Útočník Voženílek válí v lakrosu: Hraju odmala, od tří čtyř jsem držel lakrosku

Zveřejněno 26.06.2019 | Martina Kramerová
Na ledě v sezoně obvykle sází jednu branku za druhou, v době volna se naopak věnuje v českém prostředí poměrně netradičnímu sportu. Útočník Daniel Voženílek totiž už odmala hraje lakros. „Ve školce jsem měl kamaráda a jeho taťka byl jedním ze zakladatelů lakrosu v Čechách. Od tří čtyř jsme drželi lakrosku,“ přiznal. Lakros pro něj znamená nejen zábavu, ale také možnost jak vylepšit fyzičku. „Je to dynamická a fyzicky náročná hra, u střídání jsou podobné intervaly jako v hokeji a navíc je potřeba mít dobrou kondici,“ popsal třiadvacetiletý forvard.

Mezi vaše koníčky patří v Čechách neobvyklý lakros. Jak jste se k takovému sportu dostal?
Ve školce jsem měl kamaráda, se kterým jsem hrál i hokej. Jeho taťka byl jedním ze zakladatelů lakrosu v Čechách, takže jsme odmala, třeba od tří čtyř let, drželi lakrosku. Potom jsme pořád trénovali. Když nám bylo asi deset, začali jsme jezdit na mládežnickou lakrosovou ligu. Asi do třinácti jsem lakros hrál pravidelně.

Říkal jste, že jste se lakrosu věnoval vedle hokeje. Proč u vás právě hokej nakonec zvítězil?
Už od začátku jsem měl lakros jen jako doplňkový sport. V dětství jsem se věnoval všemožným sportům. Hrál jsem tenis, ping pong, baseball, jezdil jsem na koních. Ale i když mě všechny ty sporty bavily, bylo jasné, že nejvíc chci dělat hokej.

Vyrážíte si zahrát lakros i v současnosti, nebo jste od něj postupně upustil?
Chodím. Kluci vždycky vědí, že jsem lakrosku dlouho nedržel v ruce, ale jsou i tak rádi, že můžu přijít. Mám návyky zažité odmala, takže když se do toho trochu dostanu, je to v pohodě.

V jakých výkonnostních kruzích se pohybujete? Jakou soutěž hrajete?
Hraju nejvyšší českou soutěž, což je Národní boxlakrosová liga. Letos jsem nastupoval v dresu LC Pardubice. Liga se hraje na podzim a v létě. Letos jsem hrál celkem hodně. Jinak si chodím i jen tak třeba zaházet.

Daniel Voženílek s týmem, který se v roce 2009 zúčastnil turnaje v Kanadě. Zdroj: www.lacrosse.cz

V čem pro vás v takovém sportu tkví zábava? Díky čemu se k němu pořád vracíte?
Je to zajímavý sport, protože je hodně kontaktní a hra je dynamická. Navíc je to poměrně fyzicky náročné.

Může vám lakros v něčem pomoci i při hokeji?
Jak už jsem říkal, je to hodně dynamický sport, u střídání jsou podobné intervaly jako v hokeji a je to velmi dobré i na kondici.

Za roky, co se této zálibě věnujete, máte určitě spoustu zážitků. Jaké řadíte mezi ty nejlepší?
Je pravda, že zážitků je opravdu hodně a je těžké nějaký vybrat. Ale když mi bylo dvanáct let, jeli jsme do Kanady na turnaj, byl to výběr České republiky do 17 let. Hrálo se v Calgary a byla to super akce. Užil jsem si to a dodneška na to vzpomínám.

Zajímá vás jen samotná hra, nebo sledujete i české a zahraniční soutěže?
Lakrosové soutěže určitě sleduju, jak ty české, tak i americkou NLL (National Lacross League – pozn. redakce), zajímá mě, jak se ten sport vyvíjí. V Čechách je lakros za tu dobu, co ho hraju, na vysoké úrovni hlavně v Praze, v dalších městech to už ale bohužel takové není. Postupně se to ale rozrůstá, i když pomalu.

Máte i nějaký oblíbený tým, který sledujete víc a fandíte mu?
Oblíbený tým je Calgary Roughnecks. Především proto, že jsem tam byl. Dokonce hrají ve stejné hale jako Flames. Teď vyhráli titul, takže jsem měl velkou radost.