18. 3. 2019 | Martina Kramerová

Očima trenéra Bruka: Úspěšná sezona! Starší hráči ukázali charakter, mladí uspěli

Trenér David Bruk má za sebou první sezonu na litoměřické lavičce. A nevedl si v ní vůbec špatně. Společně s Danielem Tvrzníkem dovedli Stadion po několika letech do play-off. Tým navíc udělal dojem i ve čtvrtfinálové sérii proti Jihlavě, v níž favorizovanému soupeři mocně vzdoroval. Pro tým to přitom nebylo vůbec snadné, kádr se kvůli pohybu mladých hráčů v průběhu základní části několikrát změnil a trenéři ho museli skládat znovu. „Sezonu považuju za úspěšnou. Naší devizou bylo nasazení bojovnost, odhodlanost. I když jsme museli takřka třikrát budovat nový tým, kluci to zvládli skvěle,“ hodnotil padesátiletý kouč.

Vaše první sezona v Litoměřicích už je minulostí. Jak byste ji zhodnotil? Ať už z pohledu výsledků, hry nebo atmosféry v týmu.
Sezona byla úspěšná. Tým získal v jejím průběhu svou tvář a dokázal v každé čtvrtině základní části seriózně bodovat, takže jsme se začali bavit o tom, že bychom se chtěli pokusit o play-off. To se nám sice podařilo uhrát až v posledním utkání, ale podařilo. Sezonu jsme zakončili ve čtvrtfinále play-off, kde jsme narazili na suverénní Jihlavu, která zaslouženě vyhrála základní část a pomýšlí i na baráž. I když jsme prohráli, byli jsme pro ni rovnocenným soupeřem a i z tohoto pohledu sezonu považuju za úspěšnou.

Jak byste popsal jednotlivé fáze soutěžního ročníku? Od přípravy až po postup do play-off.
Pokud začnu od začátku, tým se skládal relativně pozdě. Příprava začínala v červnu a nejdřív se dávalo dohromady gró litoměřických hráčů, kteří jsou pod kontraktem. Musím říct, že se vedení klubu a sportovnímu manažerovi Mírovi Přerostovi povedlo získat velice kvalitní hráče. Všichni měli nadstandardní sezonu. Kádr se doplnil mladými hráči ročníku 1999, výjimečně hokejisty ročníku 2000. Ti se rekrutovali z širšího kádru reprezentační dvacítky a byli velice kvalitní. Proto jsme na začátku sezony vůbec neměli problémy s šířkou týmu a obecně se trénovalo velice dobře. Start sezony byl poměrně úspěšný a postupně jsme se jako mužstvo dávali dohromady, ale po pár měsících začaly první odchody. My jsme byli díky projektu připravení na to, že budeme stoprocentně skládat dva týmy. Čekali jsme, že jeden tým budeme mít do prosince a s druhým od ledna dojedeme sezonu. To se nestalo, protože migrace mladých hráčů byla tak veliká, že jsme v podstatě stavěli tři týmy, což bylo velice problematické. V tomhle směru projevili charakter starší hráči, kteří dokázali udržet koncentraci, dobře trénovat i hrát, přestože se kolem nich točila sestava. V momentě, kdy se to stabilizovalo, navíc přišly další změny. V poslední fázi základní části jsme měli sérii čtyř proher, ale paradoxně jsme v téhle části získali nejvíc bodů. V sezoně jsme ale neustále byli v kontaktu s osmičkou a většinou i na lepších pozicích. Stačila nám na to porce 21 nebo 22 bodů v jedné čtvrtině. Tyhle pozice jsme trošku začali vyklízet až ve čtvrté čtvrtině základní části, i když jsme získali 27 bodů. Bylo to dané i tím, že od 6. do 11. místa probíhal velký boj o play-off, který byl hodně vyrovnaný. Potom se do toho promítl i fakt, že Kadaň přestala bodovat a měla dlouhou sérii proher. Týmy top čtyřky zase měly nahráno nebo se dostaly do herní krize a rozdávaly body. Naštěstí se nám podařilo v posledním duelu na Kladně vyhrát a postoupit.

Trenér David Bruk na střídačce při jednom ze zápasů základní části.

Nemohla hrát v rozhodujících chvílích základní části roli i nervozita a zvýšená očekávání všech okolo? Většina mladých hráčů přece jen něco takového ještě nikdy nezažila?
Řekl bych, že tam bylo obojí. Před sezonu jsme se vůbec nebavili o tom, že bychom play-off mohli hrát, protože projekt Dukly stojí na něčem jiném. Ale když už jsme se k tomu blížili, řekli jsme si, proč ne. Třeba na to máme. Vypadalo to, že bychom to mohli uhrát. To, že mladí hráči v zápasech chybovali, je úplně normální věc. Chybovali i v jiných zápasech, které třeba nebyly až tak sledované. Je to součást projektu. Mladý hráč tu není od toho, aby dělal výsledky, ale od toho, aby si prošel určitým procesem chyb, aby je potom neopakoval. Pro hráče je to škola. Někdo se učí rychleji, někdo pomalu. Další věc je to, že tým byl potom velmi dobrý, semknutý, odhodlaný. Je možné, že když jsme si potom šli za snem v podobě play-off, i starším hráčům sedla na hokejky nervozita z toho pocitu velké zodpovědnosti a chtění. Pro mě jsou to ale jako pro bývalého hráče logické pocity, které hokej provázejí. A to i zkušenější týmy, než jsme my.

Rozhodovalo se až v posledním zápase s Kladnem. Jak jste ho vy osobně prožíval?
Těžko se o tom povídá, protože jak už jsem říkal, play-off nebyl cíl. Ale všichni jsme to strašně chtěli. Když to trošku zlehčím, tak v první třetině jsem se strašně těšil na play-off, ve druhé už jsem měl zaplacené letenky na dovolenou a po zápase jsem je rušil. To je ale samozřejmě žert. Ten zápas byl strašně emotivní a jako na houpačce. S odstupem času je strašně dobře, že si hráči takové utkání mohli prožít.

Pak následovalo čtvrtfinále s favorizovanou Jihlavou. Jaké bylo?
Do play-off v podstatě nastoupil třetí tým se základem starších hráčů, kteří povětšinou odehráli celou základní část. Z logiky věci vyplývá, že se tým omladil. Ročníky 1999 se vrátily do mateřských klubů a my jsme kádr těsně před vyřazovacími boji omladili. Získali jsme hráče ročníku 2000, kteří vůbec neměli zkušenosti se seniorským hokejem. Z tohoto pohledu beru za úplně úžasné, jak se s play-off celý tým popasoval. Mladí hráči neměli odehraných moc zápasů a vletěli do svého prvního seniorského play-off v životě. A zvládli to dobře. Navíc tým táhli zkušení hráči. Jihlava byla jasný favorit a myslím si, že před sérií nikdo nečekal, že budeme pro Duklu vyrovnaným soupeřem, jeden zápas vyhrajeme, jeden dostaneme až do penaltového rozstřelu a další utkání budou o minimální rozdíl branek. Už to značí z naší strany příjemné překvapení. Naši hráči sérii odehráli výborně.

Mohly se vaše výkony odrazit i ve výrocích jihlavského trenéra Vlka, který se tým snažil všemožně shodit? Možná proto, aby odvedl pozornost od faktu, že Dukla není tak suverénní?
Tohle bych vzal zeširoka. Chtěl bych být seriózní v tom, že my jsme na jednu stranu šli do play-off jako jasný outsider a opravdu jsme neměli co ztratit. Navíc jsme byli velmi dobře připraveni a hráli dobře. Jihlava měla na druhou stranu silný kádr, silné divácké zázemí, zkušeného trenéra, ambice na baráž. K tomu ovládla zaslouženě základní část, a tak byla v pozici, že musí. Vůbec nikdo nečekal, že by se měla zadrhnout. My jsme vzdorovali, takže tam možná mohla vzniknout na hokejkách Jihlavy trošičku nějaká nervozita a možná i emoce, které se dostaly hráčům i vedení Dukly do hlavy. Já osobně registruju jeden výrok trenéra Vlka, se kterým nesouhlasím. Na něj podle mě dostatečně reagoval Dan Tvrzník na tiskové konferenci po posledním zápase. Jinak nepovažuju sérii za extrémně vyhrocenou, protože play-off se takhle hraje. Už je to pryč a není třeba se k tomu vracet. Je třeba říct, že Jihlava vyhrála sérii 4:1. Série na čtyři vítězné zápasy vyhrává lepší mužstvo. My jsme ale dokázali překvapit a potrápit ji. Tím bych play-off uzavřel.

Mladíci? Museli si to odtrénovat a odpracovat. A uspěli, říká Bruk

Se Stadionem jde ruku v ruce projekt Dukla. Byla právě skončená sezona úspěšná i po této stránce?
Sezonu musím hodnotit pozitivně. Jako projekt Dukla jsme měli za úkol zapracovat mladé hráče a být rezervou pro národní mužstvo do dvaceti let, kde jsme měli stabilně tři hokejisty. Dařilo se ale i dalším, kteří se nakonec dostali do širšího výběru. Tři hráči pak hráli i samotné mistrovství světa U20. V tomto ohledu jsme tak byli spokojení. Někteří hráli tak dobře, že si je stáhly zpět jejich mateřské kluby a oni se začali prosazovat i v extralize takovým způsobem, že se dostali do základních sestav a jsou na tom z pohledu porce minut hodně dobře. Někteří jsou využívaní i na přesilovky a stávají se lídry svých týmů, což je skvělé. V týmu nám tak proběhlo hodně mladých hráčů a v momentě, kdy byli, se nám dařilo nasazovat do utkání kolem deseti jedenácti mladých hráčů. Když si pak některé z nich kluby stáhly, byli jsme na čísle osm.

Starší hráči jak Kadlec nebo Korkiakoski v sezoně podle Bruka ukázali velký charakter.

Co říct konkrétně právě k výkonům mladých nadějných hokejistů, kteří v Litoměřicích dostali prostor?
Ti kluci uspěli. Zároveň je nutné si uvědomit, že ani místo v týmu nedostali zadarmo. Byli vybraní, protože měli nějakou kvalitu, kterou prokazovali dlouho, třeba od čtrnácti patnácti let, a prošli různými mládežnickými výběry. Je jasné, že od takových hráčů nemůžeme čekat, že vyhrají kanadské bodování. Někteří ale přišli a z náhradníků se stali plnohodnotnými hráči, někteří se zase stali lídry, kteří hráli na úrovni prvního útoku a chodili i na přesilové hry. Obránci začínali na pár minutách a končili na dvaceti. Všichni si to museli odtrénovat a odpracovat. A za to byli odměněni. Někdo se zvedl tak hodně a tak rychle, že je ještě dneska na ledě a hraje extraligu. Někteří odehráli hodně slušně svou první seniorskou sezonu. Ne všichni sice zvládli režim a pravidla, která jsme nastavili, nebo jim nevyhovoval systém, a tak skončili. Ale ti, kdo to vydrželi, podle mě udělali dobře.

Významnou úlohu v týmu hráli starší a zkušenější hráči. Jak podle vás v sezoně uspěli?
Výkonnostně obstáli všichni. Aleš Pavlas vzhledem k svému věku a různým zraněním odehrál v této sezoně asi nejvíc zápasů. Skoro nemarodil a měl skvělá čísla. Sezonu Martina Kadlece vnímám jako jeho nejlepší ročník v kariéře. Pro Patrika Marcela to byla nejlepší sezona v kariéře stoprocentně. Z francouzské ligy přišel Markus Korkiakoski, u kterého jsme viděli nějakou kvalitu. Ale to, že se z něj stane nejlépe bodující cizinec, nikdo nečekal. Všechny tyhle věci nám šly naproti. Ale nejdůležitější byl charakter všech starších hráčů. Bez toho by to nešlo. Jejich přístup, pracovní morálka i chování v kabině byly perfektní a byl to jeden ze základních dílků puzzle, proč se nám v sezoně povedlo uspět.

Sám jste zmínil, že se tým musel několikrát znovu skládat. Jak probíhal výběr nových hráčů?
Samotný výběr hráčů měli na starost především pan Sadil s panem Přerostem a další lidé z vedení klubu. Já jsem se staral především o sportovní stránku věci – o tréninky, zápasy, přípravu týmu. Pokud jsme potřebovali tým doplnit, nosili mi jména, nad kterými pak došlo k určité diskuzi či výměně názorů. Vybraní hráči se pak dál zapojovali.

Součástí kádru se postupně stali i dva cizinci - Fin Korkiakoski, a později Rus Shchegolkov. Jak velkým přínosem pro tým byli?
Co se týče role cizince v projektu Dukla, tak z našeho pohledu je obrovský přínos, když je v týmu cizinec. Je zvyklý na jiné věci, má jiné dovednosti, přichází z jiného prostředí. Speciálně u Markuse to bylo o tom, že je to velice kreativní a šikovný hráč. Má výbornou techniku hole a vynikající čtení hry. Některé herní situace řeší intuitivně a nestandardně, což je strašně zajímavá věc pro všechny hráče, kteří s ním trénují a hrají, protože se od něj mohou učit. Navíc je to velice zapálený hráč. Jak prohru, tak pro trénink, je navíc kritický ke svým výkonům i k výkonům spoluhráčů. Jeho angažování vnímám víc než pozitivně. Vadim přišel v období, kdy končil přestupní termín a my přišli během čtyř pěti dní asi o šest hráčů a věděli jsme, že už se nevrátí. Na českém trhu se nám nepovedlo získat jediného hráče, protože přestupové okno využila celá liga a týmy, které byly nad námi a připravovaly se na play-off, sháněly a doplňovaly kádr. My jsme se dostali do presu, protože jsme neměli hráče a museli jsme tým doplnit. Proto přišel Vadim. Původně jsme neměli ambice na dva zahraniční hráče, ale byla to vynucená situace a shodou okolností se naskytla takováhle možnost a my ji využili. Vadim neměl tolik času na aklimatizaci, vystoupil z letadla a hrál. Markus ten čas naopak měl, protože tu byl od začátku sezony. Vadim byl dobrý bruslař se slušnou střelou, ale nějakým způsobem nebylo ono z pohledu kombinační hry a spolupráce. Pokud tedy srovnám ty dva, byl jasně větším přínosem Markus.

Naše cesta vedla přes ofenzivní hokej, těší Bruka

Tým předváděl většinu sezony sympatické výkony i výsledky. Co bylo jeho hlavní silou? A na čem jste museli naopak neustále a třeba i bezúspěšně pracovat?
Dlouhodobě jsme neměli problém s ničím, protože jsme sezonu dokázali zvládnout slušně. Devizou bylo i díky mladým hráčů nasazení, rychlost hokeje. Nemělo cenu mladé kluky extrémně svazovat takticky nebo defenzivně. Je v nich entuziasmus, rychlost, mohou být důrazní. Na tom jsme to stavěli. Tým byl dál skvěle organizovaný. Hráči si nechali říct, co je potřeba. Naslouchali, jakým stylem hokeje mají hrát. Navíc ho zdobila týmovost, bojovnost, odhodlanost, množství zblokovaných střel. Nevzdávali jsme žádné utkání za jakéhokoliv stavu. Některé zápasy jsme dokázali z nepříznivých výsledků otočit. Další věc, kterou vnímám velmi pozitivně, je fakt, že jsme hráli hodně ofenzivní hokej a vstřelili slušný počet branek. Na druhou stranu byl vysoký i počet inkasovaných gólů, ale tam si musíte vybrat – buď hrát ofenzivně s dírami vzadu, které mohou být potrestány, nebo to zabetonovat, nedat moc branek a pak se bít v prsa, že jsme jich moc nedostali. Naše cesta byla přes ofenzivní hokej. Co nejdřív bylo dobré, a pak ne, byly přesilovky. Na začátku sezony jsme je měli famózní a strašně nám pomohly v rozjezdu sezony. Bohužel se nám je nepodařilo stabilizovat na takové úrovni, abychom se k ní přiblížili v druhé polovině sezony, kdy nám výrazně procentuelně nevycházely.

Podle hráčů se v kabině vytvořila i přes mnoho změn skvělá parta. Berete tento fakt jako další dílek do úspěšné skládačky celé sezony?
Důležité bylo to, že i když tým prošel třemi velkými změnami, jádro starších hráčů zůstávalo. Ti to skousli, nebyli frustrovaní, vzali za svůj projekt Dukla. To, že jsme neměli výkonnostně větší výkyvy, je jejich zásluha.

Řadě mladých hráčů s koncem Stadionu sezona neskočila a ještě hrají v extralize nebo mládežnických soutěžích. Dá se říct, že je to pro ně další pozitivum?
Je to fakt, se kterým počítáme. Litoměřicím sice skončila sezona a kmenoví hráči končí, ale další hráči se vracejí do svých klubů. Pokud je ty kluby využijí, je to jedině dobře. Získají víc herní praxe, pauza nebude tak dlouhá. A taky je ještě v dubnu čeká reprezentační akce s devatenáctkou, potažmo s dvacítkou.

V dospělém hokeji se díky projektu otrkala řada talentů, třeba Přemysl Svoboda.

Stadion jste trénoval společně s Danielem Tvrzníkem. Jak fungovala vaše vzájemná spolupráce? Třeba i v době, kdy jste byl na akcích reprezentace U19.
S Danem se mi pracovalo výborně. Měli jsme výhodu v tom, že jsme spolu začali letní přípravu a měli šanci se pořádně poznat. Dan je u seniorského týmu už spoustu let, takže má hodně zkušeností. Potřebovali jsme jen nějaký čas, abychom se navzájem pochopili a dohodli se, jakým směrem se tým vydá a co po něm budeme chtít. Když jsem měl reprezentační povinnosti, dali jsme si mezi sebou instrukce, co by jak mělo probíhat a jak nahradit hráče, kteří se mnou budou na devatenáctce. Celé vedení týmu bylo na něm. Bylo strašně důležité, že když byla dlouhá reprezentační pauza na přelomu listopadu a prosince, povedlo se týmu získat devět bodů. Přestože jsme odvezli hodně hráčů na akce U19 a U20. Právě tady bylo několik zlomů, kdy se sezona mohla zlomit pro nebo proti a tohle byl jeden z důvodů, proč jsme mohli uspět.

Jedna sezona skončila, příprava na další brzy zaklepe na dveře. Kdy v Litoměřicích začne a jakým způsobem bude probíhat?
Co se týče kádru, tak některé kmenové hráče máme podepsané, s některými jednáme. Právě kmenoví hráči teď mají přibližně ještě 14 dní volno, pak budou plnit individuální kondiční plány, které jim vypracoval Martin Iterský, který se o ně staral celou sezonu. Před začátkem přípravy je čekají dvoje kondiční testy. Komplet celý tým začne trénovat od června, do té doby by mělo být jasno, jaké bude jeho složení. Jak z pohledu kmenových hráčů, tak z pohledu mladých hokejistů.

Vás teď stejně jako hráče volno. Dokážete si ho užít, nebo už začínáte pomalu myslet na další soutěžní ročník?
Volno si určitě umím užít, chystám se na něj a těším se na příští sezonu.