Litoměřický hokej není jen o současnosti. Mládežníci Stadionu navazují na dlouholetou tradici tohoto sportu pod vrchem Radobýl. Místní klub přivedl do velkého hokeje hned několik velmi dobrých hráčů, které vám budu postupně představovat. Seriál „Představujeme slavné odchovance“ zahájí bývalý gólman, olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa, Milan Hnilička.
Velmi dobře nastartovanou kariéru litoměřického rodáka, který již jako sedmnáctiletý pravidelně chytal v nejvyšší soutěži, pozastavilo až zámořské angažmá. Do ročníku 1992-93, kdy opustil starý kontinent, se stihl jednak prosadit na domácí scéně, ale také v mezinárodním hokeji. Konkrétně pak startoval za seniorský národní tým. Následovalo vábení klubu New York Islanders, který si Milana Hniličku vybral v amatérském draftu. Během čtyřletého období do nejslavnější hokejové soutěže na světě nenakoukl, ale že by zklamal? Ani náhodou. Hned v úvodní zámořské sezóně strávené ve Western Hockey League se dostal na výsluní mezi brankáři. Tehdy odehrál 65 zápasů, v nichž vyhrál 46. Zjistil, že probojovat se mezi světovou gólmanskou elitu bude těžké, drobné počáteční nezdary ho nezlomily, a tak doufal v lepší zítřky. A ty přišly.
V sezóně 1995-1996 se vrátil do srdce Evropy, z Kladna byl rychle vyměněn do Sparty, v níž podával výkony, které jej vrátily zpátky do reprezentace. Jako třetí brankář si odvezl zlatou medaili z olympijského turnaje v Naganu. V Japonsku se ukázal jako člověk přispívající k dobré náladě v kabině, což je na podobných akcích vždy důležité. Zároveň pilně trénoval, aby byl v případě potřeby připravený zasáhnout do hry. Příležitost vyniknout dostal hned ve stejném roce na světovém šampionátu, když nahradil zraněného Romana Čechmánka. Hnilička se nové role zhostil velmi dobře, pomohl českému týmu k zisku bronzu. Na mistrovství světa 1999 se situace opakovala, v brance začal Čechmánek. Ten ovšem nepodával výkony, které by zaujaly trenéry, a tak šel mezi tři tyče znovu rodák ze severu Čech. Především jako zásluhou putovalo hokejové zlato do České republiky. Milan Hnilička tak na sebe upoutal pozornost, díky níž znovu přišly nabídky z NHL. Tentokrát se domluvil s New Yorkem Rangers. V dresu Jezdců se dočkal i premiéry v této soutěži.
15. října 1999 hráli Rangers v Pittsburghu. Za Tučňáky hrál tehdy Jaromír Jágr, se kterým se Milan znal ze společného působení na Kladně. Vůbec to nevypadalo, že oni dva by na sebe měli narazit. Slavná osmašedesátka hrála, Hnilička začal na střídačce. Pak to ale přišlo. Kirk McLean neměl svůj den, ve 13. minutě inkasoval třetí branku, což znamenalo změnu v brankovišti. Na scénu „vjel“ Milan Hnilička. Při debutu se mu vedlo celkem dobře. Ale před koncem druhé třetiny jej překonal právě Jaromír Jágr, jako první hráč v NHL. Další gól vstřelili Rangers ve stejné periodě. Ten šel na vrub českého brankáře, který už do zbytku zápasu nenastoupil. Příležitost pak dostal až v posledním utkání sezóny.
O svých schopnostech ovšem přesvědčil ve farmářském týmu Rangers. Podával dobré výkony, jeden čas dokonce útočil na rekord soutěže v neprůstřelnosti, gól nedostal dlouhých 242 minut. Očekávalo se, že se díky povedené sezóně v AHL posune v hierarchii brankářů v organizaci na druhé místo, tedy, že bude náhradníkem v NHL. Místo toho byl vyměněn do podprůměrného začínajícího týmu v NHL, do Atlanty Trashers. Sezónu 2001-02 prožil tedy v Atlantě. Jako jednička odvedl velmi dobrou práci, jeho plat byl vůbec nejmenší mezi všemi pravidelně chytajícími brankáři v NHL. Ve druhé sezóně se stal absolutní jedničkou mezi třemi tyčemi. Díky výkonu si zajistil pro ročník 2002-03 lepší smlouvu. Absolutně nepochopitelně drtivou většinu této sezóny hrál na farmě nebo seděl na střídačce.
Před sezónou 2003-04 přestoupil do Los Angeles, kam o pár týdnů dříve putoval Roman Čechmánek. Dvojici českých brankářů v jednom týmu historie NHL do té doby nezaznamenala. Ani u Králů se ale Hnilička prosadit nedokázal, a tak byl převelen na farmu. Tímto momentem uzavřel svou kariéru v zámoří, vrátil se domů. Pět let hájil branku extraligového Liberce, s Ufou se navíc stal v roce 2008 mistrem ruské Superligy.
V roce 2010 ukončil úspěšný brankář (olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa, jednou stříbrný a čtyřikrát bronzový) profesionální hokejovou kariéru, u sportu ale zůstal. Stal se sportovním manažerem klubu BK Mladá Boleslav. K té později přidal ještě trenéřinu. Po odvolání Vladimíra Jeřábka se stal asistentem hlavního kouče Vladimíra Hiadlovského. Po sezóně 2011-12, kdy Boleslav opustila nejvyšší soutěž, skončil Hnilička na postu klubového manažera.
Od sezóny 2012-13 spolupracuje s Českým svazem ledního hokeje, konkrétně pak vykonává funkci manažera juniorského národního výběru, má stříbrnou medaili z MS hráčů do 18 let v roce 2014. Milan Hnilička jako aktivní hráč zaznamenal mnoho úspěchů. Přejme mu, aby byl alespoň stejně úspěšný i v pozici manažera.
