Zneškodnil jednapadesát střel a zaznamenal čisté konto. Martin Michajlov se do litoměřické klece postavil v letošní sezoně teprve potřetí a v bitvě tabulkových sousedů vychytal kališníkům vítězství. Přestože si na něm vylámali zuby všichni střelci AZetu, chválil čtyřiadvacetiletý brankář především své spoluhráče, kteří mu k nule hodně pomohli. „Čisté konto je jen pomyslná třešnička na dortu. Musím poděkovat klukům, moc mi pomohli,“ hodnotil maskovaný muž.
Stadion srazil Havířov třemi góly. Vy jste naopak neinkasoval ani jednou. Jaký to pro vás byl zápas? Zápas byl celkem náročný na hlavu, protože od přípravy se mi nedařilo vyhrát. I když jsem třeba měl dobrá utkání, stejně to nešlo. Proto jsem se snažil být klidný, pomoct klukům a hlavně vyhrát. To se nakonec povedlo. Čisté konto už je jen taková pomyslná třešnička na dortu. Musím poděkovat klukům, že mi kolem brány moc pomohli.
Výsledek vypadá jednoznačně. Bylo to takové i z herního pohledu přímo na ledě? Na začátku to vypadalo, že bychom s nimi mohli hrát vyrovnaně, možná i líp než soupeř. Potom jsme trochu povolili, bylo tam několik oslabení a Havířov se zvedl a chtěl vyhrát. Bylo to hodně náročné, ale udrželi jsme to. Výsledek je sice jednoznačný, ale jednoduché to vůbec nebylo.
V první třetině jste za stavu 0:0 ubránili dvojnásobné oslabení. Mohl to být jeden z klíčů k triumfu? Určitě ano. Tohle oslabení mi dalo snad nejvíc zabrat. Ale zároveň mě hodně nakoplo. Srovnal jsem si myšlenky a šel za jedním cílem – pomoct klukům a vyhrát. To, že jsme neinkasovali, bylo hodně důležité.
Vám se navíc ještě před sirénou povedl husarský kousek. Před hosty se objevila možnost pálit takřka do prázdné brány. Vy jste ale nakonec skvěle zasáhl… Už jsem nevěděl, co mám udělat. Udělal jsem dlouhý zákrok, vyrazil jsem puk vyrážečkou do úhlu, kam si nabruslil jeden z hráčů soupeře. Jak jsem ale byl v tom předchozím zákroku, neměl jsem to pod kontrolou. Chvíli už jsem si říkal, že je to ztracené. Ale nevzdal jsem to, protihráči se puk nepovedlo zvednout a dal ránu po zemi, takže jsem tam instinktivně hodil hokejku s vyrážečkou a vyškrábl to. Kluci pak kotouč dostali ven. Takže super týmová práce.
Pak přišla třígólová paráda, ale také řada vyloučení. Čím to? Neměli jste trochu v hlavách, že se už nemůže nic stát? Je pravda, že to asi někomu hlavou určitě problesklo. Ale snažíme se být profesionálové. V takových momentech musíme tyhle myšlenky hodit za hlavu a myslet jenom na to, abychom podali týmový výkon a vyhráli. Když chceme tři body, musíme pro to udělat všechno. Nesmíme se nechávat takhle zbytečně vylučovat, protože bychom na to jednou mohli doplatit.
Na jedné straně jste ubránili spoustu oslabení, na druhé dali dvě přesilovkové branky. Hra v početní výhodě vám teď hodně jde, že? Při přesilovkách odvádíme super práci. Kluci se snaží vymýšlet nové varianty, nedělat pořád to stejné. V první přesilovce máme extratřídu, v té druhé jsou mladí kluci, kteří se učí, ale také to hrají velice dobře.
Z jakých střeleckých pozic vám Havířovští dělali největší problémy. Které rány byly nejnebezpečnější? Těžko říct. Hodně jsem si dával pozor při přesilovkách. Protože jsme věděli, že je hodně hrají přes double screen, kdy dva hráči cloní přede mnou a střílí beci. Ale naši kluci mi skvěle pomohli, spoustu střel zblokovali a nepouštěli Havířov k dorážkám. Soupeř to pak trochu pozměnil. Hráli z rohů, čekali, že některé rány vyrazím před sebe a budou mít možnost dorážky, nebo si puk sám srazím do brány. Párkrát se jim to povedlo, ale jak už jsem říkal, kluci je k dorážce skoro vůbec nepustili.
V závěru jste se vydováděl při děkovačce s fanoušky. Jak jste si ji užil? Za vítězství a nulu jsem byl hodně rád. A taky za to, že jsem klukům mohl pomoct k bodům. Děkovačku jsem si proto skvěle užil. O to víc, že to pro mě byla první výhra v sezoně a navíc s čistým kontem. Fanoušci byli perfektní, skvěle povzbuzovali a určitě nám k vítězství také hodně pomohli. Moct se s nimi radovat bylo parádní.
