Základní část sezony 2015/2016 je nenávratně pryč a Litoměřice se po napínavém zápasu s Mostem přesouvají do předkola playoff, ve kterém na ně už čeká soupeř z dalekého Havířova. Co nám přineslo těch několik uplynulých hokejových měsíců?
„Máme za sebou těžké utkání, které bylo náročné jak pro hráče samotné, tak pro fanoušky i pro vedení klubu. Hodnocení základní části sezony tak bude trochu jiné než v případě, že bychom nepostoupili. Její závěrečná část se nám nepovedla, nepodařilo se nám v podstatě vůbec nic. Diváci tak museli během určitých domácích zápasů vidět to, co jsme viděli my všichni. Hra nebyla dobrá, chybělo jí nasazení a také ono „srdíčko“. Proto se jménem svým a jménem celého oddílu HC Stadion Litoměřice omlouvám našim věrným fanouškům a příznivcům za to, co jsme předváděli. Naštěstí to mělo dobrý konec a docílili jsme tak našeho plánu postoupit alespoň do předkola play-off. Doufám, že se teď hráči uvolní a že bychom mohli začít hrát hokej, který odpovídá úrovni našeho týmu a tomu, jakým způsobem byl vedený. Věřím, že teď v předkole opět předvedeme kvalitní hokej.
Rád bych také zhodnotil vývoj a spolupráci s Mountfieldem HK. Po ukončení tříleté součinnosti se Spartou jsme došli k dohodě a k přípravě smlouvy s Hradcem Králové. Musím říct, že i Mountfield, který je velice silným týmem a partnerem, sám na začátku nevěděl, co od toho může čekat. Naše první schůzky probíhaly v průběhu dubna a května. V tomto období bylo hradecké vedení přesvědčeno o tom, že má kádr natolik bohatý na hráče, aby jich mohlo do Litoměřic posílat dostatek. My bychom tak mohli stoupat v rámci první ligy. Bohužel jsme ale po několika prvních zápasech došli společně k závěru, že někteří nově příchozí hráči na WSM ligu nemají. Bylo nutné, aby na sobě silně zapracovali. Já si osobně myslím, že první liga má v současné době takovou úroveň, která bezesporu sahá ke spodku extraligy.
Naše partnerství mělo zpočátku fungovat ve stylu „tady máte určitý počet hráčů a trenéra, dejte si to dohromady tak, aby to fungovalo tak a vy se umístili na prvních místech tabulky“. To se samozřejmě nestalo. Došlo to až tak daleko, jak ostatně naši fanoušci ví, že muselo dojít k výměně trenéra. Místo Jiřího Kučery, který je nejen výborným koučem, ale zároveň mým kamarádem, nastoupil Miloš Říha. K této změně jsme došli společně, protože jsme si uvědomili, že se v týmu musí něco stát. Když jsem si to sám pro sebe vyhodnocoval nebo při poradách s vedením, vidím následující příčiny. V první řadě jsme podcenili to, že se mnoho nových hráčů do přípravy začlenilo až na ledě, tedy v srpnu. Celou letní přípravu jinak absolvovali v Hradci Králové. V podstatě tak nedošlo k tomu, že by se kolektiv vybudoval už v létě a kluci by se tak dali víc dohromady. V té době jsem si tak všiml, že to na ledě trochu skřípe. Dalším problémem bylo to, že nás opustil gólman, který nám v loňské sezoně přinesl obrovský úspěch a byl jedním z hlavních pilířů toho, že jsme se dostali tam, kam jsme se dostali. Dospělo to až tak daleko, že Tomáš Král dospěl k závěru, že jej nově utvořená kabina nepřijala a on tak požádal o to, aby Litoměřice mohl opustit a následně přestoupil do Slavie. Třetí překážkou bylo to, že hráči, kteří si první ligu letos vyzkoušeli poprvé, úplně přesně nevěděli, do čeho jdou. Mysleli si, že postoupí do WSM ligy, kterou si tu rok zahrají, více méně si ji spíš užijí a pak se příští rok stane to, že přestoupí do A týmu Mountfieldu. To se bohužel a zároveň bohudík nestalo a nestane. Zázraky se nedějí a každý člověk, který vykonává jakékoliv povolání nebo je součástí jakéhokoliv kolektivu, na sobě musí tvrdě pracovat a výš se dostávají pouze ti nejlepší.
Shrnul bych to tak, že jsme se dle mého názoru v letošní sezoně poučili natolik, že doufám v pokračující spolupráci s Hradcem Králové. Doufám, že si všichni uvědomíme, kde jsme udělali chyby. Doufám, že hráči, kteří tady jsou a následně přijdou, si uvědomí, že kvalita první ligy je natolik vysoká, že je potřeba se na ni pro příští sezonu náležitě připravit. A hlavně doufám, že teď během playoff předvedeme kvalitní hokej, který k Litoměřicím patří a že si tým uvědomí, že za Litoměřice hrají a že za ně chtějí vybojovat to, aby se v tým dostal co nejdál.“
Co se změnilo oproti první polovině základní části?
Ve druhé polovině došlo ke změně trenéra a také jsme přišli o některé zkušené hráče, kteří od nás odešli. Zároveň jsme si přivedli Milana Tomana. Myslím si, že jsme hráli hokej, který nám systémově mnohem více vyhovoval. V důležitých a těžkých zápasech, které jsme sehráli ať už proti Slavii, Českým Budějovicím nebo Kladnu, se nám podařilo předvést, že hokej hrát umíme. Podle mého názoru naše hra šla kupředu, nicméně pravým opakem bylo to, že na konci této části jsme doma po výsledkové stránce ukázali tak špatné výsledky, že jsme se do předkola playoff málem nedostali.
Pokud porovnáte letošní sezonu s tou minulou, v čem vidíte rozdíly?
Minulá sezona se nám povedla a byl to zatím největší úspěch od doby, kdy jsme postoupili do první ligy. Podařilo se nám to zásluhou výborného gólmana, který nás podržel v těch nejtěžších chvílích a nejproduktivnější duo ve složení Bílek – Kalla. Kvalitní gólman a dvojice, která byla v čele kanadského bodování, byli základem našeho šťastného prospěchu. Úspěšného gólmana máme i v letošní sezoně. Jaroslav Pavelka své kvality prokázal i během utkání s Mostem. Na porovnávání je podle mě ale ještě brzy. Uvidíme, jak dopadne závěr sezony.
Byly hráčům po zápase v Třebíči uděleny nějaké postihy?
Dva dny před utkáním s Mostem jsem si musel s celou kabinou spolu s trenéry promluvit. Kdyby se nám totiž poslední zápas v základní části nepovedl, tenhle rozhovor by byl asi daleko peprnější. Soudě podle informací od trenérů výkon v Třebíči nebyl zase tak špatný, takže jsme se k nějakým konkrétním např. peněžním trestům neuchýlili. Spíš jsme to celé řešili domluvou a snažili se hráčům vysvětlit, že hokej určitě hrát nezapomněli.
Jak je to s finančním pokrytím letošní sezony?
Letos jsme si poprvé náš rozpočet pokryli už v průběhu sezony a až doteď jsme žili z peněz, které jsme dostali od našich sponzorů. Musím říct, že se nám tak dýchalo daleko lépe než v těch předešlých sezonách. Letošní rozpočet máme zcela pokrytý.
Kdo nejvíce pomohl při naplnění rozpočtu?
Stále platí, že hlavním sponzorem je město Litoměřice, ale kromě toho je tu mnoho dalších. Mezi ty největší patří partner WSM, firma Horejsek, Království železnic, Startip, Gardenline, Střída a mnozí další.
Co říkáte dnešnímu vyhranému zápasu?
Den mi začal ráno v půl čtvrté, kdy jsem se probudil. Od té chvíle jsem už jen přemýšlel nad tím, jak to odehrajeme. Všichni mohli vidět, že jsme to v žádném případě neměli ve svých rukou. V průběhu zápasu s Mostem jsme kontrolovali onlajny, jak probíhají utkání Kadaně se Šumperkem a Ústí nad Labem s Třebíčí. Vzhledem k tomu, že jsme hráli trochu později, jsme nakonec zjistili, že Ústí se Šumperkem vyhráli a získali jsme přehled o bodech. Náš zápas byl od samého počátku urputný. Most byl v situaci, kdy „nemá co ztratit“, protože v té chvíli už pouze čekal na playout. Proto byla na naší straně vidět obrovská snaha ze strany hráčů. Nicméně ladné přechody, které bychom si představovali, během hry chyběly. Naštěstí jsme ustály ty těžší chvíle, při kterých nám velmi pomohl Jaroslav Pavelka. Jsem velmi rád, jak to dopadlo.
Objevilo se během sezony něco, co byste udělal jinak?
Určitě ano. Jak jsem již říkal, v první řadě bych si prosadil, aby příchozí hráči z Mountfieldu zde byli již od začátku letní přípravy. Nedopustil bych, aby od nás Tomáš Král odešel. Přál bych si, aby mladí hráči z Hradce na sobě více pracovali a ohlídal bych si, aby kabina pracovala od začátku tak, že to jsou kamarádi a že bojují jeden za druhého. A také bych chtěl, aby hráči podmínky, které jim zimní stadion nabízí, opravdu čerpali. Aby byli v daleko větším zápřahu jako je to v současné době od chvíle, co jsme vyměnili trenéra. Myslím si, že mladí kluci potřebují takovou tu duklu, která je ještě stále vychovává, protože někteří z nich vzhledem k jejich nízkému věku potřebují být vedení a potřebují, aby se jim trenér věnoval celý den. Nakonec bych udělal jinak to, že bych se klukům snažil vnuknout myšlenku, že teď hrají za Litoměřice a že za ně musí bojovat a pokud ne, tak tady nebudou hrát.
