Pouze jediný současný litoměřický hráč zažil v dresu s kalichem na prsou ještě souboje ve druhé lize a následný historický postup do ligy první. Právě s ním jsme zavzpomínali po čtvrtečním dopoledním tréninku na uplynulých pět let litoměřického hokeje. Tím hráčem je čtyřiadvacetiletý, ale již v tomto věku suverénně služebně nejstarší kališník, Martin Novák.
Do Litoměřic zamířil již na přelomu roku 2008 a 2009. Za tento přesun je dodnes vděčný. “Byl jsem po zranění kolene a začínal jsem v Děčíně. Tam si mě vytáhl trenér Mach, kterého jsem znal z Ústí. Ten byl se mnou spokojený, ale přišel tam jiný trenér, který chtěl své hráče z Děčína. Tak jsme se dohodli s Danem Tvrzníkem, že sem půjdu a byl jsem za to hrozně rád,” vzpomíná.
Střelecky se uvedl již v prvních zápasech. Nejprve se jednou prosadil na ledě Kolína, v následujícím utkání si připsal hattrick v duelu s Mělníkem. To byl pro tehdy čerstvě dvacetiletého mladíka skvělý start. “Když tam něco spadne takhle na začátku, tak se hraje hned líp. Člověk je uvolněnější a víc si věří,” potvrzuje hráč, který ve své kariéře zaznamenal také start v tuzemské nejvyšší soutěži.
Po třech týdnech “dovolené” pobývá od tohoto týdne znovu v prostorách Kalich Areny. Jako jediný z družiny trenérů Tvrzníka a Doležala však zažil předchozí podobu litoměřického stadionu. “Změnilo se to tu kompletně. To se nedá vůbec srovnávat. Ten led v Průvan aréně, ty krupičky na něm. Teď je to prostě nádhera,” vzpomíná s úsměvem.
Za svého působení v místním klubu poznal několik trenérů, kteří mužstvo vedli. “Pan Setikovský byl zkušený trenér, který zastával takovou tu poctivou starou školu. Pak přišel Milan Vrzal. To byl trenér, který zase přinesl nějaké nové věci, modernější. Teď je tu pan Doležal a za ty dva tři měsíce, co ho znám, na něj můžu říct jen pozitivní věci. Má od všeho něco,” říká autor rovné stovky kanadských bodů v litoměřickém dresu, ke kterým ještě přidal dalších sedm v druholigovém play-off.
Právě v něm se Martinovi a jeho tehdejším spoluhráčům podařil historický kousek v podobě vítězství ve druhé lize a následně i postup do vyšší soutěže. Po skončení této sezóny zažili Litoměřičtí zřejmě nejkratší letní přípravu ve své historii, zhruba pětitýdenní. “Končili jsme vlastně až někdy 22. dubna, takže ta sezóna byla hodně dlouhá. Já jsem se měl hlásit v Ústí, tak jsem měl asi jen čtyři dny volna. Tam nám řekli, že si máme dát volno ještě týden, ale pak mně a Martinu Volkemu řekli, že s námi nepočítají, že budeme hrát v Litoměřicích, tak jsme měli radost. I když ta suchá příprava byla krátká oproti ostatním, tak byla podle mě dost kvalitní a také potom na ledě jsme toho dost nabruslili”.
Na postupovou sezónu 2009/10 asi nikdy nezapomene. Stále ji má v živé paměti. “Celou sezónu jsme hráli zhruba ve středu tabulky. Jednou jsme ale hráli i zápas o první místo s Řisuty. Většinou jsme si ale hlídali to čtvrté páté místo ve skupině. V play-off jsme pak jako první narazili na Klatovy. Tam jsme mohli také skončit. To byla myslím vůbec nejtěžší série v celé postupové sezóně. Doma jsme si to zkomplikovali v zápase, ve kterém jsme mohli jít do vedení v sérii. Řekli jsme si, že musíme začít dobře odzadu a v padesáté vteřině jsme prohrávali 2:0. Podařilo se nám ale vyhrát na nájezdy a doma jsme to potom ubojovali,” připomíná začátek trnité cesty k první lize.
Ještě větší drama a více emocí nabídla další památná bitva tohoto play-off. Páté finále na lovosickém ledě proti Mostu mohli Litoměřičtí vyhrát již po základní hrací době. Na gól Martina Tvrzníka z 54. minuty ale zareagoval několik sekund před třetí sirénou mostecký Hruška a muselo se prodlužovat. Tam však rozhodl parádní ranou Jan Kloz. “Když jsme dostali toho góla, tak to nebylo nic moc. Navíc když jsme vedli už zápas předtím dvě minuty před koncem a nakonec prohráli. Pořád jsme ale věřili. Klozák to pak parádně trefil. Všichni jsme naskákali na led a měli hroznou radost, prostě bomba,” popisuje zřejmě nejslavnější gól novodobé historie klubu.
Ze sestavy, která za tímto úspěchem stála, setrval do dnešních dnů v klubu jediný. Na otázku, na koho z tehdejšího mužstva vzpomíná nejvíce, začne bez váhání chrlit jedno jméno za druhým. “Byla tu super parta, kluci jako Petr Procházka, Jakub Hlusička, se kterými jsme si výborně sedli, Petr Horčička, Láďa Slížek a spousta dalších kluků jako Jarda Horejsek, Viktor Musílek, Láďa Kolbaba”.
Před letošním ročníkem v týmu nepokračuje několik zkušených matadorů posledních sezón. Nahradit je se bude pokoušet mužstvo, které se tvoří právě v těchto týdnech. “Bude to určitě těžké. Hráli tu nějaké roky, udělali si k tomu klubu vztah a byli to zkušení hráči, kteří měli něco za sebou,” říká muž, který spolu s Jaroslavem Haškem a Jakubem Evanem jako jediný z týmu odehrál všechny prvoligové sezóny.
Martin Novák patří navíc také k železným mužům mezi kališníky. Za svého působení od sezóny 2008/2009 vynechal pouhých sedm utkání, což je při jeho aktivním a důrazném stylu hry velký unikát. Loni nenastoupil do utkání po více než sto padesáti zápasech v řadě. “Odjel jsem do Písku, pořád jsem věřil, že to nějak půjde, ale měl jsem čtyřicítku horečku. Po rozbruslení se to už nedalo vydržet, tak jsem zalehl v kabině na masérské lehátko a celý zápas tam protrpěl,” odhaluje okolnosti své absence.
Všechny zdravotní problémy si prý vybral ještě před příchodem do Litoměřic. “Když mi bylo devatenáct, tak jsem byl na operaci s kolenem a promarodil skoro celou sezónu. Byla tam i nějaká zranění zad. Bylo to těžké i na psychiku, ale snažil jsem se to hodit za hlavu. Teď už člověk umí hrát i na ledě trochu chytřeji, nejít do všeho tak po hlavě. Je to ale i o štěstí. Těžší zranění se většinou nedají ovlivnit, ale nějakým svalovým zranením se dá předejít,” prozrazuje své zkušenosti.
V minulé sezóně si Martin vytvořil své osobní bodové maximum čtyřiadvaceti bodů zejména díky skvělé souhře s Jaroslavem Haškem a Janem Rudovským, která pak na dlouhou dobu skončila vinou zranění nejzkušenějšího z této trojice. Do té doby však tito hráči na ledě zářili. “To bylo neuvěřitelné. My jsme si vlastně od prvního tréninku výborně sedli, všichni jsme si rozuměli. V té lajně nám to naprosto vyhovovalo. Škoda, že se pak Jarda zranil. Byla to ale skvělá spolupráce. Bohužel tu už není Honza Rudovský, ale přeju mu, aby samozřejmě zůstal na Kladně,” připomíná odchod jednoho ze svých parťáků k extraligovým Rytířům.
Navzdory řadě posezónních odchodů přišlo do Litoměřic několik nových tváří. Nad nově se rodícím mužstvem bude stejně jako v minulých letech viset cíl, kterým jsou rozhodně vyřazovací boje. Martin Novák je v tomto směru optimistou. “Já si myslím, že tým na to tady určitě je. Přišel Martin Chabada, výborný hokejista. Jsou tu mladí kluci, kteří jsou hodně brusliví a šikovní. Věřím tomu, že už bychom konečně to play-off měli ubojovat po těch letech, kdy nám uniká,” uzavírá odhodlaně.
