6. 10. 2016 | Jan Luňáček

Žádný útočník není rád, když má na kontě nulu, říká s úlevou Filip Hanták

Svou první branku v dresu kališníků vstřelil proti týmu z Benátek nad Jizerou urostlý útočník s číslem 83 na zádech -- Filip Hanták. Filip přišel do Litoměřic z pražské Kobry a ve své krátké hokejové kariéře oblékal třeba dres pražské Sparty, Chomutova nebo Kadaně. Letošní nová posila do útoku Stadionu krátce zhodnotila utkání proti nepříjemnému soupeři od řeky Jizery.

Filipe, můžeš nám říci pár vět k dnešnímu utkání proti týmu z Benátek?

Můžu říci, že jsme nečekali tento jejich způsob dnešní hry. Hráli systém jeden vepředu a čtyři vzadu. To nás překvapilo, protože Benátky byly vždy tým, který bruslil. Tým, který byl rychlý a důrazný. Ale myslím si, že i přes jejich taktiku měl náš výkon vzestupnou tendenci. Každá třetina byla lepší a lepší. Museli jsme hrát stále na plno a i přesto, že nám vstřelili první branku, tak jsme výsledek otočili a vítězství urvali pro sebe.

V utkání jste měli stále trochu navrch. Byli jste si toho vědomi a zvýšilo to vaše sebevědomí?

To ano. Vždy, když vidíte, že soupeře přehráváte, tak jde sebevědomí nahoru. Hlavně vás to hodně nakopne, když vstřelíte branku. Dodá vám to více energie do zápasu a dneska to bylo vidět.

Hráli jste dnes hodně do plných a soupeř vám hodně střel zblokoval. Bylo těžké dostat se přes jejich obranu?

Tím, že se soupeř hodně stahoval před branku, tak jsme měli možnost dávat hodně přihrávek na obránce. Dnes obránci hodně stříleli, ale na druhou stranu hodně ran ani nedoletělo k jejich brankáři. Bylo to tím, že jim prostor před brankou pomáhali bránit také útočníci. Hodně bojovali a hodně puků nám vyhodili ze třetiny ven.

Ty jsi dnes vstřelil svou první branku za Stadion a branka to bylo dost hezká. Tušil jsi, že by přihrávka na tebe mohla projít?

Hráč musí vždycky tušit, že přihrávka přijde. Měl jsem to těžké v tom, že ta nahrávka byla dost dlouhá. Naštěstí si mě soupeř ve střední třetině moc nevšímal, tak jsem si mohl najet do útočné třetiny. Pak to bylo o nahrávce, která byla perfektní. Byla přesná a prudká a mně stačilo jen nastavit hokejku a trefit branku. Doufám, že to nebyla má poslední branka a že to očekávání už ze mě spadlo. Žádný útočník není rád, když je dlouho bez gólu a má ve své kolonce nulu. Ať je to útočník ofenzivní nebo defenzivní. Jsem moc rád, že tam ta branka padla, i když moje role v týmu není chodit na přesilovky a dávat jenom branky.

Filipe, jak došlo k tvému angažmá tady v Litoměřicích?

Já jsem hrál vloni druhou ligu v Kobře Praha a podle vyjádření našeho trenéra o mě měl Stadion zájem už na konci uplynulé sezony, což ale nemělo velký význam. Byl bych tu asi jen na tři nebo čtyři zápasy, protože Stadionu již končila sezona. Letos jsem přišel na zkoušku a jsem rád, že si mě zde vedení klubu nechalo.

Ty jsi přes týden ubytován zde v Kalich Areně?

Ne. Já jsem z Prahy, tak s klukama dojíždíme. Po zápase tu občas přespáváme, ale jinak jezdíme. Převážná část cesty je po dálnici, tak to není problém. Za 40 minut jsme v Litoměřicích.

Ty jsi znal některé své spoluhráče z letošního týmu před svým příchodem do Litoměřic?

Znal jsem se s Alešem Pavlasem, se kterým jsem hrál v Kadani a s Tomášem Rubešem, kdy jsme spolu hráli za mládežnické týmy Sparty. Teď přišel Jindra Barák z Hradce, kterého jsem také znal. Spíše teď přichází do Litoměřic hráči, které znám z minulosti.