Největší odměna? Pozitivní odezva týmů, říká po Kalich Cupu Bohumil Klepetko

Zveřejněno 07.04.2019 | Vít Trubička, Martina Kramerová

Jako již tradičně se na litoměřickém stadionu odehrál o uplynulém víkendu Kalich Cup. Jeho organizace se jako každý rok chopil Bohumil Klepetko, jenž letos uspořádal turnaj pro kategorii šestých tříd U12. Akce se zúčastnilo vedle pestré škály českých týmů i jeden ze zahraničí a společně předvedly parádní představení. Jaká úskalí organizace tak úspěšného turnaje obnáší a jak ho jednotlivé týmy vnímají? “Odezva klubů je největší odměna. Výbornou vizitkou je i opakovaná účast zahraničních celků,” rozpovidal se hlavní organizátor..

Kalich Cup si už vytvořil určitou tradici. Jak vznikla myšlenka takový turnaj uspořádat?
Myslím si, že kvalitně fungující klub, jakým už dnes Stadion Litoměřice je, si zaslouží mít kvalitní turnaj i pro mládež. Zaslouží si to krásné prostředí Kalich Areny. Byla to myšlenka, od které je už jenom kousek k realizaci. Myšlenka byla taková, aby zde vznikl prestižní turnaj, na kterém budou chtít startovat prestižní kvalitní kluby.

Napadlo vás už na počátku, že se turnaj takhle ujme a stane se tradiční součástí mládežnické sezóny?
Od začátku to bylo přání. Snažili jsme se turnaj budovat jako turnaj nejvyšší kvality po sportovní i po organizační stránce. Mám srovnání i s jinými turnaji a musím říct, že Kalich Cup je po těchto dvou stránkách špičkou mezi mládežnickými turnaji v České republice.

Jak náročné je takovou akci každoročně zorganizovat?
Ve chvíli, kdy skončí jeden ročník Kalich Cupu, už člověk přemýšlí nad tím, v čem by další ročník mohl být ještě o kousíček lepší. Intenzivní práce na přípravě trvá tak čtvrt roku. Začíná zajišťováním startu klubů, vrcholí tak v posledním měsíci.

Co všechno je potřeba v rámci příprav zajistit?
Jako kvalitní turnaj zajišťujeme týmům dokonalý servis. To znamená nejenom start na turnaji, ale také ubytování a stravování. To všechno je velká logistika, zajistit, aby se osm týmů vystřídalo v jídelně Kalich Areny se snídaněmi, obědy, večeřemi, aby se všichni najedli tak, aby nehráli s plnými žaludky. Obnáší to také přípravu hracích plánů, tisk informačních materiálů, je to tisíc jednotlivostí.

Kalich Cupu se tradičně účastní i zahraniční týmy. Jak se takoví soupeři shánějí?
Je to jedna z prvních věcí, kterou příprava každého ročníku začíná. Některé týmy obesílám pozvánkami, které putují do celé Evropy. Sehnat zahraniční účastníky je ale jen první fáze, druhá pak je shánění domácích účastníků. Obesíláme pozvánkami týmy, o jejíchž start máme zájem. Současně musím říci, že turnaj Kalich Cup už dnes má tak dobré jméno a takovou prestiž, že týmy, a to i špičkové týmy extraligových českých klubů, dokonce i zahraniční týmy, mají silný zájem na Kalich Cupu startovat. Sami nás oslovují, jestli tu budou moci hrát. Letošním příkladem je Esbjerg IK, jeden z nejlepších hokejových klubů v Dánsku, který tu startuje opakovaně a sám poptával možnost tu hrát. Pro turnaj i pro nás je tohle prestižní reklama, že i přední zahraniční týmy mají samy zájem se sem vracet.

Jak na tuto akci slyší rozhodčí či další lidé, kteří se starají o servis okolo?
S rozhodčími je výborná spolupráce, sám jsem překvapený. Pokud říkám, že příprava na turnaji obnáší tisíc jednotlivostí, tak spolupráce s rozhodčími je jedna z nejlepších. Sami rozhodčí mají zájem zápasy tohoto turnaje pískat, až tak, že za mnou chodí, zda si můžou některé zápasy zapískat ve třech. Je to turnaj šestých tříd a na většinu utkání jsou nasazeni dva sudí, pouze finále a zápas o třetí místo pískají tři rozhodčí. Samozřejmě i na ně máme v rozpočtu vyčleněný určitý kapitál a nechtějí za zápas ve vícero lidech více peněz, pouze si chce zapískat víc sudích, než kolik může.

Podle čeho je stanovený počet týmů a systém celého turnaje?
Kalich Cup má ustálený model. Držíme ho na osmi týmech ve dvou základních skupinách po čtyřech. V druhé, „playoffové“ fázi turnaje se hraje vyřazovacím soubojem křížem, ale ve skupinách o první až čtvrté a páté až osmé místo, posléze jednotlivé zápasy o umístění. Tento model držíme od prvního ročníku až dosud. Samozřejmě je lákavá myšlenka rozšíření Kalich Cupu, aby byl vícedenní, startovalo zde více týmů. Koketuji s tou myšlenkou, láká mě, ale do určité míry naráží zatím na kapacitní možnosti Kalich Areny.

Asi žádná takováto akce se neobejde bez zádrhelů. Existují nějaké problémy, jež musíte řešit opakovaně?
Nejčastější zádrhely jsou v komunikaci s lidmi. Jsou týmy, které jsou samostatné a jsou týmy, které musíte „vodit za ručičku“. Zeptají se vás po několikáté na tu samou věc, kudy například trefí do jídelny, a podobně. Paradoxní zajímavostí letošního ročníku je to, že nejsamostatnějším týmem je tým zahraniční. Ti si sami zařídí hotel a pomoc vyžadují minimální.

Co odezva jednotlivých týmů? Jak vnímáte jejich hodnocení?
Odezva od jednotlivých klubů je skvělá, což mě těší. Je tou největší odměnou, když během roku mluvíte s lidmi z hokejového prostředí, s trenéry, se kterými se setkáte někde na hokeji, a oni vám říkají: „Litoměřice? Tam rád jezdím, tam je krásná hala, byli jsme tam na výborném turnaji. Známe Kalich Cup.“ To když během roku někde slyšíte, a stává se to poměrně často, tak to je největší odměna, nejlepší vizitka pro náš klub, pro turnaj. Samozřejmě to těší i mě, když mám tento turnaj na starost.