18. 9. 2016 | Jan Luňáček

Dostáváme se málo do šancí, říká Aleš Pavlas

Zkušený obránce Aleš Pavlas naskočil do letošní sezony WSM ligy až v průběhu soutěže. Musel léčit své zranění a v dnešním utkání proti soupeři z Přerova utrpěl opět krvavý šrám. Tým Stadionu čekal urputný soupěř, který nechtěl odjet z Litoměřic bez bodů. Nakonec získal body dva, když zvítězil až v samostaných nájezdech. O zhodnocení utkání jsme požádali letošního kapitána kališníků.

Aleši, třetí domácí utkání v této sezoně a třetí zcela jiný průběh zápasu. Můžeš nám k tomu něco říci?

Zatím ty naše domácí zápasy nehrajeme podle našich představ. Nyní se i potýkáme s nějakou marodkou, ale náš hlavní problém je v tom, že se těžko dostáváme do šancí. Hrajeme až moc živelný hokej a mysleli jsme si, že když se nám podařilo otočit utkání s Ústím, tak se to zlepší. Ale opak je pravdou a podle toho vypadá naše hra i sebevědomí. Není takové, jaké bychom potřebovali.

V první třetině došlo při hře ke střetu s protihráčem a k tvému krvavému zranění. Můžeš se k této nemilé události vyjádřit?

Rozhodčí to jako faul nepískl a posoudil to tak, jak to posoudil. Ale já si myslím, že ten protihráč nechtěl hrát s pukem, ale vyloženě cílil na mě. Myslím si, že to mělo být posouzeno jinak, ale rozhodnutí sudího musíme respektovat.

Nyní máte před sebou dalšího těžkého soupeře. Jedete do Jihlavy, které se také moc nedaří. Je začátek soutěže a asi není ještě nutné nad výsledky lámat hůl.

To je možná pravda, ale nesmíme dopustit, aby nám ujel vlak. Ztrátu je pak strašně těžké dohánět a letos bude naše liga hodně vyrovnaná. Žádný tým nebude chtít doma ztrácet body a z venku se budou těžko vozit. Asi bude nutné nehrát možná pro diváky hezký hokej, ale hokej účelný, který ty body přinese.

Vy jste teď v sedmi dnech odehráli čtyři zápasy. Nebylo to fyzicky až moc náročné?

Myslím si, že natrénováno máme kvalitně. V tom bych až takový problém neviděl. To samé musí odehrát naši soupeři. Tady bych příčinu našich nezdarů nehledal.

Nyní asi není problém hra brankářů a obrany, ale týmu chybí střelec. Je to tak?

Tak, jak je obrana práce celého týmu, tak to platí i v útoku. Nejde říci, že by obránci byli dobří a útočníci špatní. Prostě se nám nyní šance netvoří lehce a málo se dostáváme do vyložených. Zatím, bohužel, nedáváme ani ty ošklivý branky, jako třeba dorážky nebo odrazy, kdy vás to trefí třeba do zad. Asi tomu nejdem až tak důrazně naproti, jak bychom měli.