarem v té době prošlo, podobně jako v minulém období, mnoho zajímavých hráčů. Z nich byla asi nejvýraznější osoba Stanislava Hajduška, který se posléze stal dlouholetým hráčem a kapitánem Sparty. Dále tu působila jména jako Vladimír Kýhos z Litvínova, Milan Figala, také někdejší reprezentant, dále Ernest Bokroš, Ladislav Dinis, Ladislav Gula, Ctibor Jech, Vladimír Čermák, Josef Čech a mnozí další. Pod vedením trenérů Václava Červeného, a následně i Karla Fraňka, hráči zažívali tvrdý dril, místy se třeba trénovalo i čtyřfázově.

Právě oba tito trenéři zde byli na počátku své trenérské kariéry, kupříkladu Václav Červený to dotáhl až do reprezentace. O tým se v této době staral jakožto vedoucí mužstva Ladislav Krejcar a staršina velitelské roty, ve které byli hráči ubytováni, Ferdinand Kovalovský. O hráče bylo postaráno i v oblasti zdravotní, lékařskou péči měli na starost ústečtí doktoři Trefný a Kačer, zrovna tak měli hráči k dispozici dostatek masáží a sauny.

Zpravodaj z druholigového utkání mezi VTJ Litoměřice a Stadionem Liberec

Od sezony 1983/84 hrála litoměřická VTJ druhou národní hokejovou ligu. V druhé lize se ovšem pohybovala na čelních pozicích. Po dvou třetích místech přišla dvě druhá místa, až pátou sezonu vyšplhal litoměřický tým na místo první a naposledy v historii vojenského klubu v Litoměřicích postoupil do první ligy.

Díky postupu se navíc litoměřický stadion dočkal zastřešení. Přesto i do prvoligové sezony vstoupili Litoměřičtí na stadionu v Lovosicích. V této době byli hlavními tahouny Litoměřic hráči jako Michal Konečný, či Miroslav Macháček a Jiří Peřina. Předsedou týmu byl pan Josef Saska, trenérem pan Jiří Valko a kapitánem Josef Vrkota, který zde sloužil svou vojenskou službu z týmu Poldi Kladno. Mimo jiné za VTJ hrál i současný předseda Stadionu Daniel Sadil.

V poslední prvoligové sezoně 1988/89 se VTJ, stejně jako v těch předchozích, držela na posledním místě tabulky. Celý ročník zakončili se ziskem pěti bodů po odehraných 34 zápasech. Následovala tak skupina o udržení, ve které VTJ bojovala o setrvání se Stadionem Hradech Králové, Lokomotivy Ingstav Brno a Slavií IPS Praha.

S pouhými třemi body se ale neudržela a tak měla před sebou poslední dvě druholigové sezony vlastní existence. Ročník 1989/90 zakončila na šestém místě, ročník následující taktéž. Do dalšího ročníku se ale již VTJ nepřihlásila a byla tak ukončena celá činnost tehdejšího vojenského oddílu v Litoměřicích.

V článku byly použity informace a fotografie z osobních archivů pamětníků Petra Brodila, Jana Luňáčka a Františka Bruzla mladšího. Zároveň také z knihy Malá encyklopedie ledního hokeje (Gut, Pacina, 1986).