Minulý rok se rozhodl vrátit se z Finska domů, zvolil si Liberec. Dnes přivezl do rodných Litoměřic Pohár Tomáše Garrigua Masaryka pro vítěze Tipsport Extraligy. Řeč není o nikom jiném, než o Michalu Birnerovi, který poskytl redakci Stadionu před dnešní autogramiádou rozhovor, v němž rozpovídal se o minulé sezóně.
Kolik už jste absolvoval podobných setkání?
Moc toho nebylo. Měli jsme v Liberci oficiální akci. V pondělí jsem měl akci pro své známé a včera jsem měl setkání se starostou. Není toho zase tolik, takže to jde v klidu zvládnout. Já nejsem žádný slavící typ, ale tohle se dělá kvůli lidem. Ta dnešní akci je taky o tom, aby se zviditelnil litoměřický hokej.
Stala se vám nějaká kuriozita při podobných akcích? Tady v Česku ne, ale když jsem vyhrál titul ve Finsku, tak se tam staly různé věci (smích). Slaví se to tam trošku jinak, než tady u nás.Jaký je to pocit vracet se domů s pohárem T. G. Masaryka?
Je to nádhera. Kde jinde ukázat pohár, než kde jsem se narodil. Jsem rád, že ho tady můžu ukázat a třeba i pomoc nějakému dítěti, aby začalo hrát hokej.Ohlédneme se trochu zpět. Kde se podle vás lámala finálová série se Spartou?
Jednoznačně ve třetím zápase. Po čtyřiceti minutách jsme prohrávali 4:0 a do poslední třetiny jsme nešli s tím, že jdeme pro výhru, ale nabudit se na další zápas, který nás čekal hned další den. Byli jsme nedisciplinovaní, já osobně hodně, udělal jsem tři zbytečný fauly. Poslední třetinu jsme byli jasně lepší, vstřelili jsme jeden a Spartu k ničemu nepustili. Věděli jsme, že když takhle budeme hrát celý zápas, tak nás Sparta nemůže porazit.
Byl moment, kdy jste v titul už nevěřil?
Vůbec ne. My jsme byli sebevědomí, věděli jsme, že nás Sparta neporazí čtyřikrát. I když jsme první zápas prohráli, tak jsme byli v klidu. Další zápas jsme byli zase dominantní a celkově byla v týmu ohromná sebedůvěra.
Jak důležitý byl kondiční trenér Aleš Pařez?
Nikdy to není o jednom člověku. Hodně se o tom píše, ale já jsem podobnou věc zažil už ve Lvu Praha, kde jsme měli taky fantastického kondičního trenéra. Samozřejmě, tím že jsme celou sezónu hráli dobře, vyhráli jsme základní část a titul, tak noviny chtěli psát o nějaký senzaci, co se dělá v Liberce, ale já vím, že spousta týmů to dělá stejně nebo aspoň podobně. Aleš Pařez je důležitý článek týmů, ale na jednom článku celý tým nepadá ani neroste. To je zásluha celého Liberce, od kustoda až po majitele klubu.
Je to tedy tak, že média jen celou věc nafoukly?
Možná na české poměry to převratná novinka byla, ale tím, že já si dělám deset let individuální letní přípravu a spolupracoval jsem s různými trenéry, tak jsem tohle znal. Nejsem takový, že bych se upínal k jednomu člověku, ale sbírám od každého něco a podle toho to dávám dohromady. Já znám svoje tělo nejlíp a vím, co potřebuji. Nemůžu říct, že jízda na kole je špatná, běhání je špatné. Každý člověk je individualita a potřebuje něco jiného. Zrovna s Alešem jsme tohle hodně probírali a on by byl nejradši, kdybych dělal věci, co nám říká. Ale chápe, že jsem nějaký typ hráče, člověka a chci si to dělat trochu podle sebe, protože tomu věřím.
Chodíte do Kalich Areny do HFL centra. Chodíte sám nebo s trenérem?
Chodím sám, zrovna dnes jdu znova, ale myslím, že tam nejde udělat úplně celou letní přípravu. Jako doplněk je to super a na Litoměřice je to až něco neskutečného, že se tady takové centrum vybudovalo.
Jaká byla cesta z Prahy po posledním zápase?
Byla krátká (smích). Kdyby byla delší, tak by to úplně špatné nebylo. Když se vrátím zpět do Finska, tak tam jsme jeli dvě hodiny autobusem a bylo to něco neskutečného. Tím, že já už jsem to vyhrál, tak jsem byl v ústraní a pozoroval jsem, jak si to kluci užívají. Speciálně Liberečáci, kteří zatím nic nevyhráli. Já už mám něco za sebou, se Lvem jsme došli až do finále. Tam jsme sice neuspěli, ale ohlasy byly takové, jako bychom to celé vyhráli. Já jsem si to užil, ale samozřejmě jsem měl v hlavě, že jedu na sraz reprezentace, takže už jsem se v hlavě chystal na národní tým.
Kdo byl hlavní vůdce oslav?
Snažil se jím být Michal Bulíř, ale po dvou hodinách odpadl (smích), takže pak ty oslavy byly bez vůdce.
Ján Lašák se nechal slyšet, že není těžké titul vyhrát, ale oslavit ho.
Je to tak. Když jsem byl v TPS Turku, tak jsme vyhráli myslím desátý titul. Takže ty lidi věděli, jak se oslavuje. Liberec první titul, navíc to byla neděle a lidé museli druhý den do práce. Tím pádem s námi nemohli být v takovém počtu. Ale věřím, že když se to ještě v Liberci povede, tak to bude lepší. To je jako se vším. Na poprvé to není ono, ale postupem času se to zlepšuje. V Liberci to bylo hezký, ale oslavy ve Finsku mě uchvátili. Bylo s námi na náměstí třicet tisíc lidí, celé město to prožívalo, protože se tam titul přivezl po deseti letech. Bylo to něco, na co nikdy nezapomenu
Kdy jste se dozvěděl, že pojedete na reprezentační sraz do Znojma?
Věděl jsem to během finále, pak se jen čekalo, jestli budou nějaká zranění. Naštěstí se nic nestalo a mohl jsem odjet. My jsme se s trenéry nebavili, jestli mám mistrovství jisté nebo ne. Věděl jsem, že máme dva zápasy se Švédskem a musím se ukázat. První jsem nehrál, abych se mohl pořádně připravit po cestě z Liberce a po tom druhém už jsem tak trochu tušil, že pojedu. Udělal jsem pro to maximum, protože to byl vždycky můj sen
Byl to tedy splněný sen.
Určitě. Mě to hodně mrzelo loni, že jsem byl vyřazen jako poslední útočník, bylo to v Praze a ta atmosféra byla neskutečná. Do Liberce jsem šel s tím, že se chci dostat na MS a udělám pro to cokoli. Byla to taková třešnička na dortu za celou sezónou.
Je nějaký moment z MS, na který nezapomenete?
Asi zápas se Švédskem. Dal jsem dva góly, byl to super zápas, hráli jsem výborně. Po první třetině, kterou jsem hráli špatně, jsem dominovali proti takovému týmu jako je Švédsko, což se moc často nestává. Bude také těžké zapomenou na čtvrtfinále, kdy jsme vypadli na nájezdy. Já nejsem přívrženec nájezdů v takových zápasech. Mělo by to se to rozhodovat ve hře.
