12. 9. 2013 | Michal Sabó

Daniel Sadil: přál bych si, aby se celá sezóna povedla

Stadion vstupuje do své čtvrté prvoligové sezóny a na jejím startu promluvil také předseda klubu Daniel Sadil. Řeč byla o klubovém rozpočtu, mládeži, spolupráci se Sportovním holdingem Praha i nedávném benefičním utkání. Zároveň došlo také na cíle litoměřického klubu pro tento ročník.

Jaké jsou letošní cíle z pohledu A mužstva a litoměřické mládeže?

Letošní sezóna bude po dlouhé době specifická v tom, že se nám přihodila nemilá věc. Jako celý tým HC Stadion Litoměřice se přestěhujeme na jeden zimní stadion (zimní stadion v Lovosicích, který využívaly některá žákovská mužstva, postihly letošní povodně, pozn.red.). To přinese některá úskalí jako trochu méně ledů, ale snažili jsme se udělat vše pro to, aby především mládež měla maximum ledů. Co se týče těch cílů, ve spolupráci se Spartou a Lvem Praha jsme si určili za cíl postoupit do play-off. Pokud nepostoupíme, tak nelze říct nic jiného, než že je to nesplněný úkol. U mládeže už jsme jeden cíl splnili, máme obsazené všechny ročníky, za což jsem hrozně rád. Dalším cílem je hrát naprosto důstojnou roli se všemi soupeři, proti kterým budeme nastupovat.

Jak je sezóna pokryta finančně?

Rozpočet jsme dlouho připravovali. Nic se nezměnilo na tom, že naším největším sponzorem je stále Městský úřad Litoměřice, který nám pomáha a patří mu za to velký dík. Po loňském prvním roce spolupráce se Spartou se nám po dlouhém jednání podařilo docílit toho, že se v současné době na určité nemalé části rozpočtu podílí Sportovní holding Praha, který nás zaštiťuje nejen samotnými hráči, ale také finančně. Zbytek, tedy tu část rozpočtu, který se blíží zhruba k jedenácti miliónům korun, nám pokrývají ostatní sponzoři, které vyhledáváme, za které jsme velice rádi a o každého tvrdě bojujeme. Myslím si, že ten rozpočet je stále minimální na první ligu. To jsem ale tvrdil už několikrát a tvrdit to budu stále, my k tomu hokeji přistupujeme tak, že jsme stále ty malé Litoměřice, které si vybojovaly ten velký hokej. Hrajeme to opravdu za minimum a všichni hráči, kteří zde jsou, to vědí a při každém pohovoru s nimi to od nás slyší.

Co byste ještě mohl říct ke spolupráci se Spartou a Lvem Praha, tedy Sportovním holdingem Praha?

Jak jsem již před chvílí řekl, tak jsme si to loni vyzkoušeli a fungovalo nám to myslím dobře. Poté, co k nám Sportovní holding vstoupil i finančně, byla spolupráce zvýšena v tom, že jsme si samozřejmě i my museli dát nějaké cíle. Určitě mohu mluvit za Spartu i za Lev, že také oni stojí o to, abychom postoupili do play-off. Nemůžeme mít menší cíle. Všichni diváci viděli a vídí, že ta hráčská obměna tady je veliká. To znamená, že nám hráče opravdu posílají. Věřím tomu, že to bude pokračovat i v následujících mistrovských utkáních. Sám za sebe a věřím, že i za vedení, hodnotím spolupráci se Sportovním holdingem jako výbornou. Jako v každém sňatku, tak i v tomto může občas něco zadrhnout, ale zatím si myslím, že není nic, co bychom měli nějak významně řešit.

V posledních sezónách přišla k mládežnickým týmům řada nových trenérů. Co byste k této věci řekl?

Toto téma je pro mě osobně velice příjemné a velice rád na to odpovídám z toho důvodu, že i já jsem byl trenérem podobně jako mnoho jiných otců malých hokejistů. Musím říct, že jsme se s panem Tvrzníkem dlouho připravovali a těšili na to, až přijde okamžik, kdy budeme moct těmto tatínkům poděkovat a mít zde profesionální trenéry. Profesionální ovšem v uvozovkách, protože i tito trenéři to samozřejmě dělají dobrovolně za minimální mzdu. Já jako předseda se chodím poctivě koukat na tréninky všech mládežnických mužstev a jsem nadšen z toho, jak se ke starším trenérům dostávají ti mladší, bývalí hráči našeho klubu, ať je to Zdeněk Purma, Jakub Patrák, Radek Pavlata, Michal Sabó. Největší radost mi však dělá to, že se ti trenéři neustále vzdělávají díky nové pozici šéftrenéra mládeže, kterou zastává Martin Tvrzník. Vznikla skupina, která je jím vedena a ti trenéři jsou kontrolováni a vzděláváni novými metodami.

Nedávno jsme byli svědky benefičního utkání. Jak ta celá myšlenka vznikla?

Vznikla zhruba před dvěma měsíci, kdy mi paní Marková, ředitelka Hospice svatého Štepána, zavolala s tím, že by měla zájem o sehrání benefičního utkání. Když jsem to uslyšel, tak během tří minut volal paní Markové zpět pan Zuziak a vše už probíhalo ráz naráz. Jako oddíl jsme udělali vše, abychom to utkání sehráli. Jediným tématem bylo, které utkání vybrat. Rozhodli jsme se pro utkání s Drážďany, protože to bylo poslední přípravné utkání, byl to soupeř ze zahraničí. Věřil jsem, že lidí přijde dost, což se potvrdilo a mám z toho velkou radost. Všichni, pro které ta benefice byla, byli spokojeni, což bylo nejdůležitější. Nakonec se i vybral velký obnos peněz, který určitě pomůže.

Máte ještě závěrem něco, co byste dodal?

Spíše několik přání. Přeji si, aby se diváci hokejem bavili a po utkání měli pocit, že viděli partu lidí, kteří udělali vše pro to, aby to utkání dopadlo vítězně, ačkoliv se to pokaždé nepovede a odcházeli domů příjemně naladěni. To se týká A týmu. Co se týče mládeže, přeji si, aby se naši nejmenší zlepšovali a hlavně je hokej neustále bavil, aby jim i jejich rodičům přinášel radost. Těm starším dětem přeji, ať svým výkonem přesvědčují sebe, trenéry a vedení našeho oddílu, že v budoucnu mohou plnohodnotně doplnit A tým. To je asi mé největší přání, protože není nic hezčího, než se v přípravě koukat na trénink A mužstva, na kterém se prohání pět šest našich odchovanců. Mým cílem také je a bude, pokud budu vykonávat tuto funkci, aby těch odchovanců bylo čím dál tím více. Když se podívám na momentální tým našich juniorů, tak z nich mám velikou radost, protože se občas účastním některých jejich tréninků. Nadšení, píle a ochota na sobě pracovat tam je velice znát. Pro celý oddíl je to obrovská perspektiva. Na závěr bych si také přál, aby se celá sezóna povedla, abychom nemuseli řešit žádný problém a dohráli celý ročník se vztyčenou hlavou a byli pyšní na to, že hrajeme za HC Stadion Litoměřice.