Šestatřicetiletý matador, který toho má hodně za sebou. Prošel týmy jako je Sparta Praha, Mladá Boleslav a naposledy Vítkovice. Do Litoměřic nepřišel jen krýt záda mladším kolegům, ale poprat se o post jedničky. “Loni jsem toho moc neodchytal, tak bych to chtěl letos změnit”, říká zkušený gólman. Uvidíme, kdy dostane první příležitost postavit se do brány proti soupeři. Může to být už v úterý proti Mladé Boleslavi.
Jak se zrodil váš přesun do Litoměřic?
Po konci ve Vítkovicích jsme se rodinou rozhodli, že budeme žít v Mladé Boleslavi a chtěl jsem hrát někde poblíž. Litoměřice měly zájem, tak jsme se dohodli.
Zjišťoval jste si nějaké informace před svým příchodem?
Já už jsem tady hrál asi dva roky zpátky a musím říct, že tady je jeden z nejhezčích stadionů v první lize. Pár hráčů taky znám. Výborné je, že sem jezdíme s Vencou Pletkou, takže je to hned příjemnější.
Máte tady cíl bojovat o post jedničky nebo budete zkušený mentor připravený zasáhnout?
Samozřejmě, že chci chytat. Navíc jsem toho loni moc neodehrál. Ale pokud nebudu dost dobrý, tak nemám problém pomoci mladším brankařům.
Vrátíme se do minulé sezóny. Proč jste odchytal tak málo zápasů?
Dobrá otázka. Ve Vítkovicích se mnou nepočítali mezi dva brankáře a zároveň mě nechtěli pustit jinam. Takže jediná možnost byla střídavé starty do první ligy. Začal jsem v Šumperku, kde jsme se po měsíci a půl rozloučili. Poté jsem čekal dál a před Vánocemi se naskytla příležitost jít do Třebíče, kde měli problémy s brankáři. Vejmelka měl jet na “dvacítky”, ale nakonec nejel, takže jsem se vrátil zpět do Vítkovic, kde jsem od ledna jen trénoval.
To už se musíte těšit zpět do brány.
To ano. V podstatě dva měsíce jsem jen trénoval, což bylo asi horší, než kdybych vůbec netrénoval. Byly to těžké dva měsíce a byl jsem rád, že ta sezóna skončila.
Nebudete nervózní, až si po osmi měsících stoupnete do brankoviště?
To snad ne. (smích) Já jsem přišel, abych se těšil na zápasy a odchytal toho co nejvíc. Čím víc zápasů odchytám, tím větší radost z hokeje budu mít.
Jak vzpomínáte na Vítkovice?
Jednoznačně v dobrém. Byl jsem tam strašně dlouho. Když jsem tam přicházel, tak jsem si myslel, že to bude na rok nebo dva a nakonec z toho bylo sedm let. Samozřejmě byly časy, kdy to bylo dobré i špatné, ale štve mě, že to dopadlo takhle.
Myslel jsem, že tam budu rok nebo dva a nakonec z toho bylo sedm let
Už víte, kdo bude chytat první přípravný duel? Bylo by hezké začít doma.
Tak to vůbec netuším, nikdo mi nic neřekl. Samozřejmě bych byl rád, ale tohle už nějak extra neřeším. Když mi dají příležitost, tak rád půjdu do brány, ale že bych přišel za trenéry a řekl jim, že v úterý chci chytat, tak to ne.
Jste tady týden, jak se vám zde líbí?
Jsme dobrá parta, ale je nás tady dost, takže je těžké zapamatovat si jména a přezdívky. Je to trošku složitější, než když přijdete do hotového týmu, kde je dvacet lidí, tady je nás o deset víc. Ale už jsem to taky zažil, nemám s tím problém. Řekl bych, že ještě týden, dva a budu si pamatovat všechny.
Už jdete úplně na plno nebo se stále zapracováváte?
Ono úplně na plno nejde jít. Když přijdete po třech měsících na led, tak nemůžete jít hned zostra. To by bylo spíš kontraproduktivní, mohlo by se něco stát. Tělo je zvyklé na něco jiného a vy ho to musíte znovu naučit. Ale když máme přípravu mimo led, tak jdeme samozřejmě naplno.
Máte jak brankáři odlišné tréninky od hráčů?
Máme. Myslím, že je to tak správně a mělo by to tak být. Děláme si věci, které pomáhají nám v brankovišti a hráči zase dělají to, co jim pomáhá na hřišti.
