3. 1. 2012 | Michal Sabó

V silách tohoto mužstva je být mezi prvními třemi, ví moc dobře Martin Tvrzník

Zdá se, že ani jeho nemohl potkat jiný osud. Již jeho strýc Jaromír a bratranec Daniel stáli či stojí na litoměřické střídačce v pozici trenéra. Martin Tvrzník letos působí nejen jako hráč seniorského týmu, ale také jako trenér juniorů. Jak hodnotí dosavadní výkony svých svěřenců, jak jej práce trenéra mládeže naplňuje a také jak bojuje s vlastním zraněním, kvůli kterému sám vynechal několik zápasů “A” týmu? Vše se dočtete v následujícím rozhovoru.

Polovina juniorské sezóny je ze námi, jak bys ji zatím zhodnotil?

Myslím, že je zatím dobrá. Jsme vlastně nováčkem, loni hráli kluci ještě kraj, takže výsledky jsou zatím dobrá, možná až trochu nad očekávání.

Není trochu škoda, že jste se tak úplně nedotáhli na špici tabulky?

Škoda to je určitě. V kabině jsme si říkali, že potom jak jsme začali, jsme měli šanci být mezi prvními třemi. Druhá věc je ale to, že jsme nešťastně postráceli body a hrajeme na nějakém čtvrtém, patém místě, ačkoliv ten odstup není tak velký, ale v silách tohoto mužstva je být mezi prvními třemi.

Plánuje se třeba na příští rok posun do vyšší soutěže?

To je určitě spíš otázka na vedení, než na mě. Ale kdyby se to povedlo, muselo by to pak řešit vedení jestli by na to byly hráči, finance a podobně. Já bych zůstal na zemi, jsme nováček. Cílem je soutěž zachránit a to se nám zatím daří. To co by bylo navíc by byl příjemný bonus.

Zkoušíte tedy v této situaci také nějaké šikovné hráče třeba ze staršího dorostu?

Určitě je zkoušíme. Ze začátku jsme nevěděli co od soutěže čekat. Teď máme za sebou více než polovinu, náskok na sestup je relativně velký a ačkoliv máme dost široký kádr, tak se už snažíme zabudovat nějaké kluky ze staršího dorostu pro příští rok. Každý týden zkoušíme nového hráče a dáváme mu šanci aby se ukázal.

Vzali jste několikrát i hráče z áčka. Byl v těch zápasech znát jejich přínos?

Znát to určitě bylo. Jsou to kluci jako Ondra Smetana, Nikolas Ketner, kteří by to měli oživit svou zkušeností, ale i tím, že jsou mnohem více trénovaní. I tím svým přístupem jsou platní. Není ani potřeba aby rozhodovali zápasy, ale aby těm klukům ukázali, jak k těm zápasům přistupovat, což si myslím, že nám občas dost chybí. Ti hráči když přijdou, konkrétně teď myslím Ondru s Nikolasem, tak odvedou maximální výkon pro tým.

Dalo by se říct, že máte velmi silný post brankáře. Tam zřejmě nemohou být nějaké obavy.

Ze začátku jsme kluky střídali, protože jsme jim řekli, že jsou na stejné startovní čáře. Oba jsou velice dobří gólmani, na tuto soutěž velice kvalitní.

Přesto jste sáhli třeba pro zápas v Ústí k Michalu Meravému. Dá se očekávat, že i na další těžký zápas proti Ústí by přišel on?

To záleží na dohodě s áčkem. Šance zkusit Michala tam byla a využili jsme ji. V áčku je to také tak. Je tu třeba místní brankář, ale přijede gólman z extraligy, tak chytá. Je to silný soupeř, zkusili jsme něco jiného, zase to byl pro ten mančaft nějaký impuls. Věděli jsme, že tu nebude chytat každý zápas, ale prostě byla možnost ho zkusit a využili jsme ji.

Zatím jsme juniory chválili, našly by se i nějaké slabší stránky?

Naše slabší stránka je myslím fakt, že nedokážeme zopakovat dobrý výkon. Nám se podaří dva dobré zápasy a pak nevím jestli je to v hlavách, ale nastoupíme k dalšímu zápasu a jsme úplně jiné mužstvo. Chybí nám taková koncentrovanost, pokora. To kdybychom měli, tak nejsme čtvrtí, ale jsme první nebo druzí. Dlouho nás také trápila nedisciplinovanost. Pár zápasů nás stálo to, že zbytečně oplácíme.

Trénuješ vlastní první rok. Čekal jsi, že to půjde takhle relativně snadno?

Já jsem vlastně už pět šest let trénoval menší kluky. Toto pro mně byla velká výzva. Už to přeci jen není pouze o učení hokeje, ale už to hokej je. Osobně mi hodně pomohl Richard Černý, který je zkušený trenér, mohu si od něj něco vzít a dostávám vedle něj hodně prostoru, což bych si myslím jinde nedostal. Je to opravdu škola. Chci se stále zlepšovat po té trenérské stránce. Myslím, že jsem ambiciózní trenér, takže mi do jedině prospělo. Nečekal jsem to, ale spíš by byl velký neúspěch, kdybychom byli dole.

Pokračuješ tedy v trenérské tradici rodiny Tvrzníků. Čekal jsi vlastně, že bys trénoval jako tvůj strýc nebo jako Dan?

Baví mě to, nebráním se tomu a chtěl bych si vystudovat “A” licenci. Jednou bych se tomu chtěl věnovat. Ta práce jak s dětmi, tak teď s juniory mě baví a jednou bych chtěl trénovat výš. Není sranda trénovat juniory když potom se mnou sedí v kabině, ale zatím mohu říct, že to funguje, dali jsme si nějaká pravidla a zatím je dodržujeme.

Teď k tobě osobně. Už druhý rok máš problémy s tím, že se ti nevyhýbají zranění.

Nikdy jsem na to netrpěl a od loňské sezóny se to na mně nějak lepí. Je to špatné. Už minulý rok jsem se trápil s tím, že když už jsem se do toho nějak dostával, tak mě znovu potkaly nějaké problémy. Letos jsem si říkal, že to vypadá dobře, ale potom z banální srážky přišlo zranění, kvůli kterému už přes měsíc stojím. Zranil jsem si koleno a nevím co s tím. Osobně mě to štve strašně, protože dostávat se pak zpátky do hry není jednoduché. Koukat na kluky ze střídačky nebo za sklem prostě není ono.

Na jak dlouho to ještě vidíš? Jak to s tím kolenem vlastně vypadá?

To je těžké. S kolenem to vypadá tak, že už čtrnáct dní naplno trénuju a uvidíme jestli to vydrží nebo nevydrží. Pevně doufám, že koleno držet bude, nebudu muset běhat po dalších doktorech a budu odvádět stoprocentní výkony na ledě.