Fanoušci Anyangu Halla ho považují za legendu. V jejich klubu strávil pět sezón a vždy byl v první pětici kanadského bodování celé Asijské hokejové ligy. Nyní se do týmu jejich srdcí vrací, tentokrát však na pozici trenéra. Řeč není o nikom jiném, než o Patriku Martincovi, který spolu s jeho svěřenci ve čtvrtek navštívil Kalich Arenu. Po zápase nám poskytl krátký rozhovor. (zdroj fotografie: hcsparta.cz)
Do Koreji jste poprvé odešel v roce 2005, jak se váš přestup tehdy zrodil?
V Anyangu tenkrát trénoval pan Otakar Vejvoda, který sháněl tři české hráče. Vybral si mne, Jaroslava Nedvěda a Zdeňka Nedvěda.
Jak těžké bylo si zvyknout na život v Koreji? Přece jen se tam žije podle trochu jiných společenských pravidel…
Upřímně bych byl velice rád, kdyby se stejně jako v Koreji žilo i v Evropě. Kriminalita nulová, panuje tam velká úcta ke starším lidem… myslím, že bychom si od Korejců mohli hodně vzít i sem do Čech.
Jaké byly vaše první dojmy z hokeje v Asii?
Byl jsem překvapený, jak výborně všichni bruslí. V Čechách vlastně ani žádné povědomí o hokeji v Jižní Koreji není a myslím si, že když většina lidí pak vidí Korejce hrát, tak je poměrně překvapena.
Nedělalo vám problém třeba cestování na zápasy? Musel být trochu nezvyk najednou cestovat na pomalu každé venkovní utkání letadlem.
Soul má tu výhodu, že je letecky od Japonska a od Číny vzdálen jen asi dvě hodiny. Mužstvo tedy odcestuje dvouhodinovým letem do Japonska a tam stráví deset dní, během kterých sehraje tři nebo čtyři zápasy. Pak se zase vrací zpět domů. Paradoxně je to cestování méně náročné než třeba v Extralize, kde člověk musí jet v pátek do Třince autobusem, odkud se vrátí ve tři ráno, přičemž v neděli hraje další zápas jinde.
V Asijské hokejové lize jste jako hráč strávil pět sezón. Vnímal jste nějakou změnu, co se kvality hokeje týče?
Když jsme do Koreji poprvé přišli v roce 2005, tak tamní hokej na tom byl v porovnání se sousedním Japonskem hodně špatně. Zápasy korejských týmu s japonskými končily rozdílem třeba pěti nebo šesti gólů. Postupem času se ale, i za pomoci pana Vejvody, Korejci Japoncům vyrovnali a dneska už je jejich národní tým ve vyšší skupině na mistrovství světa.
Jak kvalitní je tedy podle vás Asijská hokejová liga v porovnání s WSM Ligou nebo s Extraligou?
Myslím si, že ty nejlepší týmy Asijské ligy by hrály v horních patrech naší WSM Ligy. V první šestce určitě. Korejci mají v týmech špičkové Kanaďany, kteří hodně pozvedávají úroveň celé soutěže. V první lize by se ty kluby tedy rozhodně neztratily.
Koreu čeká za dva roky zimní olympiáda. Myslíte si, že je v silách hokejové reprezentace Jižní Koreje nějak překvapit?
Pro ně je úspěchem už jen možnost se na olympiádě představit a nabrat unikátní zkušenost. Nemyslím si, že by mohli překvapit.
Už na letošním mistrovství světa se v jihokorejském dresu představilo několik hráčů narozených buď ve Spojených státech nebo v Kanadě, podobně jako tomu bylo například v reprezentaci Kazachstánu v elitní skupině. Některým lidem se tato kontroverzní praktika nelíbí, jak jí vnímáte vy?
Tak je to ve sportu momentálně trend. Podle mne je na každém státu, jakou cestou se chce vydat – jestli chce podporovat odchovance svého vlastního systému, nebo jestli bude využívat služeb cizinců.
Do Soulu se letos vracíte po pěti letech ve Spartě Praha, co vás přimělo k návratu?
Když tehdy odešel sportovní manažer Otto Sýkora, měl jsem podepsanou smlouvu v Koreji. Tudíž jsem v Anyangu musel požádat o uvolnění, abych mohl přijmout nabídku Sparty. K tomu došlo bez problémů, přičemž jsme si slíbili, že se před olympiádou vrátím, pokud budou mít zájem. Ta doba nyní nastala.
Co na to vaše rodina? Pojede do Soulu s vámi?
Moje starší dcera tam studuje univerzitu, je momentálně ve druhém ročníku. Oblíbila si to tam. Zbytek rodiny tam pojede se mnou, všichni se těšíme.
Jakým jazykem komunikujete s vašimi svěřenci? V Koreji jste žil pět let, stihl jste se za tu dobu naučit jazyk?
S mou korejštinou to je špatné. Pár hokejových povelů řeknu, dokážu si objednat v restauraci, ale že by to bylo na nějaké vyprávění, to rozhodně ne. Máme v týmu několik Kanaďanů, přičemž zbytek týmu ovládá angličtinu na docela dobré úrovni, tudíž komunikujeme převážně tímhle způsobem.
Máte s Anyangem už stanovené nějaké cíle na příští sezónu?
Cíl je jednoznačný – chceme zopakovat titul.
